Michael JurákUrčitě jste je viděli, fotografie noční oblohy plné hvězd. Mléčná dráha se táhne přes temné nebe, lze rozeznat nejznámější souhvězdí a v ideálním případě i části krajiny pod ní. Vypadá to složitě, ale díky současným technologiím to opravdu může vyzkoušet kdokoli.
Fotografové, kteří mají noční fotky dobře zvládnuté, odpovídají často na otázky ohledně techniky a nastavení expozice. K tomu se dostaneme, ale důležitější je kde a kdy toto téma fotografovat. Na otázku kdy, se dá odpovědět celkem jednoduše – v noci, když je jasno. Dále v období, kdy je Měsíc v novu, plus mínus dva až tři dny. Je to proto, že Měsíc v úplňku dokáže oblohu spolehlivě přesvítit tak, že zůstanou vidět jen největší hvězdy a některé planety.
Čtěte také na blogu: Jak fotografovat Měsíc
A pak je důležité kde. Doporučuji doslova utéct z města. To, co nám neumožňuje pořizovat ideální snímky noční oblohy ve městech a velkých městských aglomeracích se jmenuje světelný smog. Množství světla z těchto umělých, lidských zdrojů je tak velké, že se hvězdy dají fotografovat jen velmi obtížně. Proto ve spojení s noční fotkou městské krajiny fotografuji Měsíc a pro všechny další objekty vyjíždím za město.
Často stačí (zejména v hornatějším profilu krajiny) ujet 20 až 30 kilometrů a hvězdy se krásně ukážou. A to, že světlo vzdáleného města osvětluje horizont můžeme v naší fotce dobře využít, zobrazí se nám silueta kopců, za kterými je ukryto, a krásně popíše krajinu, nad kterou se nebe s hvězdami klene. Pro nejnáročnější astro fotografy existuje mapa nejtmavších míst (Česka, Evropy atd.) a pro profesionální fotografie např. mlhovin se jezdí právě tam.
Vhodná fototechnika, nastavení clony a délky expozice
Základním technickým vybavením je fotoaparát, který umožňuje manuální nastavení expozice a výměnu objektivu. Hodně důležitá je velikost snímače a zejména jeho parametry. Není tak důležité, jestli se jedná o bezzrcadlovku (CSC) nebo zrcadlovku (DSLR), spíš je vhodné se zaměřit na parametr, který se odborně nazývá odstup signál/šum.
Takže ona častá otázka, kolik má přístroj šumu na vysokých citlivostech ISO. Tady je totiž hlavní rozdíl proti klasické krajinářské fotce, kde se většinou pracuje s nejnižší citlivostí (např. ISO 100). Při fotce noční oblohy je citlivost významný parametr, a proto je i množství šumu, při takovém nastavení, doslova kritické. Znamená to jednoduchou radu pro výběr techniky. Pokud se chcete focení hvězd více věnovat, zvolte Full Frame snímač a ideálně co nejnovější model fotoaparátu.
Čtěte také na blogu: Výběr fotoaparátu – zrcadlovka nebo bezzrcadlovka
Nové snímače, nové procesory a nejnovější software v nich posunují výkon v oblasti vysokých citlivostí naprosto neuvěřitelným způsobem. K tělu fotoaparátu samozřejmě potřebujete odpovídající objektiv. Nejlepším řešením je širokoúhlý objektiv s pevným ohniskem a s vysokou světelností. Mojí jasnou volbou je už několik let famózní AF-S Nikkor 20 mm F1,8G na zrcadlovce Nikon D850.
Vynikající výsledky lze dosáhnout také se zoom objektivy, jako jsou 14-24 mm F2,8; 16-35 mm F2,8; 17-35 mm F2,8 nebo 16-35 mm F4 apod. Moc se těším, že v létě vyzkouším nejnovější techniku Nikon, objektivy Z 14-24 mm F2,8 S i Z 14-30 mm F4 S a pevné sklo Z 20 mm F1,8 S na bezzrcadlovce Z6 II. Ohnisko na zoom objektivech použijeme to nejširší. Expozici volím vždy manuálně, clonu nechám úplně otevřenou, aby prošlo co nejvíce světla do fotoaparátu, v mém případě F1,8 nebo f2,8 podle nasazeného objektivu. Expoziční čas maximálně 13-15 sekund, to proto, aby se hvězdy při zdánlivém pohybu (otáčení) oblohy zobrazili jako body a ne čárky.
Čtěte také na blogu: Krajinářská fotografie a jak na ni
Samostatnou disciplínou jsou tzv. Star Trails, kdy naopak chceme pohyb hvězd po obloze znázornit pomocí zobrazení jejich drah, tehdy použijeme extrémně dlouhé expoziční časy, až v řádech hodin, nebo se výsledný snímek poskládá z velkého množství kratších expozic. Pokud v tomto případě namíříme fotoaparát na Polárku, vyjdou na snímku efektní soustředné kružnice. Velmi praktickým pomocníkem je u takových fotografií funkce Live Composite, kterou najdete u bezzrcadlovek Olympus – při její aktivaci se v čase na snímku zaznamenávají pouze světlejší body, takže výsledná zachycená dráha hvězdy je ostrá a rovnoměrná.
Stabilita, citlivost snímače a redukce šumu
Určitě jste si všimli, jaké jsou základní ingredience popsané v předchozím odstavci. Je to nedostatek světla a dlouhý expoziční čas. Musí být tedy jasné, že budeme potřebovat stativ. A to dobrý, stabilní stativ. Říká se, že stativ je buď lehký nebo dobrý. Doporučuji se orientovat podle hmotnosti vaší výbavy a nosnosti konkrétního stativu, u vyšších tříd stativů uvádějí výrobci nosnost zvlášť pro nohy a pro kulovou nebo trojcestnou hlavu.
Optimálním doplňkem je kabelová nebo IR spoušť, případně ovládání digitálu pomocí mobilního telefonu. Zejména pro časy delší než 30 s už si nevystačíte se samospouští. Na fotoaparátu se nastaví čas B (Bulb), závěrka se spustí pomocí tlačítka na kabelové spoušti, tlačítko se následně zaaretuje. Čas měříme na hodinkách nebo mobilu, jen u dražších kabelových spouští je malý LCD displej s užitečnými stopkami. Při použití IR dálkového ovladače zvolíme čas T (Time), kdy jedním stiskem tlačítka závěrku otevřeme a druhým po uplynutí požadovaného času zavřeme.
Vhodné je aktivovat na zrcadlovce předsklopení zrcadla nebo opožděné spuštění závěrky, aby nedošlo k jemnému rozmazání snímku pohybem mechaniky v zrcadlové komoře. Citlivost nastavíme většinou na 1600 až 3200 ISO (příliš vysoká hodnota by mohla způsobit degradaci obrazu kvůli vysokému výskytu šumu), to je velká změna proti klasickému krajinářskému postupu. Na ISO 100 by se za 15 sekund expozice, při cloně řekněme F2,8 nasnímalo hvězd úplné minimum, možná pár těch nejsvětlejších nebo žádná. A protože budeme pracovat s vysokou citlivostí ISO, a ještě k tomu s dlouhým časem, je třeba pozorně nastavit ve fotoaparátu redukci šumu.
Většina výrobců nabízí redukci šumu ve dvou krocích, a to pro vysoké ISO a pro dlouhé časy. Zapneme oba systémy, ten pro vysoké ISO na střední hodnotu (z možností L, N, Hi vybereme N jako Normal). Aktivní redukce šumu pro dlouhé časy funguje tak, že po samotné expozici dochází ještě k odečítání šumu na pozadí snímače a jeho odstranění z obrazové informace. Výkonný software fotoaparátu na tom pracuje stejně dlouho, jako trvala samotná expozice. V našem případě to je 15 s expozice => 15 s zpracování pro potlačení šumu. Po tuto dobu (celkem 30 s) pochopitelně nelze znovu fotografovat.
Čtěte také na blogu: Jak odstranit šum na fotografii
Pro přehlednost ještě shrnu vhodné výchozí nastavení pro fotografie hvězd a Mléčné dráhy:
- Fotoaparát na stativu, objektiv 20 mm F1,8 a manuální režim expozice (M), clona F1,8 a expoziční čas 15 s.
- Citlivost manuálně, hodnota ISO 1600. Pokud by expozice nebyla dostatečná (nebo při jiné cloně), zvyšuji postupně citlivost ISO.
- Kabelová spoušť je nutnost a dobrá čelovka to nejlepší příslušenství – ujistěte se, že jste ji nezapomněli doma.
Správné zaostření je základem
Zaostřování je pro fotografa nejen noční oblohy velmi důležité. Jeden můj slovenský kamarád vždycky říká: „Vieš, má to isté špecifiká…“ Metoda, jak správného zostření dosáhnout je totiž naprosto rozdílná od ostatních fotografických témat. Za prvé, nefunguje autofokus. Zaostřit na hvězdy automaticky v podstatě nelze. Nepomůže nám zaostření na Měsíc, protože, jak jsme si řekli hned na začátku, vhodné období je tehdy, když je Měsíc v novu, nebo alespoň za obzorem a na obloze tedy není vidět. Na většině objektivů je na škále zaostřené vzdálenosti označeno nekonečno, to vypadá nadějně, ale tato pomůcka taky nefunguje. Potřebná rovina zaostření je o kousek jinde, než napovídá tato značka. Hloubka ostrosti nám taky nepomůže, fotíme totiž s plně otevřenou clonou.
Naštěstí řešení existuje. Budeme ostřit manuálně, u zrcadlovek nám pomůže funkce Live View (živý náhled) na LCD, u bezzrcadlovek využijeme LCD také, ale lze použít i elektronický hledáček. Najdeme si v krajině viditelný svítící (blikající) bod. Vysílač, rozhledna, stožár apod., všechny tyto objekty mají červená světla, jako varování pro letecký provoz. V Evropě je jen málo míst, kde podobný objekt není vidět. Fotoaparát přepnutý do ručního zaostřování umístíme na stativ, hlavu stativu natočíme do směru světýlka a utáhneme.
Zapneme živý náhled, pomocí tlačítka plus zvětšíme obraz na LCD na maximum a ručně zaostříme. Na displeji pozorujeme červený neostrý kroužek a sledujeme, jak se při ostření postupně zmenšuje, než se začne opět zvětšovat. V ten moment, když je náš červený kroužek nejmenší, máme zaostřeno. Teď už jenom vypneme zvětšení na LCD, překomponujeme záběr bez toho, abychom zasáhli do zaostření (pozor na ostřící kroužek objektivu), zaaretujeme hlavu stativu v požadované poloze a můžeme začít fotografovat.
Čtěte také na blogu: Jak pracovat s hyperfokální vzdáleností
Pokud jsme v takové divočině, kde žádný objekt popsaného typu není, využijeme kolegu s čelovkou. Pošleme ho v terénu co možná nejdál, od fotoaparátu, pochopitelně s důrazem na jeho bezpečnost, a provedeme zaostření stejným způsobem na jeho svítící čelovku. Pokud je fotograf na lokaci sám, pomůže zvýšení citlivosti (lépe se tak zobrazí hvězdy na LCD) a namíření objektivu na nejjasnější hvězdy na obloze. U nás (severní polokoule) je to tzv. letní trojúhelník Vega, Deneb, Altair. Další postup je stejný. Před expozicí ještě vrátíme citlivost ISO na požadovanou hodnotu (např. 1600).
Tipy na zajímavé úkazy a objekty na noční obloze
V článku o multiexpozici jsem psal o fotografování Měsíce. Takže ho v tomto textu vynecháme a budeme se věnovat jiným tělesům. Jak na nebe plné hvězd a naši galaxii Mléčnou dráhu jsem už psal, tím je dobré začít a když toto téma zvládnete pusťte se do dalších výzev. Každoročně na začátku srpna zkouším fotit meteorický roj Perseidy, zachycená padající hvězda je odměnou za trpělivost.
Letos bude mít jev maximum 13. 8., což je čtyři dny po novu, a tak nás Měsíc nebude světlem rušit. Pokud bude ještě k tomu jasno, podmínky by měli být ideální. Vždycky si v lednu projdu informace astronomů o tom, co nás v daném roce na noční i denní obloze čeká. Letos 10. června (cca v poledne) to bude částečné zatmění slunce (pozor na zrak, musí se pozorovat a fotografovat přes filtr!).
V loňském roce to byla v červnu krásně viditelná kometa C/2020 F3 Neowise. Komety mě fascinují a jejímu pozorování a fotografování jsem věnoval několik večerů. A nejen komety, jedno z největších fotografických dobrodružství, které jsem zažil byl výjezd do Maďarska v létě (11. 8.) 1999 na pozorování a focení úplného zatmění slunce.
TIP: Astronomické jevy v roce 2021 přehledně
Tehdy ještě na film, s legendární mechanickou zrcadlovkou Nikon FM2 a vlastnoručně vyráběnými filtry z černobílých svitkových negativů. Další úplné zatmění slunce viditelné v Evropě bude až 12. 8. 2026 ve Španělsku. Pás se táhne od Grónska a Islandu přes Španělsko až po Mallorcu. Že bych si naplánoval dovolenou…
S kompozicí si dejte záležet i u hvězd
Nikdy nerezignujte na kompozici. Pro působivý snímek je důležitá vždy. Tak jako u dobré makrofotky prostě nestačí moucha zblízka uprostřed záběru, tak pro dobrou fotku noční oblohy, hvězd, Mléčné dráhy, Měsíce a dalších těles nestačí jenom namířit objektiv nad hlavu a vyfotit náhodný „kus vesmíru“.
Poloha hvězd a souhvězdí na noční obloze se mění podle ročního období a jednotlivých měsíců, orientace viditelné části naší galaxie se mění dokonce v průběhu hodin. Vše se zdánlivě otáčí, najděte si pro svoji fotku nejen místo a kompozici, ale i správný okamžik = ideální polohu objektů na obloze. Pro doplnění záběru si vyberte nápadný, samostatně stojící strom na horizontu nebo zajímavou skupinu stromů, a použijte je ve snímku jako výraznou siluetu.
Využijte linii horizontu. Zkuste fotit objektivem s co nejširším ohniskem a na výšku, Mléčná dráha tak dostane v záběru ještě větší prostor. Nezapomeňte, že letní noci (focení noční oblohy je pro mě vyloženě „letní sport“) jsou krátké a období úplné tmy trvá jen pár hodin. Ale je teprve jaro, takže je dost času se připravit, něco si nastudovat a v létě vyrazit za nočním dobrodružstvím.
Dobré světlo přeje Michael Mike Jurák.
Článek s fotografiemi pro vás připravil MICHAEL JURÁK (produktový specialista a expert na fototechniku)
Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.
Klára Svěráková
Přidat komentář