Petr WessnitzerS fotografem Lukášem Dvořákem o světle, mladých začínajících fotografech, českém trhu a schopnostech, které musí každý fotograf mít, aby se prosadil.
Lukáši, co vám v poslední době zabírá nejvíc času?
Pracuji na mnoha věcech. Teď aktuálně dokončuji zakázku pro H&M studio, jedná se o editorial F/W 2017 s influencery, kteří se podíleli na tvorbě kolekce.
Za dva dny odlétám dělat workshop v Portugalsku s modelkou Marisou Papen a následně tam budu fotit editorial. Pak se vracím do Milána na pár dní, kde mě čekají nějaká drobná focení. Pak letím do Prahy fotografovat beauty editorial a opět zpět do Milana.
Při vašem vytížení tedy rovnou na úvod díky za váš čas na rozhovor! Hodně fotografů dnes studuje fotografické školy, vzdělává se. Jaký je rozdíl mezi tím a někým, kdo začíná s fotkou jako samouk? Nesvazuje studium fotky fotografa v jeho kreativitě?
Dle mého názoru studium určitě nějakým způsobem svazuje, nemyslím to obecně, ale plno lidí, kteří měli talent z fotografických škol odešli, protože profesoři například neuznávali módní fotografie za fotku. Bohužel některé české vysoké školy jsou protkány arogancí profesorů a neschopnosti přijmout aktuální trendy. Být samoukem je náročnější, ale také mnohem svobodnější.
Zůstaňme ještě u mladších fotografů – dostávají podle vás od klientů dostatek pracovních příležitostí?
Český trh je už nyní bohužel přesycený. Znám tolik dobrých fotografů, kteří se dříve nezastavili a nyní nemají žádnou práci. Tato problematika je velmi složitá. Mladí fotografové se snaží konkurovat nízkou cenou, to se českému klientovi libí, protože nechce za propagaci vydávat mnoho peněz. Ale efekt je takový, že odměny klesly o dvě třetiny za posledních 10 let, ale ceny všeho šli nahoru. Pokud snižujete neustále ceny, tak si podřezáváte větev pod vlastníma nohama. V ČR je málo zakázek a jsou nyní hodně špatně placené. Klient nebere v potaz know how, potřebnou fotografickou techniku, která stojí statisíce a většinou ani nebere v potaz post proces. Pro začínající fotografy je to nyní velmi těžké.
Co klienta, který si chce v Itálii najmout fotografa, zajímá a v jakém pořadí?
Zajímá ho vaše portfolio. Je to první věc, která ho na vás zaujme. Pak se zajímá, jaké máte zkušenosti a jestli jste vůbec schopní zakázku zvládnout. Pak přijde na řadu cena.
Je 21. století, komunikace je díky internetu a sociálním sítím velmi rychlá a snadná. Je i dnes běžné sejít se s klientem osobně?
Nikdy bych nemohl pracovat s klientem, pokud bych se s ním nesešel osobně. V profesionální fotografii se stále neobejdeme bez osobního kontaktu. Zakázku musíme důkladně probrat.
Když byla řeč o sociálních sítích, aktuálně máte na Instagramu 67,4 tisíc sledujících, na Facebooku jich je 17 tisíc. Co na vás lidi baví?
Věřím v to, že je baví má práce 🙂
Jaké schopnosti musí fotograf podle vás mít, aby uspěl na velké scéně?
Fotografie, tak jako jiné obory, které člověk dělá na vlastní pěst, vyžaduje velké množství schopnosti. Umět fotit je pouhý základ. Neobejdete se bez schopnosti jednání, bez pokory, bez propagace a dalších mnoha aspektů.
To se vám, Lukáši, ale daří. Když jsme spolu naťukli, kolik máte fotografických zakázek a na jak dlouhou dobu dopředu, to je úctyhodné. Považujete se za užší špičku ve vašem fotografickém žánru?
Toto neberu jako důležitý aspekt mé práce, pro mě je zásadní, že mě má práce baví 🙂
Kteří fotografové baví vás?
Nějakým zásadním způsobem nesleduji specifická jména, ale baví mě výsledná díla plná originálních prvků, které rád objevuji.
Pojďme si chvíli povídat o světle. Co byste o něm řekl?
Mohu říci, že světlo je základním stavebním kamenem jakékoliv formy obrazu. Je jednoduché se ho naučit, ale těžké ho plně ovládnout. Ovládaní světla je velké umění. Asi bych to rozložil na schopnost vidět světlo, tedy schopnost světlem tvarovat, dodávat atmosféru atd. a pak rozumět světlu technicky, tedy vědět, jak ho používat v kombinaci s technikou. Vědět, jak využívat modifikátory a za jakým účelem.
Jaké světlo máte nejradši?
Nejhezčí světlo je podle mě u mořského pobřeží, kde není příliš jasno, ale nad mořem se vznáší pára. Je to přímé světlo, které je měkké, ale má vysokou intenzitu.
Vy jste fanoušek Pentaxu 645Z, je to tak? Jaké ale střídáte objektivy?
Ano, mám aktuálně Pentax 645Z, ale kromě toho další kamery. Střídám je dle potřeby. Objektivy k tomu používám od 35mm do 150mm.
Zkoušíte nové fotoaparáty a objektivy, nebo jste tak trochu konzervativní a zůstáváte věrný tomu, co vám léta vyhovuje?
Pokaždé měním! Nejsem věrný žádné značce. Žádný výrobce nemá ideální kameru, všechny se hodí pro specifické potřeby.
Jaký máte názor na ISO a někdy astronomické hodnoty uváděné výrobci?
Jsou zavádějící! Řeknu vám to takto, fotil jsem na první Canon 5D na 400 ISO a ISO vypadá stejně jako na Nikon D810. K nějakým závažným změnám nedošlo. Výrobci zvyšují čísla, ale vše je limitováno velikosti čipu v poměru k megapixelům. Já pracuji pouze v rozmezí 100 – 1250 ISO a dál většinou nejdu.
Lukáši, není žádné tajemství, že před tím, než jste začal fotit, jste malovat. Najdete si někdy čas na štětec?
Vůbec ne. A malování mi ani nechybí, to spíš hudba.
Berete fotografii jako umění, řemeslo nebo spojení obojího?
Fotografie je pro mě obojí. Fotografování mě musí uživit, ale zároveň mě baví.
A na závěr pojďme pozvat čtenáře, aby se šli podívat na vaše fotky. V jakých galeriích aktuálně vystavujete?
Leica Gallery Praha a Lumas Galleries po celém světe.
O Lukáši Dvořákovi
Na začátku své kariéru se věnoval především hudbě a malbě. Poté Lukáše poprosil jeho kamarád o nafocení coveru pro hudební album. Od té doby se Lukáš věnuje fotografii, několik let působí v mecce módy v italském Miláně a chystá se i do Londýna. Fotí pro světové módní magazíny (GQ, Harper´s Bazaar, Marie Claire, Playboy, Cosmopolitan, Woman a další.) a ve svém oboru je velice uznávaným fotografem.Kromě módy a reklamních zakázek se věnuje také volné tvorbě černobílých aktů, které nedávno vystavoval v pražském Vnitroblocku.
(Fotografie: Lukáš Dvořák)
Přidat komentář