Fotograf Ondřej Uhlíř: Snažte se vyfotit pěknou fotku se psem, ne fotku pěkného psa

Ondřej Uhlíř je manažer v brněnské IT firmě, provozovatel vlastního e-shopu a vášnivý fotograf. Ale co je pro nás obzvláště zajímavé – Ondřej se ve fotografii poměrně úzce specializuje na focení psů. A proto jsme se ho rozhodli vyzpovídat z toho, čím je tento žánr specifický, jak pořizovat hezké fotky psů a z mnohého dalšího.

Jak vás napadlo specializovat se na focení psů?

Stalo se to vlastně tak nějak náhodou. Foťák jsem si kupoval na focení „když půjdeme na pivko nebo někam pojedeme“. Ale moje tehdejší přítelkyně (a každá další také 🙂 ) byla pejskařka a tak jsem s ní jezdil na víkendové psí závody. A tak jsem pronikl mezi psy a lidi kolem psích sportů a tyto akce jsem čím dál častěji také fotil. Postupem času jsem psy čím dál více fotil i mimo víkendové akce a na téma focení psů jsem začal také pořádat fotokurzy.

Pořádáte fotokurzy focení psů. Co na nich lidi učíte?

Kromě upevnění základních pojmů se snažím účastníkům předat nějaké estetické vnímání fotografie jako celku. Zkrátka se snažím lidem předat to, co umím.

Dokázal byste dát čtenářům několik rad, jak pořizovat lepší fotky domácích mazlíčků?

1

Nefoťte půdorysy ani zadky psů. Zkuste si k focení svého mazlíčka sednout na zem, nebo klidně lehnout a dostat tak objektiv do úrovně jeho očí. Ne zadku.

2

Pokud je to možné, vždy s sebou vezměte někoho, kdo se bude o vašeho psího modela starat, dávat mu povely a odměňovat ho. Vy se pak budete moci soustředit jen na focení.

3

Snažte se vyfotit pěknou fotku se psem, ne fotku pěkného psa.

4

Nefoťte svého psa, vždycky Vám přijde pěkný a ztratíte nadhled nad fotkou.

5

Foťte jen to, na co máte techniku. Nefrustrujte se neostrými fotkami psů běžících přímo proti Vám, pokud máte low/mid level zrcadlovku a setový objektiv. Nejste špatný fotograf, ono to prostě s takovým vybavením vyfotit nejde.

Kromě kurzů focení psů pořádáte také kurzy editace v programu Photoshop Lightroom. Hraje tedy podle vás úprava fotek v podobném programu velkou roli při vzniku pěkné fotky?

Určitě. Často slýchávám, že dobrý fotograf nepotřebuje fotku upravovat, protože dřív žádné fotošopy nebyly. Přitom každá dříve vyfocená fotografie musela taky projít vyvoláním v temné komoře. Tohle se nasvítilo víc, tohle zase míň. Tady to trošku vyškrábeme, tady to polijeme jinou vodičkou. Dnes je to vše v počítači, to je jediný rozdíl.

Ale aby nedošlo k omylu, takové ty úpravy, kdy vyfotíte na poli psa, druhý den západ slunce, tři dny na to déšť, pak duhu a dáte to všechno dohromady, to už nepovažuju za fotografii (a nemyslím to nijak pejorativně). Je to prostě nějaké dílo, ale už ne fotografie jako taková.

Na kurzech ukazuju (kromě dalších funkcí třeba na třídění fotek) hlavně to, jak se dá fotka jednoduše upravit a za krátký čas tak dosáhnout velkého rozdílu ve výsledném snímku. Základem je ale dobře vyfocená fotka, bez toho to prostě nejde. Stejně tak to platí naopak, i dobře vyfocenou fotku jde znehodnotit špatným (nebo žádným) postprocessem.

A jak to máte s technikou? Hraje podle vás zásadní roli? Na co sám fotíte?

S technikou je to stejné jako s hrncem, nebo nožem. Taky Vám nepomůže udělat lepší guláš. Dobrá technika je skvělá, je to nástroj, který otevírá možnosti. Ale jsou to ruce a hlava (poeticky oko) fotografa, co dělá ten zásadní rozdíl.

Já sám fotím už 9 let a od té doby se mi povedlo vystoupat k opravdu špičkovým kouskům. Ale rozhodně to není tak, že bych před devíti lety přišel do obchodu a řekl „mám čtvrt milionu, tak mi dejte něco, čím půjdou fotit psy“. Začínal jsem s Nikonem D80 a setovým objektivem. Skončil jsem s Nikonem D800E a objektivem Nikon 300/2,8. A teď teda pokukuju, co že to ten Nikon pomalu odkrývá – D850 vypadá opravdu zajímavě.

Je nějaký foťák, který doporučujete těm, kdo chtějí snadno a rychle začít pořizovat pěkné fotky svých mazlíčků?

Když se mě někdo ptá na techniku, tak se vždy snažím vybrat něco, co bude vyhovovat tomu danému fotografovi. Nemám žádnou instantní směs, která by sedla každému. Důležité je, co chce člověk fotit, co mu sedne do ruky, kolik na to má peněz… ale třeba i to, jakou značku používají jeho kamarádi, nebo jestli bude na focení jezdit autem nebo to všechno tahat na zádech. Já sám sice fotím Nikonem, ale žádnou ze značek nijak nepreferuju. V daném okamžiku může být pro daného fotografa vhodnější Nikon, pro jiného zase Canon, nebo Olympus.

A abych ale odpověděl na otázku. Pokud chce někdo fotit pěkné fotky, tak se mu vždycky snažím vysvětlit, že hlavní roli hraje dobrý objektiv. Vždy bych raději ušetřil na těle a peníze vrazil do lepšího objektivu, než abych měl Full Frame s nějakým seťákem.

A když už jste nakousl ty objektivy – jaký objektiv nejčastěji těmto lidem doporučujete? Předpokládám, že lidé, kteří se koukají po své první výbavě většinou vyžadují „za málo peněz co nejvíce muziky“.

Ano, máte pravdu. Když to přeženu, tak by každý chtěl fotit makro běžícího psa v noci a sem tam krajinku, nebo děti. To všechno do 10000 Kč (za tělo i objektiv). Takový univerzál, který doporučuju velmi často na portréty je pevná padesátka, tou fakt nejde moc věcí pokazit. Ale celkově mám rád ty řady pevných skel se světelností 1,8 (35, 50, 85mm). Pokud si chce někdo připlatit za kvalitu, tak nedám dopustit na objektivy Sigma z řady ART. Tam nejde sáhnout vedle, vyzkoušel jsem je všechny a vždycky absolutní spokojenost. Ale cena je trošku někde jinde. Všechno je lepší než 18-55/3,5-5,6. Na pohyb jsou to pak samozřejmě zase objektivy jiné – tradičně nejpoužívanějším je relativně univerzální 70-200 f/2.8.

Čtěte také: 5 důvodů proč by 50mm objektiv neměl chybět ve vaší výbavě

Máte rád také cestování. Co na svých cestách hledáte? Jste spíš typ cestovatele „baťůžkář“, nebo si raději užíváte pohodlí?

Určitě mám rád svůj komfort, takže vždycky když něco plánuju, tak se snažím, abychom měli kvalitní zázemí. Co se výletů se psy týče, tak tam je to hodně podřízeno právě psům. Musíme mít ubytování, kde můžeme nechat psy celý den, abychom mohli jít na výlet, na který bychom s nimi nemohli. To je často dost finančně náročné. Naposledy jsme byli ve Slovinsku a dalo nám fakt dost práce, abychom našli ubytování, kde nebudeme platit třeba 30 euro za psy za jednu noc.

Jaká byla zatím nejlepší cesta, kterou jste uskutečnil?

Jejda, to by bylo asi dost těžké vybrat jednu konkrétní. Každá cesta měla něco do sebe. V Dolomitech nebo Julských Alpách jsme si užili skvělé výhledy a výlety se psy. To jsou pro mě takové rodinné dovolené. A pak občasně vyrazím s kamarády na nějakou vyloženě fotografickou výpravu. Thajsko bylo slabší, tam se mi vůbec nedařilo (už nikdy nechci fotit ptáky 🙂 ), Chorvatsko a focení hadů bylo skvělé, Bělověžský prales a focení zubrů taky úžasné, rozmanitost ostrova Tenerife je neuvěřitelná… Ale nejvíc asi Borneo. To je místo, které si myslím, že nejde nemilovat. Byl jsem tam už dvakrát a plánuju se tam podívat potřetí. O tom bych mohl snad napsat knihu a byly by to samé superlativy.

Máte nějakou vysněnou destinaci?

Tak těch je hodně! Chtěl bych na Island a do Norska, hlavně teda zalétat si s dronem. Ale takovým mým největším snem jsou Himaláje, i když na to fyzicky (a asi ani finančně) nemám, věřím že se mi to jednou splní, podívat se do Base Campu na Mount Everest. No a pak je to hromada tropických destinací, například Pantanal. Za to může můj kamarád, vzor a úžasný fotograf Petr Bambousek, to on mě vzal na Borneo a bylo to jako první dávka feťákovi zdarma.

Jaké máte plány na zbytek léta? Předpokládám, že jakožto „pejskař“ máte zrovna prostředek sezony?

Ta vedra, která jsou posledních pár dní, bych raději trávil někde jinde, někde blíž rovníku. Bohužel už mám pro tento rok vydovolenkováno, takže mě čeká jen práce, práce a zase práce. Naštěstí máme klimatizované kanceláře.

Tak ať se daří! Mockrát děkujeme za rozhovor Ondřeji!

Článek pro vás připravil: Adam Dobiáš

Ondrovy fotografie a nabídku fotokurzů naleznete na:
www.ondra-uhlir.cz