CEWE FotolabVyzpovídali jsme fotografa koncertů a ambassadora společnosti Olympus Jana Nožičku. Dozvíte se například jaké to je fotit koncerty skupin jako Green Day a Rammstein, nebo jaká úskalí musel překonat při prvních pokusech o kvalitní koncertní fotky.
Kde jste přišel ke kontaktům na hvězdy takovýchto formátů?
Ještě než jsem před asi 4 roky přišel do Prahy, už jsem fotil divadla v Jičíně a různé koncerty v Hradci Králové a pomalu jsem s různými kapelami navazoval kontakt. Poté, co jsem přišel do Prahy, jsem napsal kytaristovi ze skupiny Kurtizány z 25. avenue, což je shodou okolností přítel Anny K. Zeptal jsem se ho, jestli bych mohl přijít na jejich koncert a nafotit ho. Poslal jsem mu nějaké fotky, které ho zaujaly a dal mě možnost fotit na jejich koncertech. Takže “Kurtošky” to všechno odstartovali.
Jan Nožička
Reportážní fotograf, který se specializuje na hudební fotografii. Občas zavítá i do jiných vod fotografie, především produktové a svatební.
Jak jste si našel cestu k fotografii?
Začalo to asi v patnácti, kdy jsem dostal od rodičů mrňavý kompakt od Nikonu. Tehdy jsem s tím začal fotit různé kravinky, a zkoušel co vše je možné.
Víc mě do fotografie pak zasvětil “strejda”, nadšený fotograf z Nechanic. Ten mi dal takové základy do focení, já udělal nějaký posun a začal jsem fotit také krajinu, divadelní představení přes tátu a postupně jsem se dostal k reportážní fotografii. Později, když jsem druhým rokem studoval průmyslovou školu, která mě moc nebavila, jsem před rodiči zmínil, že bych z maturitního oboru na průmce chtěl přestoupit na učňovský obor – fotografii v Hradci Králové kde jsem po 3 letech vyučil se fotografem.
Dnes vás tedy fotografie živí?
Dnes pracuji ve 2N telekomunikace, kde dělám mám poměrně široké spektrum činnosti – od grafiky, DTP, až po produktovou fotografii. Takže můj koníček se stal mým povoláním, za což jsem moc vděčný.
A co na to s odstupem času říkají rodiče?
Ti jsou rádi, že jsem šťastný…to je důležité asi pro každého rodiče.
Na jaké překážky jste narazil v začátcích focení koncertů?
Můj prvotní boj se týkal hlavně techniky – bojoval jsem s hloubkou ostrosti a šumem. Lepší, světelnější objektivy pro mě byly v této tobě, kdy jsem si chodil přivydělávat po brigádách, moc drahé. Časem se ale naštěstí začaly objevovat různé nabídky na zapůjčení techniky od vstřícných fotografů a podobně.
Hledal jste někde inspiraci?
Zezačátku jsem docela koukal na různé zahraniční weby, dost se mi líbily také některé fotky v magazínu Rolling Stone.
Kdybyste mohl dát nějaké rady fotografovi, který se chystá poprvé fotit koncert. Jaké by to byly?
Určitě by měl být pokorný a ohleduplný k publiku. Neměl by překážet kapele. A rozhodně to chce také nabité baterky… 😊 Také není špatné mít nějaké tmavší oblečení, abyste na pódiu moc nesvítili. Já to jednou v začátcích nedomyslel, vzal jsem si bílé tričko, a pak jsem na tom světle působil jako odrazná deska 🙂
Jo! A moje noční můra je na pódiu třeba zakopnout o kabely a všechno vypojit. Takže není špatný nápad před koncertem zajít za osvětlovačem a zvukařem nebo stage managerem a domluvit se, kde se můžu motat a kde raději ne.
Je důležité vytvořit si s hudebníky nějaké osobní vztahy?
Rozhodně. Když člověk začíná, je určitě dobré oslovit nějakou lokální kapelu, která pak často předskakuje nějaké větší kapele. Takže vztahy určitě pomůžou. Člověk ale samozřejmě musí být slušný a pokorný. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba i trocha zdravé drzosti.
Jakou výbavu používáte pro focení koncertů?
Vyzkoušel jsem spoustu foťáků od Nikonu D90, Sony, Fuji…a nakonec jsem skončil u bezzrcadlovky Olympus OM-D E-M1 Mark II.
Ta mi vyhovuje intuitivním ovládáním, malými rozměry a odolností těla…zkrátka se nemusím tolik bát toho, že mě někdo polije pivem. Co se týká objektivů, při focení koncertu v menších prostorách je pro mě základ mít s sebou rybí oko (Olympus M.Zuiko 8mm f/1,8 Pro), ekvivalent světelné padesátky (Olympus M.ZUIKO ED 25 mm f/1,2 Pro) a světelný zoom (např. Olympus M.Zuiko ED 12-40mm f/2.8 PRO). Na focení ve větších halách přidám ještě nějaký světelný teleobjektiv (např. Olympus M. ZUIKO ED 40-150mm f/2,8 Pro).
Nenarážíte na koncertech na limity menšího snímače v horších světelných podmínkách?
Já spíš naopak vnímám větší výhodu v tom, že získám větší hloubku ostrosti, aniž bych musel přicloňovat. Takže např. s 25mm f/1.2 můžu fotit na úplně otevřenou clonu a stále mít celý obličej ostrý a zároveň nebojovat s šumem, právě díky vysoké světelnosti. Větší hloubka ostrosti se mi navíc hodí také u produktové fotky. Co se týče šumu, například Full Frame bezzrcadlovky od Sony jsou na tom díky většímu snímači samozřejmě podstatně lépe. Mně se ale s Olympusem vlastně nikdy nestalo, že by mě jeho výstup nějak omezoval.
Navíc jsou pro mě hodně podstatné rozměry a hmotnost výbavy, kterou s sebou celý večer tahám. A už z toho důvodu pro mě například takové Full Frame Sony nedávají smysl – obzvláště ty objektivy jsou zkrátka moc velké.
Co podle Vás tvoří dobrou koncertní fotku?
Musí to mít nějakou atmosféru a děj. Z té fotky by mělo něco vyzařovat. Je to souhra kompozice, světel a zachycení nějakých emocí…mimiky v obličeji apod.
Fotíte v průběhu koncertu hodně, nebo čekáte na ten správný moment?
Upřímně, když fotím třeba v takové O2 Areně a na veškeré focení mám 3 písničky, vyčkávat na správný moment si moc nemohu dovolit. Za ty roky má člověk přeci jen už trochu vychytané různé strategie. Většinou začnu záběry celé scény širokáčem, pak přejdu na detaily portréťákem. Výhoda je, že většinou mám šanci vidět prostory předem, takže když přijde má chvíle, už vím co dělat. To vlastně také není špatná rada do začátků…
Pořídil jste nějakou fotku, nebo sérii fotek, na kterou jste opravdu hrdý?
Dobrý ohlas měly například fotky z Lucie. Pak mám rád také jednu fotku s Annou K, kde je na pódiu ….z téhle fotky sálá dobrá energie.
Nejhorší zkušenost z focení koncertů,
Musím zaklepat, že nic strašného se mi zatím nestalo. Vlastně počkejte… jednou jsem měnil objektiv na koncertě v dost namačkaném klubu a do jedné paní vrazil pán a ona mi nalila Coca-Colu přímo do bajonetu foťáku. Takže fotky z celého zbytku večera byly tak zajímavě rozmazané. Fotky z celého večera se mi je ještě povedlo stáhnout. Ale foťák se už další den nezapnul.
Máte nějaké fotografické vzory?
Já to až tak nesleduju. Z české scény mě baví jak fotí například Petr Klapper. Pak mám hodně rád novou vlnu mladých fotografů, mých vrstevníků, kteří se snaží víc experimentovat. Například Čestmír Jíra (FAKKER), Marek Holoubek (HEADLINER).
Co byla vaše největší výzva? Bylo to focení Green Day?
To určitě ne. Green Day je asi velký pojem, ale byl jsem tam jako řadový fotograf – to znamená, že jsem měl na celé focení pouze 3 písničky. Daleko větší výzva bylo například focení turné Lucie nebo nějakého koncertu Anny K.Turné je daleko náročnější v tom, že většinou strávíte několik hodin na cestě na místo, odfotíte koncert, jedete zase několik hodin zpět domů a vrátíte se třeba v brzké ranní hodiny. No a to samé musíte absolvovat znovu třeba hned další den.
Jak to funguje na velkých koncertech, kde máte omezený čas a prostor?
Jak jsem říkal, na takových koncertech máte většinou na focení 3 písničky a bojujete o místo se zhruba 30 dalšími fotografy.
Je mezi nimi nějaká rivalita? Nebo si nějak pomáhají?
Člověk se samozřejmě snaží urvat si pro sebe to nejlepší místo. Ale většinou se mezi sebou známe a snažíme si vyjít vstříc. Navíc nikdo nechce fotit celý koncert z jednoho úhlu, takže se tam všichni tak nějak přirozeně prostřídají.
Jakou jste měl nejlepší odezvu na vaše fotky?
Nejlepší odezva byla asi na fotku Chestera z Linkin Park, kterou jsem vyfotil na festivalu Aerodrome. Podával si na ní ruku s fanynkou a někdo s Linkin Park pak tuhle fotku sdílel na svém Instagramu. Pak mé fotky sdíleli třeba Gojira, Enter Shikary a další… To mi udělá vždycky velkou radost.
Jak upravujete své fotky?
Hlavně Lightroom a Photoshop.
A kolik času strávíte úpravou každé fotky?
To byl velký problém hlavně ze začátku. Sekal jsem mnohem víc fotek a při výběru i úpravách jsem byl daleko nerozhodnější. Teď většinou na koncertě nafotím tak 400 fotek, vyberu z nich asi tak 60 a pak ještě užší výběr cca 30. Úpravou každé pak strávím tak 3 minuty maximálně.
Na co se chystáte v roce 2018?
Teď bych měl jet turné s Annou K, pokud to dobře dopadne. A na podzim s Lucií.
Chcete něco vzkázat na závěr?
Aby se toho lidi nebáli! Všechno se má zkoušet. Ať si každý najde techniku, které mu vyhovuje a neřeší nějaké války Canon vs Nikon nebo DSLR vs CSC…
Nejlepší fotograf koncertů je Michal Pikas Straka