Česká vítězka světové soutěže: o vítězné fotce, soutěžích a kouzlu horolezectví

Pavlu Baťkovou a její úspěšnou fotografii z norského Fjærlandu už jsme vám představovali. Jak ale snímek vznikl? Jakou použila techniku a proč je její vášeň focení a horolezectví?

Stala jste se měsíční vítězkou soutěže CEWE Photo Award, která byla v loňském roce největší na světě. A v době, kdy jste vyhrála měsíční kolo, bylo přihlášeno dalších 16 tisíc fotografií z celého světa. Jaký je to pocit?

Mám z toho velkou radost, je to úžasný pocit, neboť jsem to vůbec nečekala. Mým cílem bylo hlavně zúčastnit se fotosoutěže. Mám-li se přiznat, že se jedná o velkou mezinárodní fotosoutěž s příjemným oceněním, jsem zjistila až zpětně poté, co mi bylo oznámeno, že jsem se stala měsíční vítězkou ve fotosoutěži. I pokud by moje fotografie nepostoupila do velkého finále, už nyní to považuji za svůj velký osobní úspěch.

Jaký byl pro vás impulz to vyzkoušet a přihlásit svou fotografii?

Už delší dobu jsem si říkala, že bych mohla zkusit přihlásit se do nějaké fotosoutěže. Byla jsem totiž zvědavá, jak by mohly moje fotografie uspět resp. neuspět u nezávislé odborné komise, což by pro mě byla trochu zpětná vazba. Jsem totiž svým fotkám sama velká kritička. Zrovna jsme se vrátili z cestovatelské dovolené v Norsku, kde jsem fotografii pořídila a líbila se mi, nepotřebovala ani výrazný postprocessing. Přesně vystihovala atmosféru a hlavně s ní mám čerstvě spojený zážitek z focení. Na internetu jsem koukla, jaká fotosoutěž zrovna probíhá a jednoduše ji přihlásila.

Povězte o své oceněné fotografii, která uchvátila odbornou porotu…

Fotka vznikla asi 14 dní před jejím přihlášení do fotosoutěže při cestování po jižním Norsku. Celý den (stejně jako ten předchozí) pršelo a dle předpovědi měl večer přijít silný nárazový vítr. Rozhodli jsme se ubytovat v chatce ve vesnici Fjærland situované v údolí Mundal. Při příjezdu jsem si všimla osamoceného stromu v poli. Zatímco ostatní spolucestovatelé si již užívali komfortu pevného ubytování, přestože dost pršelo, rozhodla jsem se prověřit novou pláštěnku na foťák a vyrazila ven fotit. Z důvodu polárního dne mě netížil čas, tak jsem sama strávila venku focením asi 2 hodiny, neboť na obloze se neustále objevovaly zajímavé úkazy. Mraky se přelévaly přes vrcholky hor rámující údolí, měnila se teplota světla, ptáci létali nízko nad zemí a neuvěřitelně vřeštěli. Focení jsem musela utnout až z důvodu nedostatku suchých utěrek na čištění optiky, kdy focení přestalo mít význam. Fotografie vznikla v krátké deštivé pauze (mezi kapkami deště).

Pokud jde o techniku, fotografie byla pořízena zrcadlovkou Nikon D7200 a objektivem Sigma ART 35mm f/1,4 DG HSM. Díky ND 1000x filtru bylo možné použít expoziční čas 20 s. při cloně f/9 a citlivosti ISO 100. Při focení bylo také nutné použít stativ a zmiňovanou fotopláštěnku.

Čtěte také: Největší světová fotosoutěž je v plném proudu!

Účastníte se pravidelně fotosoutěží? Jaký je váš vztah k soutěžím obecně?

Pravidelně se fotosoutěží neúčastním, ale třeba začnu 😉 V době, kdy jsem začínala fotit ještě se zapůjčeným fotoaparátem, tak jsem vyhrála jednu místní fotosoutěž (paradoxně se opět jednalo o stromy odrážející se v hladině místního rybníka), ale od té doby jsem se soutěží téměř vůbec neúčastnila.

Líbí se mi soutěže, v nichž vybírá vítěze odborná komise nebo je-li anonymní fotografie vybrána veřejností, taková objektivní soutěž může účastníkovi přinést také zpětnou vazbu o kvalitě fotografie. Nepovažuji však za seriózní tzv. „klikací soutěže“, zejména klikacím fotosoutěžím se budu i nadále vyhýbat.

Zkuste si vzpomenou na vaše fotografické začátky. Kdy jste vzala poprvé do ruky foťák? A co dnes, živí vás focení?

Poprvé jsem zkusila fotografování ještě v době mých studií (cca před 12 roky) a bavilo mě to. Fotila jsem ale intuitivně, citem, bez větší teoretické průpravy a fotila jsem hlavně lidi, svatby a cestovatelskou fotografii. Následovalo období cca 5 let, kdy jsem se věnovala spíše své odborné profesi (právo a právní věda). Momentálně pracuji jako asistentka soudce. Zjistila jsem však, že bez focení žít nemohu, proto jsem minulý rok zakoupila nové fotovybavení, začala se v oblasti fotografie vzdělávat čtením odborné literatury, workshopy a doladěním postprocessingu. Vše se odehrálo hrozně rychle a začala jsem fotit zakázky. Focení mě tedy přímo neživí, avšak po večerech a víkendech působím jako freelancer s převážným zaměřením na portrétní a outdoorovou fotografii. Focení mi tedy momentálně vyplňuje většinu volného času, avšak nedostatek volného času je vykompenzován radostí z toho, že mám klienty, kteří se ke mně pravidelně vrací a s fotkami jsou spokojení.

Co vám dělá větší radost – výsledná fotografie, nebo samotný proces focení?

Nejvíce mě baví samotný proces focení, hlavně vymýšlení kompozice, výběr správného objektivu, dalšího vybavení a nastavení fotoaparátu. Následně se vždy těším na prvotní náhled výsledné (surové) fotografie. Postprocessing pak považuji za nutnou práci, bez níž se však digitální fotografie neobejde. Z fotografií si dále tvořím fotoknihy nebo si je jen nechávám vyvolat kvůli lepšímu náhledu. Na výslednou fotografii v tištěné podobě pak nahlížím objektivněji, a navíc vytištěná fotografie je pak pro mě opakovaná radost.

Ráda fotíte horolezectví. Proč?

Mám štěstí, že se mi podařilo spojit tři věci, které mám ráda – čas strávený s pohodovou partou, lezení a focení. Člověk se sice neobejde bez znalosti techniky zajištění (nebo výborných lezců – kamarádů, kteří poradí), nějaké modřiny, chvílí strachu a překonávání se, ale stojí to za to. Na některých skalách je možnost „zaštandovat“ (vytvořit si místo pro stání) z vrchu, což je s fotovybavením ideální, avšak někdy musím na skálu ze země, což je trošku fyzicky náročnější. Naučila jsem se kvůli tomu také džimarovat (tj. se speciální pomůckou šplhat po laně). Hledání kompozice zavěšená 20 m na laně bez pevné půdy pod nohama je pro mě na poli focení novější záležitostí, tudíž objevuji nové možnosti a seznamuji se s některými situacemi. Snažím se také zachytit výraz lezce vystihující jeho pocity při překonávání se v obtížných lezeckých krocích. Navíc u toho vlastně sportuji, což je zdraví prospěšné.

Jaká fototechnika si v současnosti získala vaše srdce? 

Momentálně fotím s Nikonem D7200, používám převážně pevná ohniska – Sigma Art 35mm f/1,4, Nikon 85 mm f/1,8, ze zoomových dále pak Tokina 11-20 f/2,8, Nikon 80-200 a pro zpestření také Helios 44, záblesková zařízení na portréty, stativ, dálkový odpalovač a z filtrů ND 64 a 1000. S fotovybavením tedy fotím nejen portréty, ale běžně s ním i trekuji, chodím ferraty a fotím lezecké fotky. Protože nosit takovou zátěž je fyzicky náročné, vybavení vždy zredukuji na nutný počet. Vedle klasické zrcadlovky však u mě v brzké době najde pro horolezecké fotky umístění také lehčí a kompaktnější bezzrcadlovka, po niž momentálně pokukuji…