Gábina MěstkováOd poslední zastávky v Telči nás do další moravské destinace dělilo jen 35 km a 40 minut jízdy autem, a to jsme si jeli piánko výletově. Našim cílem byla třebíčská Bazilika sv. Prokopa, která rozšířila Seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 2003.
Po příjezdu do Třebíče nás přivítala klidná atmosféra krásného historického města. Komfortně jsme zaparkovali na neplaceném parkovišti a rozhodně jsme nemuseli bojovat o poslední volné místo a tlačit se s davy turistů. Za to jsme udělili palec nahoru 🙂
Vstupní brána do zahrady baziliky působí ze silnice, že se za vstupní branou odehrává opravdu něco mimořádného. Po jejím průchodu se vám rozevře pohled na románsko-gotickou baziliku a nádhernou zahradu zahalenou do klidu a ticha. Nám k tomu pocitu ještě přispělo odpolední slunce, které dávalo místu jedinečnou a útulnou atmosféru.
Zajímavost
Věděli jste, že když se přiblížila k Třebíči žižkova vojska, opat kláštera nařídil veškeré cennosti zabalit do režného plátna a ukrýt do labyrintu chodeb před klášterem. Žižka ale jen párkrát vystřelil a pokračoval na východní Moravu a do Uher. I když tenkrát vyvázl klášter bez úhony, zůstala většina pokladu ukryta. Po smrti opata zůstalo místo pokladu v zapomnění a poklad stále čeká na svého objevitele…
Trochu z historie
Bazilika vznikla v první polovině 13. století jako součást benediktinského kláštera, který Litold Znojemský a Oldřich Brněnský založili v roce 1101. Nejprve byla zasvěcena Panně Marii. Vzhledem k devastaci během mnoha válek byla více jak 200 let využívána ke světským účelům údajně jako konírna, sýpka a várna piva. Po obnově byla bazilika zasvěcena sv. Prokopovi a využívána církví. Nejcennější částí baziliky je krypta s původní více než 700 let starou výdřevou stropu. Současnou podobu interiéru tvořil v letech 1924 – 1935 Kamil Hilbert.
A až sem zavítáte, nezapomeňte se vyfotit a soutěžit s námi na Instagramu.
V zahradě s výhledem na baziliku se zpomalil čas… můžete sedět hodiny a hodiny a přemýšlet třeba nad nekonečností vesmíru.
Ale my máme před sebou ještě poslední dnešní zastávku, a to Lednicko-valtický areál. Takže musíme frčet dál vesmír nevesmír. A navíc náš kapitán Robo chytá paniku, že by se nám mohlo schovat sluníčko, a pak to focení bude mít Karolinka hóóóóódně těžké 🙂 No… ale s takovými modely, jako jsme my, jí to focení půjde úplně samo i za tmy 🙂
P.S. A kdybyste namítali, že nemáme žádné fotky z útrob tohoto klenotu evropského stavitelství, tak to namítáte zcela oprávněně. Až tam vyrazíte, nebuďte tak lehkomyslní jako my a ověřte si otevírací dobu… no jo no…je to tak, bylo už zavřeno 🙁 Ale nezoufejte, dáme vám nahlédnout alespoň virtuálně.
Zdroj: unesco-czech.cz
Klára Svěráková
Přidat komentář