CEWE FotolabKostarika, u nás nepříliš známá země ve střední Americe, vás naprosto okouzlí. Pro nadšence do focení přírody je to doslova fotografický ráj. Na své si zde přijdou milovníci divokých zvířat, rozbouřeného oceánu i mlhavých pralesů. Autorka fotocestopisu Alena Makovcová říká: „Nemusíte si s sebou brát ani fotobatoh, protože vám slibuji, že foťák za celou dobu neschováte“.
O Kostarice jsem snila už dlouho. Táhlo mě to tam zejména proto, že na geograficky velmi malém území můžete nalézt celou škálu živočichů i přírodně velmi rozmanitých prostředí. Ještě před odjezdem jsem dlouho řešila, jakou si s sebou vzít techniku, co nechat doma a co naopak nezapomenout. Nakonec jsem s sebou táhla vše – od širokáče Canon 16-35mm f/4 IS po teleobjektiv Canon 70-200mm f/2.8 II IS s Canon extender EF 2x a neudělala jsem chybu. I přes vyšší váhu v batohu, jsem vše využila maximálně.
Po příletu do San José mé kroky mířily do půjčovny aut, protože pokud toho na Kostarice chcete vidět co nejvíc, doporučuji vám si půjčit auto, nejlépe 4×4 offroad. Protože jsem byla sama, stačil mi dvoumístný Suzuki Jimny. Cesty jsou na většině území v pohodě sjízdné, jen pokud se na Kostariku vydáte jako já v období dešťů, může se vám snadno stát, že najednou místo cesty bude řeka, případně, že budete muset projíždět několik brodů.
Prvních několik dní jsem strávila v turisticky přívětivém NP Volcano Arenal, jemuž dominuje stejnojmenná aktivní sopka. Nedaleko města La Fortuna, kde jsem bydlela, je možné navštívit plno vodopádů, jít na trek na sopku nebo zavítat do mnoha termálních pramenů. Já jsem se do této oblasti vydala hlavně kvůli monumentálním vodopádům La Fortuna. Pokud se na stejné místo vydáte, určitě nezapomeňte na pláštěnku a opravdu voděodolný fotobatoh či obal. U vodopádů jsem se snažila fotit na delší časy, k čemuž byly nezbytné filtry. Už několik let nedám dopustit na Lee Filters. V tomto případě jsem využila k prodloužení času neutrální filtr Lee ND 0,6 a samozřejmě kabelovou spoušť a stativ.
Pokud se budete chtít trochu zchladit od tropického klimatu, tak nevynechejte oblast mlžných lesů a NP Monteverde. Jedná se o nejvýše položenou oblast Kostariky, často a vydatně zde prší a mlha je tu na denním pořádku.
A také zde potkáte naprosto všude to, za čím sem turisté a fotografové z celého světa jezdí – kolibříky. Pestrobarevné překrásné ptáčky, kteří jsou velcí od 2-10 cm a kteří jsou tak rychlí, že nebudete vědět, kam se dříve dívat. Údajně mávnou křídly až 90x za sekundu, takže časy, které při focení musíte použít jsou hodně krátké.
Tato barevná krása mě tak uchvátila, že jsem vydržela několik hodin sedět s objektivem u oka a snažila se je vyfotit. S použitím blesků by to bylo snazší, ale přišlo mi to ke zvířatům neohleduplné – zkusila jsem to a vždy jsem je tím na několik minut vystrašila, než se vrátili zpět. Proto jsem později fotila zásadně bez blesku. Povedlo se mi cvaknout a určit asi 16 druhů, ale v celé Kostarice již žije kolem 50.
Další mé kroky vedly na pacifické pobřeží, které jsem od jihu projela téměř po celé délce. Začala jsem v surfařském ráji v okolí městečka Dominical, kde kromě mě a pár surfařů z Austrálie nebyl nikdo. Mimo sezonu se tak jednalo o přímořské městečko, kde dny líně plynuly a mohli jste se celé hodiny procházet po prázdných plážích a nikoho kromě rybářů nepotkat. Místo je to skvělé na pozorování ptáků a plazů – o leguány opravdu nebyla nouze.
Do NP Ballena, jsem se vydala hlavně proto, abych konečně viděla velryby. Za celý život jsem již byla několikrát na plavbách za delfíny, žraloky i kosatkami, ale nikdy jsme nic neviděli. Byla jsem tedy k několikahodinové plavbě zpočátku trochu skeptická. Výsledek byl ale fantastický, netrvalo dlouho a viděli jsme několik keporkaků, dokonce i matku s mládětem. Foťák jsem měla celou dobu připravený, ale velryby se pouze vynořovaly na nadechnutí a pohybovaly se tak neorganizovaně, že bylo velmi obtížné fotit. Ani teleobjektiv se super rychlým ostřením mi v tomto případě nepomohl a musím se také přiznat, že jsem se spíš s otevřenou pusou dívala. Byla to dokonalá podívaná. Zajímavostí je, že toto je jedno z mála míst na Zemi, kam se plují na jaře pářit keporkaci.
Příroda je v tomto opravdu tajemná, protože právě v tomto místě má pláž z ptačího pohledu tvar velrybího ocasu (a prý se jedná o jediné místo tohoto typu na světě).
NP Manuel Antonio, který je jedním z nejnavštěvovanějších na celé Kostarice, patří do kategorie „must see“ pro každého, kdo chce během pár hodin vidět lenochody, opice, tropické žabky, leguány, tukany i kolibříky. Jen k tomu, abyste toto vše viděli je dobré si zařídit místního průvodce, který je zkušený a umí zvířata stopovat.
V tomto jediném místě jsem si průvodce zaplatila a nelituji toho. Viděla jsem toho během 4 hodin opravdu spoustu. Zde se mi skvěle hodil Canon 70-200mm f/2.8 II IS s Canon extender EF 2x na zvířata, která byla na stromech. Po několikahodinové procházce pralesem se člověk může vykoupat v průzračných lagunách, jen pozor na osobní věci, všudypřítomné opice malpy kapucínské rády kradou.
Naprostým vrcholem celého foto výletu pro mě bylo pozorování želv, konkrétně karet zelenavých při kladení vajec. Cesta k místu, kde se daly pozorovat byla trochu krkolomná, protože jsem se v oblasti pohybovala v období dešťů a musela projet několika brody, kde bylo i kolem metru vody. Chtěla jsem fotit za východu Slunce, takže jsem skrz brody musela jet za tmy. Bála jsem se, že utopím auto, ale fotografické nadšení a nutkání být na místě včas mě naštěstí zbavilo strachu. Zvládla jsem to a výsledkem bylo magické ráno, kdy jsem na pláži s černým pískem byla jen já a stovky obrovských želv, na což nikdy nezapomenu.
Fotograficky to bylo snadné, protože želvám kladení vajec docela trvalo, a tak jsem měla dostatek času. Samozřejmě, jak už to focení zvířat bývá, jsem musela jít do úrovně jejich očí, a tak většina fotek vznikla vleže.
Nejčastěji se zabývám focením krajiny. V tomto směru jsem od Kostariky příliš neočekávala, protože většina fotografů sem jezdí fotit výhradně zvířata, ale musím říct, že i na širokoúhlé krajinné záběry byla Kostarika výborná. Obzvláště pacifické pobřeží, které je velmi členité a nabízelo množství zajímavých a nevšedních pohledů. Proto pokud se tam chystáte, nezapomeňte doma ani „šíro“ a stativ. Kostarika má rozhodně co nabídnout ať už fotíte zvířata, krajinu nebo si jen chcete užít skvělou dovolenou v zemi, kde je heslem všech jejích obyvatel „pura vida“, což ve volném překladu znamená „bezstarostný život.“
Článek pro vás připravila ve spolupráci s redakcí FOTOLAB blogu:
Alena Makovcová – fotografka krajiny a přírody
Instagram: alena.makovcova.pictures
Přidat komentář