Rostislav Stach: Fotografování divoké přírody Olympusem

Fotografovat zvířata v jejich přirozeném prostředí vyžaduje dostatek trpělivosti, někdy jistou dávku štěstí a v neposlední řadě i nemalé dovednosti při práci s fototechnikou. Rostislav Stach, profesionální fotograf, se tomuto žánru věnuje přes třicet let.

Rostislav Stach se rozhodl udělat poměrně zásadní změnu týkající se fotografické techniky. Po letech fotografování se špičkovou fototechnikou na film a následném používání Full Frame digi. verze, v roce 2016 odlehčil svoji výbavu téměř na polovinu přechodem na systém Olympus OM-D. Své zkušenosti promítá do jedinečných fotografií, se kterými se vrací z cest po světě a také do fotografických workshopů, které pro zájemce z řad nadšenců pořádá.

Pokud byste rádi nahlédli pod pokličku tvorby Rostislava, máte příležitost níže v krátkém příběhu, jež zachycuje jeho putování Kanadou.

Kanada s Rosťou Stachem

„Další dva letošní fotografické workshopy v nádherné kanadské krajině jsou za námi. Navštívili jsme nejkrásnější Národní parky v Albertě – Banff a Jasper. Kromě nich jsme fotografovali také v Britské Columbii, v Národním parku Mount Robson. Nevynechali jsme ani některé provinční parky, jako např. Kananaskis, Peter Lougheed nebo Národní park Yoho.

Podzim je, podobně jako u nás, asi nejkrásnějším obdobím roku. Krajina hýří barvami a jeleni wapiti společně s losy mají období říje. Pokud vyjde i počasí – a to bývá v tuto dobu poměrně stabilní, naskýtají se každý den desítky skvělých fotografických příležitostí.

Stejně jako v létě na Islandu jsem i tady cítil značnou úlevu při fotografování. V minulých letech, kdy jsem ještě používal těžkou FF techniku, jsem často ani nefotil, protože se mi nechtělo vytahovat z kufru auta stativ, přidělávat na něj těžký teleobjektiv a s celou soupravou potom složitě manipulovat nebo hledat kam to postavit. Teď s Olympusem to bylo nesrovnatelně jednodušší. Fotoaparát s objektivem 40–150 mm F2,8 jsem měl při jízdách autem za zvířaty neustále při ruce a teleobjektiv 300 mm F4 v kapse fotografické vesty. Když jsme potom stavěli u zvířat, mohl jsem hned začít fotografovat a přitom jsem měl všechno důležité u sebe.

Vynikající stabilizace objektivů i fotoaparátu umožňuje naprosto bezproblémové fotografování z ruky. Stativ jsem tak vyndaval jen když jsem fotografoval krajinu na vysoké rozlišení a tam na to bylo vždycky času dost. Fotografování zvířat v kanadských parcích je úplně jiné, než fotografování zvířat u nás. U nás se musíte před zvířaty schovávat, dávat pozor na směr na větru, dbát na to, aby vás zvířata neviděla ani necítila. V národních parcích je to jiné. Zvířata jsou na přítomnost lidí zvyklá a vzhledem k tomu, že se tam neloví, nejsou vůbec plachá. Je jenom důležité nepřekračovat hranici, za kterou je ještě bezpečné se držet. To že se zvíře člověka nebojí neznamená že je ochočené a že nemůže zaútočit. Při dodržování základních pravidel ale máte možnost pozorovat i fotografovat zvířata v nádherné krajině bez omezení.“

„Po příjezdu do Národního parku Jasper s druhou skupinou, jsme se jeli podívat na říjiště, které je hned za městem. Před čtrnácti dny ho obsadil silný jelen s asi dvaceti laněmi a každý večer tady musel obhajovat svoje vůdčí postavení. Kolem kroužili mladší a slabší jeleni a čekali na svou příležitost, kdy hlavní jelen nebude dost ostražitý a oni si tak alespoň na chvíli užijí s některou ochotnou laní. Říjiště na okraji městečka není zrovna na idilickém místě. Do záběru se pletou dráty vysokého napětí, oplocení čističky odpadních vod, projíždějící auta a turisté, kteří si také se svými mobily chtějí udělat fotku jelenů. Pokud se ale dokážete dívat, najdete i tady místa, odkud se dá pořídit zajímavý snímek bez rušivých prvků.“

„Cestou do Mount Robson N.P. v Britské Columbii jsme se jedno ráno zastavili u bobří hráze, abychom se podívali jestli budou bobři venku. Klidná hladina ale značila, že nikde žádný bobr zrovna neplave. Chvilku jsme stáli na břehu jezírka a pak se na protějším břehu objevil los. Zjevil se jako duch, prošel kolem vody a zase se schoval v lese. Měl jsem v ruce fotoaparát s nasazeným objektivem 40–150 mm F2,8. S ohniskem 82 mm jsem dostal do záběru všechno co jsem potřeboval.“