Fotocestopis: Indický Sikkim – kraj pod střechou světa

Sikkim je malý stát na severu Indie v Himalájích. Bývá přirovnáván k jamce vyšlápnuté kopytem mytologického jaka. Na západě sousedí s Nepálem, na severu a východě s Tibetem a konečně na jihovýchodě s Bhútánem. Stát se rozkládá v izolovaných horských údolích pod Kanchenjungou (Kančendženga, také Káčaňdžunga), třetí nejvyšší horou světa, která je symbolem země a je pokládána za posvátnou.

Do roku 1975 byl Sikkim samostatným královstvím. Bývá často označován za Švýcarsko východu a skutečně, je zde velmi čisto (používání umělohmotných sáčků a tašek je zde zakázáno) a horský vzduch je neustále svěží. Zdejší obyvatelé patří v Indii k těm nejpřátelštějším, což dávají najevo kouzelně nevtíravým a trochu plachým způsobem. Hluboká horská údolí jsou plná zeleně, přerušované čas od času terasovitými rýžovými poli a porostem kvetoucích rododendronů. Zelené vrcholky horských hřebenů jsou posety buddhistickými kláštery tibetského stylu (gompy), k nimž lze vystoupit malebnými stezkami, lemovanými pestrobarevnými modlitebními praporky, třepetajícími se na dlouhých bambusových tyčích.

Tím hlavním během našeho měsíčního putování po Sikkimu byl 10denní trek do sedla Goechala ve výšce 4.950 m. Pohybovat se v takovéto nadmořské výšce si ale žádá důkladnou přípravu, proto jsme na úvod zvolili nejprve aklimatizační Sandakphu trek, klikatící se na hranici s Nepálem a vrcholící ve výšce 3.636 m n.m. S plnou polní jsme na trase sice vzbuzovali pozornost ostatních turistů, kteří si na cestu většinou najímali zvířecí nosiče svých zavazadel, ale zpětně jsme za tuto variantu byli vděční – tělo se při zátěži aklimatizovalo o to lépe.

Na trek si najímáme průvodce – sami se zde totiž pohybovat nemůžeme, na trase procházíme i několika vojenskými kontrolami. S naším mladým průvodcem Sangayem hned navazujeme přátelský vztah, díky němuž se dostáváme i na místa, která nejsou běžnému turistovi až tolik přístupná. A následně se nám nabízí, že s námi absolvuje i náš hlavní cíl – Goechala trek. Ten už ale, stejně jako ostatní skupiny, uskutečňujeme v doprovodu jaků, nosičů a kuchaře.

Během několika náročných dní se postupně z výchozího Yuksomu ve výšce 1.800 m dostáváme do výšek kolem 4 tisíc metrů, kde máme tu čest poprvé spatřit horské velikány – při pohledu na ně se tají dech a člověk v tu chvíli cítí obrovskou pokoru. K přírodě, k celé naší planetě. Právě zde platí, že samotná cesta je cíl.

A že kazdodenní scenérie za ty fyzické útrapy stojí. To vše je pak korunováno dosažením vytouženého místa, sedla Goechala ve výšce 4.950 m n.m., s krásnými výhledy na třetí nejvyšší horu světa, Kanchenjungu s nadmořskou výškou 8.586 m.

Pokud se o Indii říká, že ji můžete buď milovat nebo nenávidět, pak Sikkim je rozhodně tím místem, které nelze než milovat. Duše tamějších lidí jsou neuvěřitelně čisté, příroda nepopsatelně krásná – obojí funguje v naprostém souladu a souznění. Ano, takový je buddhismus – ani ne tak náboženství, jako především styl života. Zpočátku asi budete ostražití, jako na každé cestě, ale velmi rychle poznáte, že zde jsou obavy před krádeží, napadením či podobným nebezpečím zbytečné. Zbystřit byste snad měli pouze při setkání s ostatními turisty. Pokud je vaše duše dostatečně vnímavá, budete odtud odjíždět obohaceni o to nejcennější – poznání skutečných hodnot života. Zdejší lidé vám věnují toliko přívětivosti a úsměvů, kolik jenom poberete a nic za to nežádají. Přitom je to kolikrát to jediné, co mají.