Buffer neboli vyrovnávací paměť digitálního fotoaparátu

Vyrovnávací paměť, slangově se jí říká buffer, je v digitálním fotoaparátu důležitý hardwarový prvek, který ve spolupráci se softwarovou výbavou dokáže zásadním způsobem ovlivnit fungování celého fotoaparátu. Pokud je malý, může se snadno stát, že při focení snímků v sérii dojde k výraznému snížení rychlosti snímání. Detaily k celé problematice v článku.

Úvod, aneb co to je a k čemu slouží

V některých fotografických žánrech může být velikost (kapacita) vyrovnávací paměti jedna z rozhodujících vlastností. Řeč je pochopitelně např. o sportovní fotce, reportáži i fotografii divokých zvířat. Prostě všude tam, kde potřebujete „sypat“ 10 obrázků za sekundu i deset sekund v jednom kuse a pořizovat tak série 40, 50 i 100 a více snímků. Odborně tehdy, když je rozhodující rychlost sériového snímání a velmi rychlé ukládání velkých objemů dat. A jak už to v reklamně často bývá, tento parametr na billboardech výrobců nenajdete. Zkrátka to vypadá, že velikost bufferu není zdaleka tak „sexy“ vlastnost, jako je celkové rozlišení snímače v megapixelech, vysoká citlivost ISO, počet snímků za sekundu, množství zaostřovacích AF bodů, moderní design a neodolatelná cena.

Jak ji využít a na čem ještě záleží

Vyrovnávací paměť slouží vlastně jako takový mezisklad získaných dat (pořízených fotografií). Snímky, poté co je snímač fotoaparátu zachytil, jsou sejmuty v podobě binárního kódu, bleskurychle odeslány ke zpracování v procesoru fotoaparátu a následně uloženy již jako digitální fotografie (případně jako RAW data doplněná o EXIF a malý JPG náhled) na paměťovou kartu. Na této cestě je buffer, onen mezisklad, který umožňuje rychle snímat další obrázky. Tento rezervoár je, dalo by se říct, průtokový, což znamená, že do něho lze zároveň přidávat další fotky a zároveň odesílat ty zpracované k uložení na paměťovou kartu. Ale to má své meze. Hlavním limitním parametrem je kapacita bufferu a rychlost přenosu dat, zejména rychlost jejich zápisu na kartu. Data se chovají úplně stejně jako voda v průtokové nádobě. V případě, že rychlost „přítoku“ dat přesáhne rychlost jejich odesílání na kartu (odtoku), vyrovnávací paměť se plní až do jejího úplného naplnění. Rozeznat tento moment není těžké a vysvětlíme si ho v dalším odstavci.

Čtěte také na blogu: Jak vybrat paměťovou kartu?

Řekli jsme si, že hlavními parametry, které proces ovlivňují, jsou kapacita bufferu a rychlost zápisu dat. Nejsou to ale parametry jediné. Velmi důležitý je objem dat, který potřebujeme transportovat a časový úsek, ve kterém je to nutno operaci provést. Rychlost přenosu/zápisu/čtení dat se ne náhodou udává v MB za sekundu. Tento parametr má jak daný fotoaparát (jeho vnitřní architektura, snímač, procesor, vyrovnávací paměť) tak každá paměťová karta, ale taky např. čtečky karet. Pozor, někteří výrobci karet udávají rychlost v podobě násobku hodnoty 0,15 MB (což je převzato z optických médií). Takže např. údaj 600x znamená přenos rychlostí 90 MB za sekundu (600 x 0,15 = 90). Z popsaných důvodů je zřejmé, že záleží jak na celkové velikosti balíku přenášených dat a taky rychlosti použité karty. Právě paměťová karta, respektive rychlost zápisu na ni, může být tím pomyslným úzkým hrdlem, které nás bude při fotografování omezovat a brzdit. Velikost přenášených dat záleží na rozlišení vašeho digitálního fotoaparátu, zvoleném formátu snímku (JPEG, RAW, JPEG + RAW), typu a velikosti RAW (small/large, bitová hloubka 12 bit/14 bit, komprimovaný/bezztrátově komprimovaný/nekomprimovaný) velikosti snímku v bodech (označení např. L, N, S) a taky na kompresním poměru (např. fine, normal, basic) v případě snímání do JPEG. Velmi záleží také na rychlosti sériového snímání. Pokud váš fotoaparát umí 10 snímků za sekundu a jedna fotka má velikost např. 25 MB je jasné, že systémem musí každou vteřinu „proletět“ minimálně 250 MB dat. Pokud v tomto případě použijete paměťovou kartu se zápisem zmíněných 90 MB/s, je zaplnění, i slušně velkého bufferu, otázkou několika málo okamžiků.

Typické chování přístroje při přeplnění

Systém vyrovnávací paměti, jak jsme si už řekli, lze zahltit, ve fotografickém jazyku přeplnit buffer. Typické je zpomalení, až zastavení zápisu snímků na paměťovou kartu. Bliká kontrolka přístupu na kartu a nelze pořizovat další fotografie. Po určité době, částečném vyprázdnění bufferu, je možno zapsat další snímky, ale s výrazně nižší snímací frekvencí. Většinou se podaří po krátké pauze „přihodit“ dva snímky a vše se zase znovu zastaví a situace se opakuje. Pro kompletní zápis a vyprázdnění bufferu bude v takové situaci potřeba několik desítek sekund až minut. Je samozřejmě nepříjemné, když jste uprostřed akce a nemůžete fotografovat, svět kolem se nezastavil, perfektní snímky vám utíkají před očima. Co s tím, jak z toho ven? Pokud je to možné, vložte kartu s vyšší rychlostí zápisu, ať vás příště v akci omezují pouze vaše schopnosti (pohotovost, rychlost reakce, předvídavost) a technické limity těla fotoaparátu, ne pár ušetřených stokorun. Zvolte sériové snímání s nižší rychlostí snímání, třeba 5 a ne 10 snímků za sekundu. Fotografujte do menšího nebo komprimovaného formátu RAW nebo jen do JPEGu. Pokud jste v akci, fotíte jen do formátu JPEG a váš buffer stále nestíhá, nezbývá než zvolit menší velikost snímku a vyšší kompresi dat. Přinést z akce fotografie, byť možná v o něco nižší kvalitě než minule, je pro mě osobně otázkou fotografické cti. Věřte mi, že když se vám podaří zachytit perfektní moment a udělat neopakovatelný sportovní snímek, nebude vás tolik mrzet, že „to“ nemáte v RAWu. Ale pokud s fotoaparátem, přepnutým do velkého, 14bitového a nekomprimovaného RAW formátu, snímek vůbec neuděláte, protože se zrovna načítali data, bude vás to mrzet možná až do konce života.

Závěrem, aneb koho to vlastně zajímá

A teď to možná nejdůležitější, na fotografickém trhu neexistuje možnost zvolit si ideální výbavu pro váš fotoaparát tak, jak to zná třeba automobilový průmysl. Myslím tím to, že pokud je pro vás důležitý motor s vysokým výkonem, oželíte třeba velký kufr, tažné zařízení a otvírání pátých dveří gestem nohou pod nárazníkem. A jiný zákazník bude zase chtít určitě kombi, střešní nosič, rychloupínání dětských sedaček a úsporný motor o objemu maximálně 1,3 litru. Další půjde po SUV s pohonem 4×4 a další si vybere hybridní verzi. No nech sa páči, jak by řekl kolega ze Slovenska. Pokud fotografujete krajinu, produktovou fotku, architekturu, makro, jídlo, portréty v ateliéru i mimo něj. Pokud vás baví běžná dovolenková a cestovatelská fotka, focení dětí, domácích mazlíčků, ale i oblíbená street fotka (pouliční reportáž), troufám si říct, že vás velikost vyrovnávací paměti nebude nikdy zajímat. Prostě vám bude vždycky stačit. Pokud ale fotíte sportovní události, divoká zvířata, reportáže, svatby, módní přehlídky a třeba rockové koncerty, dobrá rada zní takto, věnujte tomuto parametru zvýšenou pozornost. Nemám totiž vůbec rád ten pocit, když vím, že bych to určitě dokázal vyfotit, ale technika mě zabrzdila. A kde tyto potřebné údaje najdu? Pochopitelně v technických parametrech. Hledejte velikost vyrovnávací paměti v MB, nebo údaje o tom, kolik snímků za sekundu umí vybraný fotoaparát pořídit a kolik, a v jaké kvalitě, jich dokáže nasnímat v jedné sérii. Dobré světlo Michael Mike Jurák.

Příspěvek pro vás připravil MICHAEL JURÁK

CEWE FOTOLAB produktový specialista a expert na fototechniku Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.