Jak vybrat paměťovou kartu?

MicroSD, SD, CFExpress typ A, CFexpress typ B, XQD, CFast, UHS-I, UHS-II, k tomuto se přidávají symboly značící rychlost a čísla, která sice mluví o megabajtech za sekundu, ale o výkonu prakticky nevypovídají. V paměťových kartách je jednoduše zmatek a my si dali za úkol vše objasnit!

Megabajty (MB) vs. megabity (Mb) aneb jak se vyznat v rychlosti karet

Na kartách, ale třeba i při natáčení videí, se můžete setkat s oběma jednotkami. U megabitů (Mb) pak častěji se zkratkou Mbps, což jsou megabity za sekundu. Nebudeme to komplikovat a rovnou si ukážeme příklad na tom nejnáročnějším – nahrávání videí.

Přímo v menu fotoaparátu nebo v manuálu najdete, jaký maximální datový tok (bitrate) zvládne váš přístroj nahrávat. Pokud je to například 200 Mbps, jak rychlou kartu potřebuji? A kolik megabajtů (MB) bude mít jedna vteřina videa? Číslo v megabitech stačí vydělit osmičkou. 200/8=25. Video s bitrate 200 Mbps tedy bude potřebovat kartu s minimální stálou rychlostí zápisu alespoň 25 MB/s. Kolik místa na kartě zhruba ukrojí vteřina videa, je asi už všem jasné.

Při otázce volby správné rychlosti raději kupujte kartu spíše rychlejší. Ceny dnešních výkonných SD karet už se dávno nepohybují v řádech tisíců. Opravdu rychlá a spolehlivá SD karta s kapacitou 64 GB SanDisk Extreme stojí okolo pětistovky. Investice se rozhodně vyplatí.

Ve fotoaparátu bude fungovat i pomalejší karta, jen pouhé „fungování“ ale nestačí. Pomalá karta bude omezovat výkon při sekvenčním snímání, nahrávání videí se zastaví po pár vteřinách a limitovaní budete i při pouhém prohlížení fotografií, které nebude k dispozici, dokud fotoaparát fotku neuloží. I na běžné focení tak volte kartu s rychlostním standardem U3 nebo V30 – toto značení si vysvětlíme nyní.

Symboly a části paměťové karty

1. Zámek paměťové karty
   Najdeme jej pouze na SD kartách a to ještě ne na všech. Pokud vám fotoaparát hlásí ochranu proti zápisu, viníkem je na 99 % to, že jste zámek nechtěně při manipulaci s kartou aktivovali.
2. Maximální rychlost čtení v megabajtech za sekundu (MB/s)
   Důraz na slovo čtení. Mnohem důležitější údaj, tedy rychlost zápisu, najdete pouze na obalu nebo na webu výrobce. Navíc se jedná o teoretickou maximální rychlost. Karty se během práce zahřívají, rychlost zápisu i čtení různě kolísá a garantovaná rychlost je ve skutečnosti nižší.
3. Kapacita paměťové karty
   Přímočarý údaj s běžně akceptovanou nepravdou, kdy 1 GB neznamená 1024 MB (tak jak by měl), ale 1000 MB. Výrobci pamětí do počítačů toto zavedli, a my si zvykli, už před mnoha lety. Tak to ale je a například 64 GB karta má reálně 59,4 GB.
4. Typ paměťové karty
   SD, Compact Flash, CFexpress A, CFexpress B atd. Ke všem typům karet se dostaneme. Zastavím se ale na moment u vyobrazené SD karty. Lehce matoucí totiž může být značení SD, SDHC a SDXC. Netýká se totiž rychlosti ani výkonu karty, značí pouze její kapacitu. SD karta bude mít maximálně 2 GB. SDHC karty seženete v rozmezí 4 až 32 GB. Cokoliv většího od 64 GB až do teoretických 2 TB pak nese logo SDXC.
5. Minimální rychlost zápisu pro video
   V názvu sice zazní slovo video, je to ale údaj o rychlosti zápisu, na který by se měli při výběru zaměřit všichni, i fotografové. Jedná se o nejaktuálnější značení rychlosti, kdy číslo pod „véčkem“ (které vypadá jako odmocnina) označuje minimální rychlost zápisu v MB/s i při konstantní zátěži. Pokud má karta standard V30, znamená to, že rychlost neklesne pod 30 MB/s. (30×8=240Mbps, viz)
6. Typ podporovaného standardu
   Setkáte se s ním na SD a MicroSD kartách. Římská jednička nebo dvojka znamená podporu standardu UHS-I respektive UHS-II. Je to velmi důležitý údaj. UHS-II karty jsou oproti jedničkovým výrazně rychlejší a hodí se i pro rychlé sekvence v RAW a natáčení videí s vysokým bitrate.
7. Rychlostní třída karty
   V minulosti jste se mohli setkat s rychlostní třídou 2 (Class 2), která znamenala minimální rychlost 2 MB/s. Značení třídy časem rostlo společně s rychlostí zápisu, až se zastavilo na hodnotě deset. Class 10, tedy desítka schovaná v „céčku“, znamená rychlost zápisu alespoň 10 MB/s. Logicky si tak můžeme vyvodit, že s ohledem na přítomnost značení V30 je zde symbol Class 10 pouze proto, že jej uživatelé dobře znají.
8. Minimální rychlost zápisu – starší standard
   Mezi zastaralým „class“ a nejnovějším „V“ byla mezizastávka ve značení symbolem U a uvnitř umístěným číslem. Opět se jedná o nejnižší garantovanou rychlost zápisu a setkat se můžete s U1 a U3, kdy U1 znamená nejnižší rychlost 10 MB/s a U3 30 MB/s.

Jaký typ paměťové karty zvolit?

MicroSD karty

Jedná se o velmi malé karty, které najdete například v akčních kamerách nebo dronech. Oproti SD jsou rychlé MicroSD karty dražší, navíc poměrně křehké. Co rozhodně nedoporučuji, je používání MicroSD karty ve slotu pro velké SD pomocí adaptéru. Na bedrech karty leží to nejcennější – vaše fotografie. Adaptér tak do řetězce zbytečně přidává místo, které může selhat. Šance je malá, ale je tam. Do SD slotu patří SD karta, Micro SD s adaptérem jen jako „nouzovka“.

SD karty

SD karty jsou nejvíce rozšířené, levné, mají dobrou kapacitu, slušnou rychlost a jsou relativně odolné. Pokud o ně správně pečujete, jsou dnešní „esdéčka“ prakticky bezproblémové. Když už je nějaká karta poruchová, problémy se většinou ukážou v prvních týdnech používání. U výběru SD karty sledujte rychlostní standard „V“ a také jestli je karta základní UHS-I, nebo rychlejší UHS-II.

CFast karty

Duchovní nástupce CF karet se vyznačuje vysokou rychlostí, odolností, spolehlivostí, obrovskou cenou a tím, že se nakonec v běžných fotoaparátech neuchytil.
Mohl za to hlavně souboj, který už se v historii odehrál nesčetněkrát. V případě muziky to byly MC proti 8-track kazetám (vyhrály MC), u videa zase VHS proti betamaxu (máte doma VHSky? pozor na omezenou životnost pásek, důležité včas digitalizujte). Cfast byl postaven proti XQD kartám a nakonec zůstal jen v některých profesionálních kamerách.

XQD karty

Podobně jako Cfast, tak i XQD karty jsou odolné a rychlé. Pouzdro je částečně kovové a kontakty nejsou odkryté. Velkou výhodou XQD karet je vysoká spolehlivost. XQD ale také narazilo, ovšem pozitivně. Vývoj šel příliš rychle kupředu, a ještě předtím, než se stačily XQD rozšířit, přišla jeho výkonnější varianta – CFexpress typ B, který z karet pro fotoaparáty vyřadil jak CFast tak XQD.

CFexpress typ B

CFexpress typu B jsou tvarem totožné s XQD a je proto zajištěna zpětná kompatibilita. Bohužel jen jedním směrem. Nevím o fotoaparátu s XQD slotem, který by dodatečně dostal podporu novějších CFexpress.
CFexpress karty od XQD převzaly a ještě zlepšily vysokou odolnost i spolehlivost. Výrazně u nich narostla přenosová rychlost při zápisu i čtení a svými parametry mají rezervy i pro budoucí přístroje. Stále zásadnější roli budou hrát v prostředí natáčení videí.

Nevýhodou těchto karet je zatím vysoká cena jak karet, tak i čteček. U investic do nových výkonných fotoaparátů na to myslete. Karta už nemusí znamenat „tisícovku k ceně“, ale společně se čtečkou se může jednat o částky atakující deset tisíc i více.

CFexpress typ A

Stále poměrně novým formátem karet je CFexpress typ A a na trhu se s nimi snaží prosadit Sony. Oproti CFexpress typu B jsou mnohem menší a tvarem připomínají SD karty. To se podepsalo i na nižší rychlosti.
Jestli se tento standard uchytí je ve hvězdách.

Již nepoužívané karty

Ve starších fotoaparátech určitě ještě narazíte na CF (CompactFlash), xD, MMC nebo Memory Stick karty. Ty už ale nejdou použít v prakticky žádném novém přístroji a byly nahrazeny moderními rychlejšími a spolehlivějšími kartami.

Jak velkou kartu budu potřebovat?

Dalo by se říci, že do jednoduššího kompaktu bude stačit 8 GB nebo 16 GB karta. Na focení v JPEG na zrcadlovku nebo bezzrcadlovku s vysokým rozlišením bude dobrých 32 GB a na sekvenční focení v RAW i 64 GB a více. Ve skutečnosti je to ale tak, že je kapacita i množství karet věc čistě individuální. 

Vše se změní tehdy, pokud do proměnné začneme míchat žánry a způsob, jakým kdo fotografuje. Někdo fotí krajinu, při focení během modré hodinky udělá deset expozic a jde domů. Někdo zase fotografuje a natáčí svatby. Za celý den pořídí tisíce fotografií v RAW a natočí hodinu videa. V takové situaci bude i 128 GB málo.

Je třeba si uvědomit, jakému typu fotografie se věnujete, do jakých formátů fotíte nebo natáčíte a jak často máte možnost kartu „vysypat“. Více paměti se hodí vždy a je lepší být připravený než překvapený. Pamatujte ale, že paměťová karta by neměla sloužit jako dlouhodobé úložiště, či snad dokonce archiv fotek, se kterým chodíváte každý týden do našeho CEWE foto ihned tisknout fotky 10×15 cm.

Tipy a rady pro práci s paměťovou kartou

Používejte čtečku paměťových karet a ne kabel

Na přenášení dat pomocí USB kabelu, ideálně typu USB-C, není vlastně nic špatného. U starších fotoaparátů se dalo mluvit o nestabilitě a slabé rychlosti i strachu z případného poškození přenesených dat. Dnes je přenos kabelem bezproblémový a rychlost kopírování je u některých fotoaparátů stejná jako při použití čtečky. Proč ale stále raději sáhnout po čtečce?

• Zbytečné namáhání záslepek USB konektoru –⁠ Dvířka paměťových karet jsou stavěná na časté použití, karty taktéž. U gumových záslepek, a je jedno u kterého výrobce, takovou jistotu nemám.
• Komfort –⁠ Jednoduše vytáhnu kartu z fotoaparátu a manipuluji pouze s ní.
• Záchrana poškozených dat –⁠ Tu přes kabel neprovedete.

Nekupujte podezřele levné karty z pochybných zdrojů

Internet je plný neznámých značek, které slibují to, co nemohou splnit. Neříkám, že nemůžete narazit na naprosto bezproblémový produkt, lepší je ale vsadit na jistotu, jde o vaše data.

Velkým problémem jsou i kopie populárních značek. Ne, karta Sandisk s cenou dva tisíce korun opravdu nejde koupit za tři stovky. Taková karta vám dorazí domů, možná že bude dokonce chvíli fungovat, pak ale zjistíte, že místo 256GB GB máte gigabajt jeden.

Ve Fotolab.cz najdete pouze originální karty přímo z české distribuce a s plnou zárukou výrobce. V případě námi doporučovaného výrobce Sandisk je to dokonce doživotní záruka platná až do ukončení prodeje produktu, +5 let navíc.

Kartu vždy formátujte ve fotoaparátu

Formátování se v minulosti doporučovalo pro zachování dobré kondice karty. Už by se ale dalo polemizovat nad aktuálností rady. Máme zde jednu pracovní SD kartu, 32GB UHS-I Sandisk Extreme, která cestuje z fotoaparátu do fotoaparátu a našli byste na ní testovací snímky z recenzí přístrojů všech značek.

Na kartě tak panuje organizovaný nepořádek, ale stále funguje perfektně, nedělá problémy a o data jsme za poslední dva roky nepřišli. Tím nikoho nenavádím k nedbalosti, pouze poukazuji na kvality moderních SD karet. Jedno mohu říci, určitě bych si takovou kartu nevzal například na fotografování svatby, ale i to by pravděpodobně zvládla.

I přesto toto všechno je dobré kartu formátovat ve fotoaparátu, kde budete kartu používat, a ne v počítači. Na počítači totiž můžete nastavit parametry, se kterými si fotoaparát nemusí rozumět. Když provedete formát přímo v přístroji, máte jistotu, že si váš foťák udělá na kartě „hnízdo“ na míru.

Pokud je to možné, používejte oba sloty

Předcházejte případným komplikacím. Pokud je váš fotoaparát vybaven dvěma sloty, obsaďte je kartami se stejnou kapacitou a pokud možno i parametry.

Přímo ve fotoaparátu pak můžete nastavit, jestli je karta ve druhém slotu rozšířením karty první, úložištěm čistě pro JPEGy, nebo totožnou zálohou karty první. Osobně jsem první dvě možnosti nikdy nepoužil a druhý slot je pro mě vždy zálohou dat karty ze slotu prvního.

Přestaňte používat kartu při jakékoliv chybové hlášce

Jak jsem psal výše, data na kartě se novými daty pouze přepisují. Pokud na vás během jakékoliv práce s fotoaparátem vyskočí chybová hláška, například při mazání fotek, přestaňte raději fotografovat. Může to znamenat poškození již nafocených snímků, které by teoreticky mohly být přepsány snímky novými.

Takovou kartu vyměňte, vložte ji později doma do čtečky a v počítači zjistěte, jestli jsou všechny soubory v pořádku a nepoškozené. Pokud některé chybí, použijte software na záchranu dat.

Takových programů existuje celá řada. Já používám ten, co dává Sandisk zdarma ke všem svým kartám.

Na závěr

Na konec přidám jednoduchou univerzální radu – nedělejte s kartami nic, co na první pohled není rozumné. Nevytahujte ji za provozu z fotoaparátu nebo ze čtečky, vždy přístroj vypněte nebo kartu bezpečně odeberte. Samozřejmostí je vyhnout se špíně a nadměrné vlhkosti. Dejte si také pozor na statickou elektřinu a karty přenášejte ve vhodných pouzdrech, ne pouze pohozené v kapse batohu u ostatních maličkostí.

Karta může přežít fotoaparát, stačí o ni správně pečovat.