Analogový film – fenomén na vzestupu

Jestli se zajímáte o analogovou fotografii, tak víte, že to je přesně to kouzlo, které chceme zažívat pokaždé, když vložíme film do fotoaparátu. Proto není divu, že se analogová fotografie opět stává masovým fenoménem po celém světě…

Fotografie byla a je jedním z nejbáječnějších vynálezů 19. století. Fotografování je v dnešní době takřka běžná věc a je jedno jestli fotíte na mobil, případně vlastníte nějaký fotoaparát, protože díky moderní technologii můžete dělat, co vás baví, nepřijít o důležité momentky a zážitek si udržet v jedničkách a nulách ve vašem počítači.

Ale stejně není nic lepšího, než když vidíte fotku na papíře, protože pokud není fotografie vytištěna, tak jako by nebyla. Každý fotograf vám řekne, že papír je papír, snad všichni máme doma velká rodinná fotoalba, ze kterých vypadávají krásné hmatatelné fotografie. A jsou to právě ty snímky, které okouzlí snad každého foto nadšence. Mnohdy totiž toužíme po fotkách, které budou zajímavé svou atmosférou a budou prostě jiné, než ty klasické z digitálu.

Asi si řeknete, že je to přeci jedno, vyfotím si fotku telefonem, který mám u sebe, a pak si ji upravím v aplikaci, kterých je na internetu nespočet. A ano, určitě máte pravdu a je to rychlá verze toho, co kdysi trvalo týden nebo dva. Pokud se tedy bavíme o klasickém vyvolání kinofilmu a tisku fotografií na fotopapír.

I když jsme ho všichni ještě před několika lety pohřbívali, analog nástup zbrusu nových digitálních fotoaparátů přežil a získává větší a větší popularitu. Fotografický svět včetně výrobců kinofilmů jsou si toho vědomi, takže je někdy problém sehnat barevný či černobílý film. Důležité je ale to, že se na film nezanevřelo a stále se vyrábí. I Česká republika má zástupce na poli klasické fotografie a tou je firma FOMA z Hradce Králové, která byla založena v roce 1921 a vyváží své produkty do 85 zemí světa.

Analogová fotografie není drahá. Stejnou fámou je, že “Analog is dead”. Až se s ní seznámíte, uvidíte. Pochopitelně má vlastní cenu a je možná živější a hravější, než jste vůbec čekali. Jak začít? Na počátku zvolíte formát filmu, na který chcete fotografovat, od toho se dále odvíjí druh foťáku, nebo také cele naopak: vyberete film podle vámi zvoleného fotoaparátu.

Formát a druhy filmů

Povíme si tedy něco víc o fotografickém materiálu, který do našich nových (starých) klasických fotoaparátů vkládáme. Na trhu jsou kinofilmy (klasický obdélníkový 135 – známý jako 35mm) a svitky (velký formát/čtverec) – také jistě tušíte, že je na výběr mezi barevným a černobílým.

Formát filmu je technická definice zachycení obrazu na fotografický film. Filmové políčko se vztahuje k základnímu stavebnímu bloku filmu, který obsahuje jeden snímek. Formát filmového políčka se odvíjí od toho, jaký typ filmu se používá a jaké jsou požadavky na kvalitu obrazu. U některých druhů filmu (například kinofilmu, tj. 35mm filmu typ 135) se uvádí čistá velikost políčka bez okrajů filmu a mezer mezi snímky (24 × 36 mm), zatímco například u svitkového filmu 120 se jako rozměry snímkového políčka udává celá šířka filmu včetně okrajů nad a pod snímkem a rozteč snímků (tj. například formát 4,5 × 6 cm se uvádí u snímků o skutečné velikosti 41,5 × 56 mm).

Na první pohled máme jen dva druhy fotografických materiálů – barevný a černobílý. Ve skutečnosti je to trochu složitější, druhy jsou totiž minimálně čtyři:

• Negativní černobílý film pro černobílou fotografii
• Negativní barevný film pro barevnou fotografii
• Pozitivní barevný diapozitivní film pro barevnou fotografii
• Pozitivní černobílý diapozitivní film pro černobílou fotografii

Důležité je vědět, jakou máte představu nebo koncept, protože například pro focení krajinek je lepší barevný film, kdežto černobílý je vhodnější pro portrét s ostřejším světlem a stíny.

Dalším parametrem, který by vás měl zajímat, je citlivost filmu. Tu si vysvětlíme níže v textu a následně si rozebereme samotné filmy.

Citlivost filmu

Na krabičkách filmů najdete označení podle několika norem. ASA je zkratka American Standards Association, DIN zase od Deutsche Industrie-Norm. V současnosti však převládá označení ISO (International Standards Organization). Film střední citlivosti ISO 100 je to samé jako DIN 21 nebo ASA 100. Film s citlivostí ISO 200 vytvoří stejný obraz jako ISO 100 po osvícení polovičním množstvím světla. Jde to po dvojnásobcích, to znamená, že filmu ISO 400 stačí ve srovnání s filmem ISO 100 na vytvoření stejného obrazu pouze čtvrtinové množství světla (1/2 × 1/2). Film citlivosti ISO 50 vyžaduje naopak v porovnání s ISO 100 dvojnásobně větší množství světla.

Málo citlivé filmy

Mezi málo citlivé patří filmy s označením ISO 25 a ISO 50. Ty jsou vynikající na zobrazení jemných detailů díky extrémně jemnozrnné struktuře emulze. Dokážou neuvěřitelně citlivě odstupňovat odstíny barev, což umožňuje dělat velké zvětšeniny, aniž by se objevila zrnitost. Pro tyto jejich vlastnosti jsou vhodné na statické záběry (zátiší, krajiny, architektura, statická makrofotografie). Z ruky s nimi můžete fotografovat jen za přímého slunce. Jedná se většinou o speciální filmy určené pro profesionály.

Středně citlivé filmy

Do této kategorie patří filmy vyráběné v citlivostech ISO 64, 100, 160 a 200.  Mají přijatelnou zrnitost a umožňují fotografovat z ruky za denního světla při zatažené obloze, takže jejich využití je vskutku široké. Jsou zároveň i cenově nejvýhodnější. Nejlevnější z nich jsou ISO 100. Navíc u filmů s citlivostí 100 a 200 se budete nejméně bát při průchodu letištním rentgenem. Za všechny ostatní citlivosti si musíte připlatit.

Extrémně citlivé filmy

Vyrábějí se v citlivostech ISO 1000, ISO 1600 a ISO 3400. Umožní vám například fotografovat náladové snímky za svitu svíček. Vysoká zrnitost, jež je charakteristická pro tyto filmy, nemusí být vždy na obtíž.

Důležitým kritériem pro výběr filmu je tedy jeho citlivost a je dobré zapamatovat si následující pravidlo:

Citlivější filmy (ISO 200 – 3400) = nižší kontrast, hrubší zrno, horší kresba;

Méně citlivý film (ISO 25–200) = vyšší kontrast, jemnější zrno i kresba.

Černobílý film

Pro začátek bych chtěl zmínit základní věc, jak vlastně vzniká obraz u černobílého filmu. Světlocitlivá vrstva obsahuje rozptýlené krystalky halogenidů stříbra ve vrstvě želatiny. Při exponování vzniká díky změnám v krystalech skrytý obraz, který působením vývojky ztmavne. Neosvětlené krystalky se potom vyčistí působením ustalovače a je hotovo, fotografický obraz je na světě. Ve finále je to vlastně jednoduché, že? Ale o temné komoře si podrobně napíšeme jindy.

V případě, že se chcete naučit pracovat s filmem, nejlepší je začít u středních hodnot, jako je ISO 125 nebo 200. Pokud si to však situace žádá, přicházejí na řadu filmy nízkých/vysokých hodnot ISO, každopádně to vždy bude něco za něco. Více zrna nebo dlouhé expoziční časy. Mezi černobílé filmy patří takzvané chromogenní filmy. Ty vypadají na první pohled úplně stejně jako klasické černobílé negativy, ale rozdíl je při jeho vyvolávání, protože se na to používá barevný strojový proces C-41. Mohlo by se zdát, že je to zbytečnost, ale pokud rádi fotíte černobíle a zároveň vyvolání přenecháváte na odbornících v laboratořích, máte pak vyhráno. Další velkou výhodou je až extrémní expoziční pružnost, tzn. že jsou tolerantnější vůči expozičním nepřesnostem a lépe zobrazují menší ztráty kresby, což je devíza filmů s vyšší citlivostí. Způsob vyvolání by se měl vždy řídit nejvyšší použitou citlivostí. Výše zmíněné chromogenní filmy jsou opravdu tolerantní a mohou být exponovány v rozsahu citlivosti ISO 125–1600!

Z čeho tedy vybírat? Na našem webu najdete tyto značky: Agfa, Foma, Fujifilm, Kodak, Ilford. Pro začátek bych osobně doporučil Fomapan 200, Ilford XP2 Super 400 a Kodak Tri-X 400TX.

 

Fomapan 100/200 je trefa do černého, pokud chcete začít fotit a zároveň si film vyvolávat doma. Česká výroba a uznávaná kvalita, která vás potěší za příjemnou cenu.

Tip pro všechny: pokud fotíte na Fomu 200, nastavte si na fotoaparátu ISO 400, ale nechejte si film vyvolat na ISO 200.

Další film, který rád doporučím, je Ilford XP2 Super 400. Baví mě zrno, kontrast. A pak je tu legendární Kodak Tri-X 400TX, panchromatický film vyšší citlivosti. Velká expoziční pružnost, jemné zrno, takže film, který má univerzální využití.
Doporučené vývojky jsou KODAK D-76 (Ilford ID-11), Kodak T-MAX a HC-110

​Barevný film

Každý barevný film má 3 vrstvy černobílé halogenidové emulze – jedna zachycuje modrou, druhá zelenou a třetí červenou (RGB). Při vyvolávání barvotvornou vývojkou vzniká v každé této vrstvě jiné barvivo. Po odstranění nevyvolaného stříbra zůstává podobně jako u černobílého negativu hotový obraz!

I u barevného filmu je důležitá volba citlivosti a platí zde stejné pravidlo, jako u černobílého. Co by vás ještě mělo zajímat kromě čísla ISO? Mezi jednotlivými značkami jsou jisté rozdíly v použití barviv. Je všeobecně známo, že filmy od Kodaku jsou teplejší a zase u Fujifilm mají pěkné podání zelené barvy a působí chladněji. Je dobré si jednotlivé značky osahat a používat je dle vaší konkrétní představy. Dalším faktorem při výběru materiálu je typ světla. Existují barevné filmy pro světlo přirozené a pro umělé (ateliér). Světlo, které vydává žárovka nebo zářivka, má totiž úplně jinou barvu (tzv. teplotu chromatičnosti) než to přirozené, proto je dobré této možnosti využít, pokud máte na výběr.

Z čeho vybírat: Kodak, Fujifilm a speciální filmy pro focení v noci, jako třeba Cinestill

Mé osobní doporučení: Kodak Ektar 100, Kodak Gold 200 a Kodak Portra 400

Kodak Ektar 100 je film, který používám od začátku focení na analog a okamžitě jsem si ho zamiloval. Je to sice jen ISO 100, takže doporučuji s ním fotit nejlépe v létě venku.

Mezi další filmy, které najdete v mém batohu, patří jakákoliv verze Kodak Portra 160/400/800. Je sice dražší, ale jeho výsledek vás příjemně překvapí a zajisté se vám zalíbí. Ne nadarmo ho používá valná většina fotografů.

Diapozitivní (inverzní) film

Všichni určitě známe kdysi velice oblíbené diáky a promítání na zeď pokoje přes promítačku. Diapozitiv je vlastně pozitivní (barevný nebo černobílý) obraz na průhledném podkladu vzniklý inverzním vyvolávacím procesem (E-6 proces). Výsledné snímky jsou vysoce jemnozrnné. Je nutné velmi přesně exponovat, poněvadž jsou hodně „expozičně nepružné“, ale když to fotograf s diapozitivy umí, je to velká paráda!

Z čeho vybírat: Fujifilm a Kodak

Mé osobní doporučení: Fujifilm Provia 100 a Kodak Ektachrome 100

Fujifilm Provia 100 je nádherný diafilm, který rád používám pro focení portrétů. Na políčku 6 x 4,5 vše nádherně vynikne. Kodak Ektachrome 100 je jemnozrnný film, ale oproti Fuji má teplejší barvy a hodí se jak na portrétní fotografii, tak i na krajinky.

Zábavné filmy

Nadpis zní až zvláštně, ale v dnešní době jsou i barevné filmové materiály, které mají do tradičního pojetí obrazu dost daleko (další důkaz, že analog nepatří do starého železa). Takže pokud chcete experimentovat, koukejte po filmech od značky Revolog a Kono. Pokud vás trochu baví umění a vysoce saturované barvy, tak sáhněte po filmech od Lomography nebo filmu Rollei Crossbird, který je možné zpracovat jako diapozitiv i negativ (tzv. Cross procesem), kdy se diapozitiv vyvolá klasickou barevnou cestou.

Říkáte si, že je to až příliš složité a je toho hrozně moc? Tak máte pravdu, je to totiž trochu jiný svět, ale není třeba se toho bát. Analog je krásná věc a jak ho člověk okusí a přijde mu na chuť, už se toho nevzdá. Je to proces, který si užíváte od začátku do konce, od koupení filmu, založení do fotoaparátu, až po konečné skenování výsledných fotek.

Jestli vás to už chytlo, tak jediná rada je pořád stejná, foťte, kupujte filmy, střídejte je a užívejte si to. Přemýšlejte nad každou fotkou, nikam nespěchejte a sdílejte to s lidi, kteří tomu propadli stejně jako vy.