Olympus OM-D E-M1 Mark II: první dojmy

Na tiskové konferenci Olympus jsme měli možnost si jako jedni z prvních v České Republice vyzkoušet novinku Olympus OM-D E-M1 Mark II. Jaké jsou naše první dojmy?Na úvod E-M1 MkII stručně představím. Tato novinka byla oznámena v září na Photokině 2016. Je novou vlajkovou lodí fotoaparátů Olympus se snímačem Micro 4/3 a nahradí tak dosavadní vlajkovou loď – první verzi E-M1, která je na trhu od roku 2013.

Za největší výhodu fotoaparátů Olympus OM-D (potažmo všech fotoaparátů se snímačem Micro 4/3), považuji kompaktnost. Díky menšímu snímači jsou objektivy pro tento systém totiž podstatně menší a lehčí, než objektivy srovnatelné třídy pro APS-C, nebo Full-Frame fotoaparáty.

Obrovskou výhodou je, že bajonet Micro 4/3 je univerzální. Je tedy možné používat také objektivy jiných výrobců pro daný bajonet (např. Panasonic, Sigma, Tamron, Samyang…). Již první verze OM-D E-M1 byla oblíbená jak mezi nadšenými amatéry, tak profesionály, kteří uvítali možnost značně odlehčit svou výbavu (je nutno dodat že za cenu o něco horší obrazové kvality, z důvodu menšího snímače – především ve špatných světelných podmínkách). Co však spoustu lidí doposud odrazovalo byl ostřící systém, který byl zatím pro zachycení rychlé akce vždy horší, než u profi zrcadlovek. Právě ten u E-M1 MkII doznal značného zlepšení. K dispozici má 121bodový (všechny body jsou křížové!) AF systém, pokrývající většinu plochy snímače. A funguje opravdu skvěle. Spolu s touto nejmarkantnější změnou přinesla novinka ještě několik vylepšení:

Ostřící systém

Z té chvíle, kterou jsem měl E-M1 MkII k dispozici, mohu jen těžko autofocus nějak profesionálně hodnotit. Dost dlouhou dobu mi zabralo samotné zkoumání nastavení a orientace v pro mě ne úplně pohodlném menu. Mohu ale s jistotou říct, že výkon autofocusu – hlavně kontinuálního ostření a sledování objektů – je nejlepší, jaké jsem kdy u bezzrcadlovky (csc) viděl.

Na podrobné recenze si však budeme muset ještě chvíli počkat…

E-M1 MkII stíhal ostřit i při snímání 10 sn/s a v ne úplně ideálních světelných podmínkách

Pro Capture

Jednou z novinek, kterou E-M1 MkII přináší je funkce Pro Capture, která usnadňuje pořízení toho správného snímku při velmi rychlých akcích. Jste-li v Pro Capture módu a namáčknete spoušť do poloviny, fotoaparát začne snímat 60 snímků za sekundu v plné kvalitě (i RAW, pokud ho máte nastaven). Ve chvíli, kdy se stane požadovaná akce, stisknete spoušť a fotoaparát uloží danou fotku spolu se 14 předešlými. V případě, že byste dál drželi spoušť, fotoaparát bude pokračovat až do pořízení zhruba 100 snímků v plné kvalitě (což jsou v této frekvenci méně než 2 sekundy), k tomu ale potřebujete patřičně rychlou SD kartu.

Tato funkce mi osobně přijde hodně šikovná a především použitelná v praxi.

Režim High-Res

Další zajímavou funkcí, kterou již disponují některé novější fotoaparáty Olympus OM-D (např. E-M5 MkII), je režim High-Res. K jeho použití je potřeba stativ a fotoaparát s pomocí pohybu snímače postupně pořídí 8 snímků a následně je složí. Výsledkem je 50Mpx snímek v případě JPEG a 80Mpx snímek, fotíte-li do RAW.

Jakmile je však ve fotografii pohyb, na výsledné fotografii bude 8 fází pohybu tohoto předmětu, což sice lze napravit v postprodukci, ale já osobně bych tento režim používal výhradně pro statické scény.

Nicméně, při dodržení pokynů Olympusu pro tento režim, je výsledek opravdu zajímavý a věřím, že funkci ocení např. krajináři, nebo fotografové statických scén v ateliéru, kteří vyžadují maximální rozlišení.

Shrnutí

E-M1 MkII mě upevnil v názoru, že bezzrcadlovky (CSC) dříve či později mohou nahradit digitální zrcadlovky. Je vymakaným přístrojem v každém detailu a se zdokonalým ostřením konečně uspokojí i mnohé profesionály. Mimo to je opravdová radost ho používat.

Jediným „háčkem“ je podle mě cena. S cenovkou přesahující 50 000 Kč jsme již v kategorii špičkových APS-C zrcadlovek a Full-Frame zrcadlovek střední třídy. Ty všechny umí ostřit nejméně stejně dobře a obrazová kvalita a míra šumu je (obzvlášť u Full-Frame) znatelně lepší. Hlavní výhodou E-M1 MkII tak zůstává skladnost – a ta je opravdu znatelná.

Na závěr přikládám několik JPEG souborů v plném rozlišení