Bokeh – ovládněte neostré části fotografie

Bokeh a práce s ním patří k základním dovednostem každého, kdo trochu více fotí. Jeho kvalitu a podobu ovlivňuje řada faktorů. Jistá zrádnost tkví v tom, že hodnocení zmíněné kvality může být do značné míry subjektivní. Detailně se o celém tématu rozepsal Michael Jurák.

Úvod – význam slova Bokeh a výslovnost

Bokeh, to je slovo, a ta slovní spojení… Kdo z fotografů by je neznal. Krásný bokeh, jemný bokeh, bokeh jako sen, smetana, samet atd. Nebo bokeh king, bokeh master, když se mluví o objektivech. Každý fotograf o něm určitě slyšel, každý o něm někdy mluvil, každý s ním má nějakou zkušenost. Profesionálové s ním pracují, amatérští fotografové o něm sní. Je to svatý grál portrétních fotografů na celém světě. Dokážeme utrácet nemalé peníze za objektivy, které mají pověst pojenou s krásným bokehem. Dokonce jsem zažil, že na nejmenované foto prodejně, chtěl zákazník koupit bokeh. Ne objektiv, ale přímo bokeh. Slyšel, že je to důležité pro dobré fotky a chtěl nějaký jemný. Slovo pochází z japonštiny, čte se boke a označuje estetické kvality rozostřené části snímku, tedy těch částí, které jsou mimo rovinu ostrosti. Nezaostřený bod se na fotografii zobrazí jako tzv. rozptylový kroužek, a právě o jeho tvaru a vzhledu bokeh hovoří.

Faktory, které ovlivňují podání bokehu

Bokeh je pochopitelně nerozlučně spojen s hloubkou ostrosti, respektive malou hloubkou ostrosti. Čím menší hloubku ostrosti ve snímku dosáhneme, tím větší prostor zůstane v rámci záběru pro rozostřené partie, tedy pro bokeh. Neznamená to ovšem, že čím menší hloubka ostrosti, tím lepší, krásnější, bokeh. Tato zkratka se sice nabízí, ale v praxi to tak nefunguje. Velmi malou hloubku ostrosti má například plně otevřený (zvolená clona f2,8) teleobjektiv 400 mm se světelností F2,8, ale jeho bokeh určitě není ten nejhezčí na světě. Co má tedy rozhodující vliv? Je to optická konstrukce objektivu. Nejen počet optických členů a skupin, ale i zvolené typy jednotlivých čoček a jejich pořadí. Dále konstrukční řešení povrchů čoček (např. využití asférických), druh (chemie) optického skla (ED), zařazení optických skupin pro optickou stabilizaci, antireflexní vrstvy, zpracování okrajů optických členů a vnitřních povrchů tubusů objektivu.

Zásadní je pochopitelně ohnisko a světelnost objektivu. Hlídejte si také vzdálenosti, jak mezi fotografem a modelem, tak mezi modelem a pozadím. Co se týká světelnosti (clony), jde nejen o nejmenší možné clonové číslo, ale taky o konstrukci jejího mechanismu, zejména počet a tvar lamel. To má vliv na tvar toho otvoru, který clona vytváří, hlavně na jeho pravidelnost. V ideálním případě by to měl být dokonalý kruh. A aby to nebylo tak jednoduché, všechny ty fyzikální vlastnosti je třeba správně nakombinovat. Vývoj objektivů bych klidně přirovnal ke kuchařskému umění. To, že dáte do hrnce všechny nejlepší ingredience ještě neznamená, že vznikne nejlepší jídlo. Je to alchymie, magie a umění.

Bokeh  – objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností

Jednoduše není vhodnější objektiv než tzv. pevné sklo. Ještě přesněji krátký teleobjektiv s vysokou světelností. Jen velmi málo vyhlášených objektivů v této oblasti, které má širší ohnisko než 50 mm, několik je tzv. základních objektivů a všechny ostatní jsou kratší či delší teleobjektivy. Dovolím si jich pár vyjmenovat (bez zvláštního významu pro pořadí):

Minolta Rokkor 58 mm f/1,2, Nikkor 58 mm f/1,2, Nikkor 58 mm f/1,4G, Canon RF 85 mm f/1,2 L DS , Canon RF 50mm f/1,2 L, Nikkor 105 mm f/2 DC, Nikkor 135 mm f/2 DC, Nikkor 105 mm f/1,4E, Nikkor 200 mm f/2G, Nikkor Z 58 mm f/0,95 S Noct, Zeiss Otus 85 mm f/1,4, Zeiss Otus 100 mm f/1,4, Fujinon 50 mm f/1,0, Sony 85 mm f/1,4 GM, Sigma ART 135 mm f/1,8, Leica Summicron 35 mm f/2 a Summicron 35 mm f/1,4.

Čtěte také na blogu: Jak vybrat objektiv pro fotoaparát

S cca polovinou těchto výše zmíněných objektivů jsem fotografoval a byl to vždy zážitek. Dva z nich mám dodnes a na portréty si nic lepšího neumím představit. Používám je téměř vždy na minimální cloně f1,4 a jejich bokeh je naprosto famózní, dokonalý. Jemné jakoby smetanově rozostřené plochy bez rušivých artefaktů, z bodový zdrojů světel vznikají ony nádherná, barevná světýlka ve tvaru citrónu (Lemons, jak píšou v některých anglických testech) nebo ve tvaru kočičích očí (Cat Eyes, zase v jiných materiálech). I objekty v popředí jsou sametově rozostřené s plynulým přechodem do ostré oblasti, bez nepříjemných kontur a artefaktů. Podání barev je perfektní, ale nejsou přesaturované, což oceníte zejména u pleťových tónů při portrétech. Celkový dojem ze snímků s těmito objektivy je, nebojím se to říct, téměř „středoformátový“. To si prostě musíte vyzkoušet.

Bokeh – zoomy, objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností

Hlavně je potřeba si říct, že právě bokeh není silná stránka zoom objektivů. Tou je univerzálnost, u méně světelných variant pak malá velikost, nízká hmotnost a taky nízká cena. U těchto objektivů často neplatí, zejména u těch se středním ohniskem (24-70, 28-80 mm), že vyšší světelnost rovná se lepší bokeh. Výjimkou jsou pouze profesionální telezoomy s krátkým rozsahem a vysokou světelností F2,8. Typický je objektiv 70-200/2,8, který nabízí všichni významní výrobci fotografické techniky. Jak tedy dosáhnout co nejlepších výsledků? Je potřeba si pomoci ohniskem, to znamená nastavit co nejdelší. Správně vybrat clonu, tj. zvolit minimální zaclonění. A efektivně pracovat se vzdáleností, jak fotografa od modelu (jít co nejblíž to jde), tak modelu od pozadí, účinný je zejména velký odstup. Pokud se na pozadí nachází malé, ale silné zdroje odraženého světla, odlesky na vodní hladině, kapky z vodotrysku v protisvětle, voda na listech vegetace nebo skleněné objekty, bude výsledek velice slušný. Nevýhodou složitých konstrukcí zoom objektivů, nezřídka mají xx členů v xx skupinách, je to, že v rozostřené části obrazu zůstávají artefakty původních linií, hran a tvarů. Například trubka kovového, lesklého zábradlí se sice rozostří, ale uvnitř nově vzniklé, měkké, široké, šedé linie zůstává v místě původní ostré hrany jasně patrný, nevzhledný pruh. Ten přitahuje pozornost, a pokud je jich v obraze větší množství (což je typické), rozbíjí jemný dojem z neostré oblasti. V bokehu je pak soubor různě orientovaných čar a hran, které způsobují efekt, kterému se říká „ostrý bokeh“, a který není zrovna příjemný na pohled. O některých objektivech je to tak známo, že mají ve fotografickém slangu nelichotivé označení „šmirgl“. Řešení je jasné, tam kde na bokehu záleží, používejte pevná skla.

Jak na zajímavý bokeh ve dne, ale i za šera a v noci

V rozostřeném pozadí fotografií pořízených ve dne dominují jemné, klidné, barevné plochy s nestejnou hustotou. Ty kopírují povodní barevnost a rozložení jasů, stínů, objektů a figur. V noci jsou zásadní plošné a zejména bodové zdroje světla, jejich rozmístění a barevnost. Výborné je, že při nočních (lépe večerních – modrá hodina atd.) snímcích nezáleží tolik na tom, z jakého jsou zdroje. Neznám moc pěkných denních portrétů pořízených na křižovatce uprostřed města, jiné je to v noci nebo večer. Tam bych dokonce s modelem záměrně směřoval. Konstrukce semaforů se ztratí v tmavých plochách obrazu, stejně jako dráty trolejového vedení. Ale hra rozostřených, barevných světel dopravních semaforů, včetně jejich odrazů na karoseriích automobilů, a linie odlesků na kolejích tramvají vytvoří neskutečnou atmosféru. Model lehce dosvítíte bleskem, LED světlem nebo odraznou deskou a nádherný portrét s efektním bokehem je na světě.

Čtěte také na blogu: Světelnost objektivu, proč je důležitá?

Bokeh před i za rovinou ostrosti

Všimněte si, že jsme celou dobu uvažovali o zobrazení rozostřeného pozadí. Ale není to jediné místo, kde se bokeh v obrazu nachází. Při práci s malou hloubkou ostrosti je pochopitelně zajímavá i ta část obrazu před vaším objektem. Mezi modelem a fotoaparátem. O tom, jak málo se tvůrčím způsobem využívá by mohl být samostatný článek, což si necháme na jindy. Při focení svateb v zahradách se proto často vrhám do záhonů mezi kytky, do rozkvetlých magnolií nebo se nořím do větví a listů keřů. U stolů při slavnostních hostinách jsem pořídil spoustu krásných snímků přes výzdobu, barevné i čiré sklenice a jiné objekty. A pokud si vybíráte mezi objektivy se světelností F1,8 a F1,4 tak vězte, že ten zásadní rozdíl může být právě v tom, jak se zobrazují rozostřené objekty před rovinou ostrosti.

Náš tip – používejte staré objektivy

Moderní objektivy jsou často neuvěřitelně ostré, s prvotřídním přenosem barev a kontrastu. Chovají se perfektně v protisvětle, kde netvoří halace, závoje a reflexy. Je to tak dokonalé, až to někdy může být až nuda. Pokud se tento pocit dostaví, existuje jednoduché řešení. Vyzkoušejte staré objektivy. Německých, japonských ale i ruských objektivů např. se závitem M42 (méně M39/L39) jsou doslova plné šuplíky vašich dědečků a taky bazary s fotografickou technikou. Dále v bajonetech jednotlivých výrobců, zejména bajonety F a K jsou opravdu běžné. Určitě jste už slyšeli jména Helios, Tessar, Takumar, Pentacon, Pancolar, Prakticar, Telemegor, Sonnar, Jupiter, Industar, Flektogon, Biotar, Orestor, Orestegor, Tair, Rokkor a další. Stačí si vybrat, dokoupit adaptér pro vaše tělo (bajonet) a vyzkoušet. Zejména s rozvojem bezzrcadlovek je to velmi jednoduché. Ostřit budete ručně, správnou expozici vyzkoušíte v manuálním režimu. A bokeh? Ten bude neuvěřitelný. Často ve formě koleček a bublin, nebo tzv. vířivý (swirl) bokeh, který jakoby utíká dokola přes pozadí. Jestli jste hraví, vřele doporučuji. Až v dalším hollywoodském trháku projede hlavní hrdina v kabrioletu po prašné cestě a kamera se za ním otočí do protisvětla, celý záběr se zalije zlatým světlem plným reflexů. Vy se jen usmějete a budete dobře vědět, jak toho dosáhnout ve svých fotografiích.

Bokeh je dobrý sluha, ale neměl by být pán

Vypůjčím si známý citát slavného fotografa, Eugen W. Smith řekl: „Jaký užitek má hloubka ostrosti, když chybí hloubka pocitu?“ Platí to perfektně i pro bokeh. Neměli bychom fotit bokeh, ale fotografie s krásným bokehem. Ten by měl být nástrojem, šperkem, kořením, prostě tou pomyslnou třešničkou na dokonalé fotografie. Klasik československé fotografie, pedagog, autor skript i populárních prací a knih prof. Ján Šmok popisuje fotografii jako komunikaci mezi autorem a divákem. Fotografie je v tomto modelu jazykem. Pro správný přenos sdělení (myšlenky) je nutné, aby si obě strany dialogu rozuměli. Při rozhovoru je potřeba jazyk znát, ale i správně intonovat a použít mimiku. Když někomu, kdo neumí japonsky, řeknete, že ho milujete, nebude vám rozumět. Když budete mluvit rychle, hlasitě „vypálíte“ sadu slov, a ještě je doprovodíte ďábelskou mimikou, je dost možné, že dokonce uteče. Udělejte všechno proto, ať je bokeh vašich snímků právě tou správnou mimikou a intonací, která usnadní porozumění. Takže foťte krásné portréty, vnímejte model, nalaďte se na jeho pocity, stiskněte spoušť v ten nejlepší možný okamžik a celé to podpořte dokonalou technikou. Správně zvolený objektiv, správná clona, optimální vzdálenost, korektní expozice a přesné zaostření ať jsou vaše ingredience. A až úplně nahoře ať leží ta pomyslná třešnička vašeho dortu – dokonalý bokeh. Dobré světlo Michael Mike Jurák.

Článek s fotografiemi pro vás připravil MICHAEL JURÁK (produktový specialista a expert na fototechniku)

Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.