Canon EOS 250D RECENZE: inovace v malém těle

Řada kompaktních zrcadlovek Canon byla započata modelem EOS 100D v roce 2013, fotoaparát byl natolik úspěšný, že se na trhu udržel až do prázdnin roku 2017, kdy přišel nástupce EOS 200D. Jaro letošního roku pak přišlo s nástupcem označeným jako EOS 250D, v čem je inovativní se dozvíte v recenzi.

Canon EOS 250D: pokračování kompaktní řady zrcadlovek Canon

Zrcadlovky „tříčíselné“ řady od Canonu jsou velmi povedenou kombinací malých rozměrů a pokročilého vybavení. I proto se první model udržel na trhu tak dlouho a právem platil za velmi výhodnou koupi.

Ve srovnání s levnějšími modely, jako je například EOS 2000D nebo EOS 4000D, je tělo nejen kompaktnější, ale pocitově také bytelnější, což je dáno mírně odlišným plastem použitým pro tělo zrcadlovky (250D je ale dražší model). Specialitou celé řady je jeden z největších hledáčků v dané třídě, což ocení každý fotograf, obzvláště pak ten „obrýlený“.

Canon EOS 250D je nejlehčí a nejmenší digitální zrcadlovkou s výklopným a otočným displejem, kterou můžete aktuálně na trhu najít.

Obdobná adjektiva se vztahovala i k prvnímu modelu v řadě EOSu 100D, který byl v době uvedení taktéž nejmenší zrcadlovkou na trhu.

I přesto, že tato definice platí, nic to nemění na velmi dobré ergonomii, na kterou si rychle zvyknete. Snad jen fotografové s menšíma rukama mohou mít problém „poskládat“ všechny čtyři prsty kolem tvarovaného gripu. Na druhou stranu malíček opřený o fotoaparát zespodu vůbec ničemu nevadí a při práci s delším a těžším teleobjektivem vám dodá spíše jistější úchop.

Konstrukce a zpracování

Výrobce nabízí celkem tři barevné varianty (černá, bílá, stříbrná). Z pohledu konstrukce se drží Canon nastaveného standardu starších modelů. Vše je velmi dobře slícováno, nikde nenajdete zbytečnou vůli či povrzávání. Tlačítka mají příjemně tuhý chod s jistým stiskem, hlavní roller má zase dobře čitelné jednotlivé pozice a jeho povrch je tvořen miniaturními „pyramidkami“, které dodávají jistotu úchopu lépe než pouhé žebrování.

Všechny tři otočné voliče – roller, expoziční volič a hlavní vypínač – jsou kovové. Volič expozičních režimů má shodné vroubkování, jako roller, vypínač pak má vytvarovanou malou páčku.

Umístění hlavního vypínače je shodné jako u 200D a konečně se mi podařilo fotoaparát zapnout jednou rukou – pro někoho možná prkotina, pro mne osobně velmi příjemná změna.

Vypínač je třípolohový, přičemž vedle stavu vypnuto a zapnuto jej můžete posunout ještě do režimu záznamu videa, což je shodné s předchůdcem. Rozmístění a funkce tlačítek na těle jsou také shodné, jako u předchozího modelu, až na jednu výjimku, a tou je absence tlačítka pro nastavení Wi-Fi připojení na levé straně nahoře vedle reproduktoru.

Z minulé generace také bohužel zůstalo malé konstrukční pochybení v podobě umístění konektorů pro kabelové ovládání a mikrofon – oba dva jsou na levém boku vedle kloubu displeje. Při současném vyklopení a otočení displeje tento blokuje konektory, respektive při obsazení konektorů není možné displej natočit.

Vybavení

Z pohledu vybavení nabídne EOS 250D prakticky vše, co může uživatel očekávat a při kombinaci s vhodným objektivem lze dosáhnout výsledek na profesionální úrovni. Ostatně velkou část fotky tvoří fotograf a objektiv, zatímco tělo aparátu je především nástrojem, který je více či méně pokročilý a přizpůsobený konkrétním fotografickým žánrům.

Volič expozičních režimů nabídne klasickou čtveřici – P, Tv, Av, M – kterou doplňuje plná automatika, dvanáct scénických režimů a desítka kreativních filtrů. V rámci plně automatického režimu je pak možné využít i tzv. Kreativního asistenta, který je určen úplným začátečníkům a pomocí jednoduchých návodných nákresů umožňuje upravit nastavení expozice.

Pro pokročilejší uživatele je sice asistent zbytečný, ovšem začátečníci se díky němou mohou naučit, jak pracovat s časem a clonou, ovšem za předpokladu, že budou aktivně kontrolovat EXIF data a poučí se z nich.

Celkem devět ostřicích bodů (středový bod je křížový s citlivostí F5,6) je sice ve srovnání s pokročilými zrcadlovkami velmi nízké číslo, pro většinu fotografů však bude jejich počet dostačující.

Z pohledu fotografických žánrů tak bude hlavním omezením fotografování akčních a dynamických scén, kde může být menší počet bodů problematický. Dalším mírně omezujícím parametrem pro akčnější fotografii je maximální rychlost sériového snímání 5 sn./s.Ve srovnání s předchůdcem EOS 200D se po stránce výbavy příliš mnoho nezměnilo, největším rozdílem je v tomto směru použití nového obrazového procesoru DIGIC 8. To umožnilo přidat záznam videa ve 4K rozlišení a také detekci očí při použití živého náhledu. Nový procesor je také energeticky úspornější, takže se zvýšil počet snímků, které pořídíte na jedno nabití. Rozsah citlivostí zůstal shodný (ISO 100–25 600, respektive 51 200 v rozšířeném režimu).

Čtěte také na blogu: Canon EOS 2000D: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Došlo však i na několik ústupků oproti předchůdci, které jsou spíše kosmetické – nejviditelnějším je asi nutnost manuálního vyklopení blesku, což na druhou stranu může být i pozitivem, jelikož blesk sám od sebe nevyskočí, například při pokusu o stroboskopický záblesk určený k přisvícení scény autofokusu.

Odstraněno bohužel bylo i tlačítko pro náhled hloubky ostrosti, které v této kategorii prakticky žádný výrobce nenabízí (naštěstí je možné tuto funkci přiřadit uživatelsky programovatelnému tlačítku) a také NFC rozhraní pro rychlé spárování s mobilním zařízením. Zmizel také středový kontakt v sáňkách pro blesk, což může být limitující při použití externího blesku třetí strany.

Ergonomie

Ovládání je velmi jednoduché a přehledné. Po vstupu do hlavního menu vás čeká šest záložek se známými ikonkami. Velmi praktická je poslední záložka pro definování vlastního uživatelského menu, kam si můžete přidat nejčastěji používané funkce.

Vzhledem k omezenému množství uživatelských tlačítek na těle, se většina nastavení parametrů odehrává v tzv. rychlém menu, které vyvoláte stiskem tlačítka Q anebo dotykem jeho ekvivalentu na displeji. Po jeho stisknutí se zaktivní parametry na informačním displeji, které můžete dotykem či šipkami vedle displeje vybírat a měnit jejich hodnotu – od nastavení rozlišení a komprese, přes měření expozice a režim snímání, až po korekci expozice blesku či nastavení režimu snímku.

Velmi příjemným překvapením je možnost změny funkce tlačítka DISP na horní straně aparátu – děje se tak v položce Uživatelské funkce (C.Fn) a můžete vybírat ze čtyř voleb, přičemž jednou z nich je i funkce náhledu hloubky ostrosti (!).

Negativem z pohledu následné práce s obrazem je absence vyvolání RAW dat přímo ve fotoaparátu, k dispozici jsou pouze základní retušovací nástroje a ořez snímku. Veškeré další úpravy pro převod z RAWu do JPEGu budete muset provádět ve fotoeditoru, což může být sice zdlouhavá, avšak z hlediska kvality převodu si troufám říct, že lepší cesta.

Výrazný vliv má nový obrazový procesor DIGIC 8 na celkovou spotřebu energie, přičemž výrobce deklaruje (dle standardů CIPA) 1700 snímků při fotografování přes hledáček, respektive 320 snímků při snímání s živým náhledem. Tomu v zásadě odpovídá i reálná výdrž, kdy jsem se dostal na přibližně 800 snímků v kombinaci hledáček i živý náhled a baterie ještě nebyla zcela vybitá.

Bohužel zde však chybí podpora USB nabíjení, která je již u konkurence běžná a v mnoha ohledech také praktičtější. Použitou baterii LP-E17 totiž můžete nabíjet pouze v dodávané externí nabíječce. Nemluvě o možnosti nabíjení z powerbanky v průběhu cestování, která by se velmi hodila, zvláště vezmeme-li v potaz, že EOS 250D je ideálním nástrojem právě pro cestovatele.

Ostření a záznam videa

Autofokus na čipu je zde použit typu Dual Pixel AF a je jedním slovem spolehlivý a nijak nevybočuje ze standardu třídy. Zmíněných devět ostřicích bodů může pracovat automaticky anebo ručně,  vyberete jeden konkrétní. Skupina bodů zde bohužel k dispozici není. Při fotografování s živým náhledem scény na displeji je možné ponechat ostření zcela na automatice, která pracuje se 143 body nebo zvolit ostřicí bod ručně – v takovém případě je k dispozici až 3975 pozic v ploše celého obrazu.

Samotné ostření je spolehlivé a rychlé (samozřejmě v závislosti na objektivu), při využití živého náhledu se aktivuje ostření pomocí Dual Pixel AF, které je znatelně rychlejší než u nižší modelové řady, která je zastoupena modely EOS 2000D a EOS 4000D. Co je ale mírným zklamáním, tak citlivost a spolehlivost detekce tváře a očí – v tomto směru trvá fotoaparátu identifikace poměrně dlouho, takže bývá rychlejší cestou volba ostřicího bodu a záměrné ostření na obličej / oči.

Osobně používám při fotografování jeden ostřicí bod, který umisťuji buďto poblíž místa, kde chci ostřit, aby při finálním překomponování nedošlo k výraznému posunu roviny ostrosti anebo pracuji se středovým ostřicím bodem, který je zároveň nejcitlivější.

V kombinaci se setovým objektivem je tento způsob naprosto dostatečný a umožní fotografovi větší kontrolu nad ostřením. Nicméně ostření pomocí dotyku na displeji je také velmi rychlé a při fotografování s živým náhledem je i praktičtější, zejména pokud fotografujete z méně častých úhlů anebo pořizujete selfie s vyklopeným a otočeným displejem.

V režimu kontinuálního ostření (AI Servo) je fotoaparát srovnatelný s konkurenčními modely jiných značek – rychlost a přesnost zaostření je v tomto režimu průměrná a velmi bude záležet na použitém objektivu a rychlosti automatického ostření.

Při fotografování domácích mazlíčků v pohybu nebo snímání hrajících si dětí nebudete mít velký problém, na akčnější fotografování však není EOS 250D zcela připraven.

Video je možné nově natáčet v rozlišení 4K při snímkovací frekvenci 25 sn./s ovšem s výrazným ořezem 1,7×, pokud byste se spokojili s Full HD rozlišením, můžete nastavit až 50 sn./s a bez ořezu. V režimu videozáznamu je i přes zaměření zrcadlovek dostupná poměrně široká nabídka funkcí pro přizpůsobení chování fotoaparátu, stabilizace obrazu na snímači sice k dispozici není, ovšem můžete aktivovat stabilizaci digitální – zde platí jednoduché pravidlo, čím má být stabilizace účinnější, tím větší bude výřez scény pro záznam.

Obrazová kvalita

Samotná obrazová kvalita je na velmi dobré úrovni a příjemně fotoaparát překvapil možností využít vyšší citlivosti. Do hodnoty ISO 1600 je obraz prakticky čistý a jeho průběh je velmi konzistentní. U vyšší citlivosti ISO 3200 je zašumění obrazu patrnější, ale stále ještě na přijatelné úrovni.

U citlivosti ISO 6400 je třeba počítat s výraznější ztrátou hranové ostrosti a k mírnému slévání detailů – pokud však vypnete redukci šum a budete fotit do RAWu, můžete si s fotkou ještě pohrát. Vyšší hodnoty citlivosti jsou použitelné pouze zřídka a šum zde do obrazu zasahuje mnohem výrazněji. Z pohledu srovnání s EOSem 200D je rozdíl oproti předchůdci minimální, pouze u citlivosti ISO 12 800 a vyšší je zachováno o něco více detailů, ovšem množství šumu již je na snímku znát. Níže najdete ukázku při všech citlivostech v režimu preference clony s automatickým dopočtem času a bez korekce expozice.

Barevnost fotografií je bezproblémová a při výběru neutrálního obrazového stylu dostanete barevně věrné snímky jak z pohledu zpracování obrazovým procesorem, tak z pohledu vyvážení bílé, kdy automatika pracuje spolehlivě. Pleťovka má tradičně velmi dobré podání. Snad jen při umělém osvětlení má tendenci ke žlutému nádechu, což je ale vlastnost prakticky všech začátečnických modelů zrcadlovek. Snímky jsou bez větších úprav bez problémů použitelné v rámci okamžitého sdílení.

Velký vliv na finální obrazovou kvalitu bude mít samozřejmě použitý objektiv, kdy je v setu často dodávaný Canon 18-55mm IS univerzálním zoomem, který vás sice nezklame, ale ani nenadchne.

Lepší volbou bude určitě světelnější objektiv (zoomový nebo pevný), který již umožní rozostřit pozadí a pracovat tak s druhým plánem fotografie.

Velmi zajímavou volbou je set Canon EOS 250D + 18-135mm IS STM, takový „zabiják mobilů“, který nejen díky univerzálnosti rozsahu ohniskových vzdáleností objektivu předčí všechny dostupné mobily v mnoha aspektech.

Samozřejmě je však třeba brát v potaz, že budete mít na rameni opravdovou zrcadlovku, kterou neschováte do kapsy.

Dynamický rozsah snímače je průměrný a na podobné úrovni, jako konkurence, v případě, že byste se pokoušeli o výraznější zesvětlení nebo ztmavení snímků, je třeba tak učinit v RAWu a můžete tak učinit s až o 2 EV, aniž by obraz nezačal být silně degradován. V případě zesvětlení se nevyhnete mírnému nárůstu šumu, jeho projev je však konzistentní. Pokud naopak budete scénu ztmavovat, je u některých námětů patrná tendence k mírnému posunu barev, který je však v RAW snadno řešitelný.

Verdikt

Zcela zásadní otázka pro všechny budoucí uživatele – vyplatí se fotoaparát koupit? Pokud nepotřebujete výklopný a dotykový displej – na který se mimochodem velmi dobře zvyká – a vystačíte si s nižší rychlostí sériového snímání, pak můžete sáhnout i po levnější alternativě od Canonu (např. EOS 2000D).

Jestliže ale chcete kompaktní a lehkou zrcadlovku, která vás nebude de facto v ničem omezovat (nehodláte-li se tedy věnovat výhradně akční fotografii nebo tvorbě videa), pak bude Canon EOS 250D vhodnou volbou přesně pro vás. Za zvážení samozřejmě stojí i nákup staršího EOSu 200D, který má velmi podobné parametry a snad mimo videofunkcí a detekce obličeje při živém náhledu nic podstatného nepostrádá.

Cena předchůdce je v současnosti (7/2019) o cca 3000 Kč nižší, což sice není mnoho, ale můžete si pořídit například pevný světelný objektiv nebo investovat do dalšího příslušenství, které využijete.

Vzorové snímky v plném rozlišení

Níže najdete neupravené fotografie pořízené Canonem EOS 250D

Hodnocení produktu: Canon EOS 250D

7.7

Obrazová kvalita/snímač

8.0/10

Rychlost

7.5/10

Video

7.5/10

Konstrukce

8.0/10

Další výbava a funkce

7.0/10

Poměr cena/výkon

8.0/10

Potěšilo nás:

• Jednoduchost
• Intuitivní ovládání
• Obrazová kvalita a podání šumu
• Velikost a váha
• Ergonomie
• Dotykový a výklopný LCD

Zasloužilo by vylepšení:

• Video ve 4K má ořez s cropem 1,7×
• Umístění konektorů vzhledem k displeji
• Chybí druhý ovládací roller
• Nemá USB nabíjení

Zobrazit v e-shopu

Článek pro vás připravil ve spolupráci s redakcí FOTOLAB blogu:

Petr Březina

K fotografování jsem přičichl poprvé v roce 1996, kdy jsem ukořistil otcův Zenit 11 a k němu pořídil světelný 135mm objektiv, na vysoké to bylo ve znamení kompaktů a koupě filmové zrcadlovky. Od roku 2004 spolupracuji s různými redakcemi na testování digitálů, takže mi rukama prošlo nemálo strojů. Nejlépe se však cítím se světelnou pětatřicítkou, která mi naprosto vyhovuje nejen při reportáži, ale i při portrétech.