Cestuj s CEWE – Z města do přírody

Po stověžaté Praze, krásných Karlových Varech a Mostu nás konečně čekala nějaká příroda. S těžkým srdcem jsme teda opustili Karlovy Vary a vydali se do Českého Švýcarska. A to jsme ještě netušili, co nás čeká… 

Hurá do Českého Švýcarska

Když jsme dorazili do našeho penzionu uprostřed Českého Švýcarska, byli jsme naprosto vyřízení a venku pršelo, zalehli jsme tedy k fotkám, videím a upravovali jako diví.

Tiské stěny a skalní město

Druhý den ráno jsme vstali na snídani a hned poté vyrazili s plánem, že zajedeme mrknout do Tiských stěn, což je CHKO v přilehlé blízkosti Českého Švýcarska. Dá se to krásně stihnout za
jeden den, takže můžete zfouknout dvě destinace najednou! Jen doufáme, že budete mít víc štěstí na počasí než my, my totiž skončili mokří jako myši…

Rada od nás: Připravte si hotovost! Nikde není signál,
takže nikde nebrou karty. Na tom jsme hodně vyhořeli.

A pokud náhodou přece jen hotovost zapomenete, tak si v Tiských stěnách můžete na parkování i vstup vybrat v místním obchodě, což jsme také udělali.

Prochodili jsme si skály, vyšplhali na vrcholky a ve výškách si dali sváču. Ten výhled byl neskutečný. V tuhle dobu jsem ještě tvrdila, že jsem nikdy nic krásnějšího neviděla.

Po pár hodinách strávených ve skalním městečku jsme slezli dolů k autu a pokračovali dál. Našim cílem byly soutěsky v Hřensku a následně Pravčická brána.

Průtrž mračen nad soutěškami

To místo nás dost překvapilo už na parkovišti, kdy nám pán, který vybíral peníze na stání, řekl, že nemusíme spěchat, protože se tady na čas parkování nehledí.
To se nám dost hodilo, protože jsme se k autu dostali až v 11 večer. Neplánovaně.

Z posledních peněz, které jsme si vybrali v obchůdku u Tiských stěn jsme zaplatili cestu loďkou Hřenskem s vidinou krásné cesty po soutěskách mezi skalami. No… jakmile jsme se nalodili, začalo pršet. A ne málo. Nazvala bych to asi brutální průtrží mračen a koncem světa. V těchto podmínkách jsme pluli na loďce plní strachu o naši techniku od Olympusu, kterou jsme měli v batohách Lowepro.

Když jsme po dvaceti minutách vystoupili z loďky, zastavili jsme se pod malým skalním převisem a asi 5 minut čekali, než přestane tolik pršet a přestalo. Promáčení jsme se vydali dál a hned za rohem jsme zjistili, že tam je velký přístřešek a občerstvení a že jsme se vlastně schovávat pod skálou nemuseli… Ale to jsme se smíchem přešli.

Když jsme otevřeli batohy, spadl nám obrovský kámen ze srdce. Tímto bych moc chtěla poděkovat Lowepro za kvalitu a nepromokavost. Technika přežila!

Pravčická brána

Každopádně, na Pravčickou bránu jsme dorazili. A i když jsme byli celý mokrý od deště, nevzdali jsme to. Dorazili jsme tam chvíli před zavíračkou, takže jsme neměli tolik času, ale zase tam nikdo nebyl.

Měli jsme celý objekt vlastně jen pro sebe. Asi díky tomu počasí. No a z toho vyplývá naše druhá rada: Nikdy nebuďte naštvaní z deště. Konkrétně my jsme měli díky průtrži mračen neskutečnou podívanou nad korunami stromů. Mraky byly nízko a z lesů se kouřilo. Ráj pro fotografy.

Abych se take doslala k tomu, proč jsme přišli k autu tak pozdě… Jednoduše, zabloudili jsme. 😀 Už byla fakt tma a my se vydali na druhou stranu, než jsme měli. Ale nevadí, všechno zlé je pro něco dobré.

Mějte se krásně a brzy se zase ozveme, zatím nás nezapomeňte sledovat na Instagramu @cewe.cz!