CEWE Photo Award 2021 – rozhovor s měsíčním výhercem Zdeňkem Vošickým

Největší fotografická soutěž na světě CEWE Photo Award nedávno skončila, ale my vám chceme připomenout, jak krásně jsme ji odstartovali s naším měsíčním výhercem. Ze tří výherců za měsíc květen byli z České republiky dokonce dva! Blahopřejeme!

Hned první měsíc byl pro Českou republiku velmi úspěšný. Porota, která soutěžní fotografie každý měsíc vybírá a hodnotí, dbá především na kvalitu záběru, na expozici, kompozici až po celkový dojem a zvolila měsíčního výherce Zdeňka Vošického, který v TOP 30 nejlepších fotografů měl dokonce dvě fotografie – Stín sportovce a Sluncem zalitá krajina.

Je focení váš koníček, který vás baví? Fotíte jen momentky nebo rodinné snímky z dovolené? Nebo se focením živíte a jste profesionální fotograf? Přihlásit své snímky mohou všichni! Takže pokud máte nějaký skvělý záběr, o kterém si myslíte, že vše splňuje, zkuste se přihlásit a třeba zrovna s vámi budeme dělat rozhovor o tom, jak jste vítěznou fotku vyfotili.

Zdeňku, jak vznikla vaše vítězná fotografie?
Fotografie vznikla úplnou náhodou, protože tomuto fotografickému oboru se nevěnuji, ale naštěstí nosím foťák většinou u sebe a při jedné procházce s rodinou mě zaujala plechová hala. Všiml jsem si zajímavých stínů, které dopadají na halu z vedlejšího hřiště. Ten hromosvod mi připomínal koš, proto jsem tam chvíli čekal na správný moment. Ten nápad na fotku se zrodil okamžitě v hlavě, i přesto je ale fotografie ještě upravená v programu, musel jsem například odretušovat svůj stín a poměrně dost práce mi pak dal právě ten stín hráče.

Jak se vlastně fotografie jmenuje?
Fotografie se jmenuje „Stín sportovce“.

Víme o vás, že sportovní fotografie není váš „obor“, jakému fotografickému žánru se tedy věnujete?
Fotografuji především památky, což je architektura, především ta historická a ještě mám rád fotografování přírody.

Co by měli čtenáři udělat, aby se jim podařilo vyfotit takovou, řekněme víteznou fotku?
Důležité je si všímat a mít otevřené oči. Navíc by měli být trpěliví a vyčkat si na správný okamžik.

Jak dlouho vlastně trvalo, než jste vyfotil tuto později vítěznou fotku?
Minimálně hodinu a půl jsem tam strávil. A samozřejmě postprodukce mi zabrala nějaký čas. A jak už jsem zmiňoval, byl jsem na procházce s rodinou a ta byla samozřejmě nervózní, protože museli čekat. U fotografů je to známý fakt, že prostě dokud nevyfotíme to, co chceme, tak z místa neodejdeme.

Hlavní motiv, což je „hráč basketbalu“, skutečně hraje basket nebo dělá něco jiného?
Opravdu si hrál s míčem. Ač to tak nevypadá, jednalo se o dítě, které si hrálo.

Jakou fototechniku jste se sebou měl? Měl jste svoji foto výbavu, kterou nosíte běžně? Chodíte všude a vždy připraven?
Ano, měl jsem výbavu, se kterou fotím. Mám Nikon D5500 a starší fullframe Nikon D800 a oba dva foťáky jsem měl zrovna u sebe. Tento záběr byl vyfocen na D5500 a foťák jsem měl v tu chvíli nastavený na prioritu času, kvůli rychlosti.

Čtěte také: Rozhovor s absolutním vítězem CEWE Photo Award 2021 Manfredem Vossem

Kdy jste vlastně začal s fotografováním? Kdy jste držel poprvé foťák v ruce?
Fotil jsem v podstatě už jako dítě na kinofilm. Ale takovým tím klasickým, běžným způsobem, když jsme jeli s rodiči na dovolenou, tak jsem si fotoaparát vypůjčil. K fotografování jsem se vlastně dostal složitější cestou, protože úplně ze začátku jsem se věnoval filmařině. Ale už v té filmařině se dostavily první úspěchy, například jsem byl se svým filmem 2x na Mezinárodním horolezeckém festivalu, nebo jsem získal cenu Barrandov Studia a postupně jsem se dostal právě k té fotografii. Začal jsem dokumentovat Vysočinu – města, obce a přírodu. Vyšly dokonce čtyři knihy s mými fotkami z Vysočiny.

Je fotografování váš koníček nebo je to práce, která vás živí?
Práce i koníček, i když se musím přiznat, že je to v současné době náročnější. Fotím převážně pro města a obce. Nafotím a zpracuji sérii fotografií daného města nebo obce a ty jsou pak vydány knižně. Knihy si pak může kdokoliv koupit v knihkupectvích v České republice, z kterých mám samozřejmě také nějaký zisk. Poslední kniha Jižní Morava je už pátou knihou v pořadí a kniha Vysočina shůry dokonce získala titul Nejkrásnější naučná kniha na 21. podzimní knižním veletrhu, z čehož mám velikou radost.

Pro jaké regiony nebo města jste už fotil?
Hlavně Vysočinu a Jižní Moravu. A zrovna v tuto chvíli pracuji pro Vyškov, což mě dost těší, protože mě oslovili sami na základě výsledků mé práce. To je pro fotografa ideální stav, když jej osloví zákazník právě na základě výsledků jeho odvedené práce.

V podstatě máte práci snů, protože můžete cestovat a u toho fotografovat. Děláte to, co vás baví, co máte rád a zároveň vás to živí, to je ideální.
Ano, z tohoto pohledu je to opravdu ideální. Zajímavé je, že mám Českou republiku projetou po zemi, ale i prolítanou kompletně ve vzduchu.

Vaším oborem je tedy i letecká fotografie, je to tak?
Ano. Dříve jsem se z devadesáti procent věnoval právě letecké fotografii. V tuto chvíli jsem toho už ale celkem přesycený. Následující kniha bude už kombinace leteckých fotek shůry i klasicky ze země.

Jak dlouho už se fotografováním živíte? Jsou vůbec ještě místa, která jste v České republice nefotil?
Focením se živím skoro 20 let a ano, samozřejmě je jich spousta. Detailně mám nafocenou jen Vysočinu a Jižní Moravu. To je kolem 700 měst a obcí a to zabere dost času, než to zdokumentujete.

A v nejbližší době máte v plánu fotit jakou lokalitu v ČR? Máte nějakou vysněnou, kde jste ještě nebyl, ale rád byste ho vyfotil?
Fotografie míst, které fotím pro knihy musí být samozřejmě  známé. Ale jinak se snažím fotit spíš lokality, které nejsou tolik proslulé. Vyhýbám se vyhlášeným, notoricky známým místům. Zrovna na Moravě je nejvyhlášenější Moravské Toskánsko, byl jsem tam jednou a bylo tam tolik fotografů, že se tam pomalu nedala vybrat ani žádná pozice k focení. Navíc těch fotek z toho místa jsou tisíce. Mám výhodu, že si tam mohu počkat na to správné světlo, ale nebaví mě to, rád hledám nová místa. Konkrétní vysněné místo úplně nemám, ale zastávám názor, že při troše trpělivosti se dá všude najít krásné místo k focení, Česká republika je prostě krásná.

Věnoval jste se někdy svatební fotografii?
Svatební fotografii jsem se nikdy nevěnoval. Je to podle mě stres a ten já nemám rád. Obdivuju svatební fotografy, protože je to ohromná zodpovědnost. Mám rád klid, kdy si na to správné světlo a zajímavý moment počkám, což u svatební fotografie nejde.

Fotografů je v současné době opravdu hodně a dostat se do povědomí v tak nabitém, konkurenčním oboru je složité. Jak vlastně propagujete svou práci?
Mám své webové stránky a pomalu začínám i s Instagramem a Facebookem, ale není to pro mě úplně priorita. Poptávky na focení se ke mně dostanou většinou na základě referencí.

V naší soutěži CEWE Photo Award jste uspěl s fotografií v kategorii Sport, nepocítil jste kvůli tomu touhu věnovat se i sportovní fotografii?
Touhu fotit sport to u mě nevyvolalo. Fotka vznikla náhodou a na základě toho, že mám rád minimalismus. Těch fotek mám víc, ale tahle byla nejlepší a vlastně jsem nevěděl, do jaké jiné kategorie bych ji přihlásil. Je vlastně jedno, jaký žánr fotky vyfotíte, důležité je mít oči otevřené. Nefotit fotku pro soutěž, pořád fotit a snažit se. Je fakt, že fotograf je rád, když udělá dva, tři opravdu pěkné snímky za rok.

Jaký máte vztah k fotosoutěžím obecně? Zúčastňujete se často?
Soutěže jsou dobré, protože vás posouvají dopředu. Můžete vidět práce ostatních, a pokud je člověk sebekritický, tak si mnohdy uvědomí, proč zvítězila právě ta vítězná fotka a ne jeho. Zrovna nedávno jsem o soutěžích přemýšlel a napadlo mě, že se nedělá fotka pro soutěže, ale soutěže pro fotku. Myslím, že je důležité a přínosné se vítěznými snímky inspirovat, ale určitě není dobré kopírovat. Podle mě je důležité být sám sebou, nefotit  pro soutěže, ale najít si svou vlastní cestu, svůj styl. A až když jsem s fotkou spokojen, teprve pak ji přihlásit do soutěže.

Pan Zdeněk Vošický se mezi TOP 30 nejlepších fotografií umístil rovnou se dvěma fotografiemi – fotografií „Stín sportovce“ a fotografií „Sluncem zalitá krajina.“ Nás zajímalo, jak velký je to pro něj úspěch nebo jak naloží s výhrou?

Je pro vás umístění mezi nejlepšími fotografiemi v TOP30 v celosvětové soutěži CEWE Photo Award velkým úspěchem, nebo je to „jen“ další zářez?

V žádném případě to pro mě není „jen“ další zářez. Soutěž CEWE Photo Award považuji za jednu z nejprestižnějších. Ostatně osobnost předsedy poroty – věhlasného Yanna Arthuse-Bertranda, který byl vždy mým vzorem, jelikož jsem se dlouhá léta specializoval právě na klasickou leteckou fotografii a všechny mé doposud vydané knihy jsou právě z těchto fotografií, je jasným důkazem mimořádné kvality vaší soutěže. Navíc se účastním pravidelně a zatím jsem byl vždy v kolonce 31-1000, což též považuji za velice hodnotný úspěch.

Účastníte se podobných fotografických soutěží často, a už jste někdy se svými fotografiemi (svou fotografickou tvorbou) umístil na předních příčkách nebo jste dokonce vyhráli?

Mám pár oblíbených soutěží a moje účast je tedy střídmá. Nepatřím do kategorie příliš soutěživých typů. Ano, získal jsem již dříve několik zajímavých ocenění, ale letos prožívám snový rok a krom úspěchu ve vašich oblíbených soutěžích (které organizujete jako CEWE), jsem získal ocenění v SONY World Photography Award, MONOVISION Photography Awards, NATURE TTL a DRONE SIENA AWARD. To jsou právě ty moje oblíbené. Jsem vždy velice překvapený, jelikož jsem sice povahy pracovité, ale velmi střízlivé. Škoda jen, že byly všechny slavnostní ceremoniály kvůli covidu zrušeny, a to od Londýna přes Sienu až po Berlín.

Jistě máte z výhry v tak velké světové konkurenci radost. Co máte v plánu s výhrou udělat?

Vaše soutěž je opravdu velkolepá nejen mimořádnou kvalitou, ale i neuvěřitelným počtem prací (tuším přes 600 000 od více jak 56 000 autorů ze 170 zemí světa). Hlavně mám ale radost a dobrý pocit z jejího charitativního přesahu. Prostě uspět v takové soutěži je jen samá a ryzí radost. A co udělám s výhrou? To je naprosto jednoduché – víte zrovna můj obor (a téma, kterému se věnuji) zasáhla korona krize naprosto zdrcujícím způsobem, a tak na modernizaci techniky prostě nebylo. Díky výhře v SONY Photography Award jsem získal parádní tělo a nyní díky úspěchu hned dvou mých fotografií ve vaší soutěži ho budu schopen dovybavit dvěma skly, o kterých bych opravdu jen snil, a která mi umožní zrealizovat další fotografické sny. No a samozřejmě zrealizuji, díky Vám, i některé z výstav s uspořádáním, kterých jsem byl osloven, a které budu moci osadit u Vás vyrobenými velkoformátovými fotografiemi..

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další Vaší práci!