CEWE FotolabČeská republika pokračuje na úspěšné vítězné vlně a v největší fotografické soutěži CEWE Photo Award 2023 slaví další úspěch! A i tentokrát je úspěch dvojnásobný. Jedním z měsíčních výherců za měsíc srpen se stala Jana Kupčáková. Přečtěte si zajímavý rozhovor o jejích začátcích, nadšení pro fotku i co je nejčastějším motivem jejích fotek.
Jak a kdy fotografie vznikla? Zajímá nás celý příběh skrytý na fotce. Na co vlastně ukazuje starší muž holí?
Myslím, že je to jedna z těch fotografií, kde si každý může domyslet příběh dle své libosti a své fantazie. Vznikla toto léto na našem putování Estonskem, konkrétně tedy při procházce hlavním městem Tallinn, na jehož panorama pán na snímku zřejmě ukazuje. Moc ráda fotím na cestách lidi, zvláště pak starší generaci. Je pravda, že většinou bývá mým cílem Středomoří, kde právě babičky a dědouškové vysedávají na svých zápražích, společně se baví, pozorují dění kolem sebe, v jejich tvářích se vždy zračí moudrost a životní zkušenosti a obecně mi jejich život přijde tak nějak opravdovější, než je tomu u mé současné generace. Možná mi jen připomínají vlastního dědečka. Ať je to jakkoliv, jsou tím nejmilejším cílem pro můj hledáček.
A že tahle fotografie uspěla je pro mě úspěch dvojnásobný, protože je to asi jen jedna ze tří pouličních fotografií, které se mi podařilo v Estonsku ulovit. Cestování po téhle zemi bylo spíše o přírodě než o lidech. Těch zajímavých k focení je tu oproti zmiňovanému Středomoří opravdu poskromnu, díky čemuž moje fotografická dušička trochu strádala. Ale nakonec i to málo stálo za to 😊.
Plánovala jste takovou fotografii vyfotit nebo jde čistě o momentku?
Jde čistě o momentku, která vznikla během pár vteřin, kdy jsme tento pár míjeli při večerní procházce podél pobřeží.
Pamatujete si své fotografické začátky? Kdy jste poprvé vzala foťák do ruky?
Na úplně první moment, když jsem vzala do ruky foťák poprvé, si už opravdu nevzpomínám. Ale vzpomínám si na ten, kdy jsem ho z ruky už nikdy nedala. K mým 18. narozeninám jsem dostala od rodičů první zrcadlovku na film a z téhle záliby se tak stala láska na celý život.
Jakou preferujete techniku? Nejde nám tak ani o značku, jako spíš o typ foťáku. Používáte zrcadlovku, csc nebo snad mobilní telefon?
Celá léta jsem fotila na zrcadlovku, jak kinofilmovou, tak později i digitální. Až před dvěma lety jsem kvůli váze přešla na bezzrcadlo a výbavu kompletně obnovila. Na mobilní telefon fotím jen, když si potřebuji vyfotit jízdní řád nebo s někým něco rychle sdílet, ale rozhodně ho nepoužívám pro fotografování jako takové.
Živí vás fotografie? Co nejčastěji fotíte?
Dalo by se říct, že spíše přiživuje. Mám své stále zaměstnání s osmihodinovou pracovní dobou v IT oboru, která mě primárně živí. Ve svém volnu pak externě vyučuji na Škole kreativní fotografie v Praze a pokud čas dovolí a jedná se o zajímavé focení či práci s příjemnými lidmi, ráda vezmu i nějakou fotografickou zakázku. Stále pro mě ale platí, že mě musí fotka především bavit a nechci, aby se z mé radosti stala povinnost. A tak se zakázkové fotografii věnuji jen do určité míry.
Přihlásit fotky do CEWE Photo Award 2023
Kde hledáte inspiraci?
V podstatě ve všem, co nás denně obklopuje. Jsem především pouliční fotografka a ráda zachycuji svět kolem sebe, příběhy, které se kolem nás denně odehrávají. Líbí se mi nearanžované scény ze skutečného života, jako je právě vítězný snímek, a tak se nechávám inspirovat vším, co mi cvrnkne o nos, jakmile vyjdu z domovních dveří.
Sledujete svou konkurenci? Máte v hledáčku práci nějaké své kolegyně či kolegy v oboru?
Přiznám se, že nemám moc ráda slovo konkurence, zvláště na fotografické scéně. Každý jsme jiný, máme jiné vidění světa i jeho způsob ztvárnění a každý tak máme i svého diváka. A i když vím, že rivalita v tomto oboru existuje, já se jí obloukem vyhýbám. Pro mě je focení především radost, a myslím si, že je mnohem důležitější vzájemná podpora. Takže práce svých kolegů samozřejmě sleduji, a to s velkým zájmem. Z té reportážní fotografie, která je mi asi nejbližší, se mi moc líbí práce Filipa Singra. Králem párové focení je pro mě zase Marek Sybal a černo-bílých portrétů určitě Kačka Janišová. A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Největší radost mi ale dělá sledovat pokroky a úspěchy mých studentů, to, jak se s fotkou stále posouvají kupředu a jakou jim přináší radost. To je pro mě tou nejlepší odměnou a důvodem, proč bych tuhle práci neměnila za nic na světě – i když je to jen „vedlejšák“ 😊.
Přihlásit fotky do CEWE Photo Award 2023
Používáte na editaci a úpravu fotek nějaký program? A pokud ano, který konkrétně a jak moc fotky upravujete?
Vzhledem k tomu, že fotím do formátu RAW, tak program na vyvolání fotografií a jejich základní úpravy potřebuji, konkrétně používám PS Lightroom. A jelikož fotím jen na pevná skla, je u mě, co se úprav týče, asi největším zásahem ořez. Cokoliv dalšího upravuji jen velmi omezeně. Vždycky říkám, že jsem fotograf, nejsem ani grafik ani plastický chirurg. U pouliční fotografie nedělám zásahy do obsahu žádné, tam dle mého názoru ani nepatří, a u portrétní nebo svatební fotografie odstraňuji pouze dočasné nedokonalosti. Takže pokud se mi nevěsta ráno probudí s pupínkem na čele, samozřejmě ji ho odstraním. Ale dvacet kilo ani dvacet let už jí ubírat nebudu, to je proti veškerým mým zásadám 😊.
Plánujete přihlásit do soutěže ještě další fotografie?
Pokud se nějaká do uzávěrky ještě povede, moc ráda.
Máte nějakou radu, jak cvaknout vítěznou fotku?
Obávám se, že na to zaručený recept neexistuje. Dalo by se sepsat tisíce rad, jak na dobrou fotografii, ale ne na vítěznou. Každá soutěž je něčím specifická, každý porotce je jiný a pohled na skvělý snímek velmi individuální. Fotografie, které někde uspějí, mohou jinde přejít bez povšimnutí a naopak. Snažte se, aby se fotka líbila především vám, vy jste na ni byli pyšní a vám dělala radost. A určitě ji foťte i s jiným cílem, než jen aby uspěla v nějaké soutěži, to může být pak jen příjemnou třešničkou na dortu.
Jaké máte plány na zimu? Fotíte během celého roku?
Fotím neustále. Pro mě je fotografie nejen určitou formou umění ale i nositelem vzpomínek, a proto s sebou nosím fotoaparát téměř všude. I když fotím samozřejmě nejčastěji na cestách, stejně tak po něm sáhnu při výuce, toulkách Prahou, kulturních událostech, při sešlostech s přáteli či rodinou. Zkrátka je se mnou při každé hezké příležitosti, kterou stojí za to zachytit, ať už z pohledu uměleckého nebo osobního.
Přihlásit fotky do CEWE Photo Award 2023
V neposlední řadě nás zajímá, jak archivujete fotky? Necháváte si je vyvolat, nebo je jen ukládáte na externí disky či online úložiště?
Fotografie ukládám samozřejmě do počítače, na externí disky i on-line úložiště a ze svých cest si pravidelně vyrábím fotoknihy. Jsem ze staré školy a podle mě fotka na papír patří. Je to krásná vzpomínka a má tak pro mě úplně jinou hodnotu než uložená jen v mobilu mezi tisícovkou dalších snímků, ke kterým se už nikdy nikdo nevrátí.
V loňském roce jsem např. pořídila na Sicílii pár fotek místních rybářů a ty jim pak ve fyzické podobě poštou poslala. O půl roku později mi napsal jeden z nich, že jeho tatínek zemřel na covid a jeho fotky ode mě jsou tak jediné, které za poslední léta má a byl za ně neskutečně vděčný. Takže myslete na to, že fotka by neměla zdobit jen sociální sítě, ale měla by vám pomoci uchovat i vaše blízké a chvíle, ke kterým se budete rádi vracet. Takže i když dnešní doba svádí k tomu, že můžeme fotit téměř kdykoliv, cokoliv a v jakémkoliv množství, naučme se alespoň vybírat ty důležité momenty a těm vdechnout život právě tiskem na papír nebo umístěním do rámečku 😊.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další práci!
Klára Svěráková
Přidat komentář