CEWE FotolabFotograf Jan Zavadil pochází z vesnice Šišma na Přerovsku. Splnil si svůj velký sen a založil vlastní fotoateliér poblíž ulice Stodolní v Ostravě. Focení se věnuje jak profesně, tak i ve svém volném čase.
Zaměřuješ se především na rodinnou a svatební fotografii. Ráda bych se tě zeptala, jakým způsobem ses k fotografování dostal, co tě k tomu motivovalo?
Po narození mého syna Adámka jsem si koupil svou první zrcadlovku se základním objektivem. Objektiv jsem myslím po týdnu vyměnil za střední třídu a po dalším týdnu jsem přešel na profi objektivy. Když se tak zpětně ohlédnu, celý set jsem do půl roku od zakoupení vyměnil. Fotil jsem hlavně své blízké, makro a krajinky.
Nikdy jsem nechtěl fotit cizí lidi. Po nějaké době mě oslovil kamarád z výšky. Chtěl nafotit těhotnou přítelkyni. Nechtěl jsem, ale nechal se přemluvit. Argument, že když se fotky nepovedou, tak má v záloze profíka, mě uklidnil. Šel jsem tedy do toho. Nechtěl jsem ale nic nechat náhodě, tak jsem si nakoupil odrazné desky a externí blesky s dálkovými odpalovači. Po odevzdání fotek mi kamarád dokonce zaplatil, což mě hodně překvapilo, a druhý den mi volala těhotná sestra kamaráda.
Když se dívám s odstupem času na první placené fotografie, tak se za ně stydím a říkám si, jak jsem je mohl vůbec publikovat. Ale musím říct, že focení mého kamaráda a jeho těhotné přítelkyně byl největší zlom v mém životě. Díky tomu fotím rodinky, těhotenské a svatební fotky. Někdy si střihnu focení architektury pro firmy.
Víme o tobě, že tvé fotografie vynikají především díky krásnému prostředí, zachyceným momentům a měkkému světlu. Prozradíš našim čtenářům, jakou nejraději používáš techniku,
jaké máš vybavení a zda v exteriéru používáš umělá světla?
Foťák mám Canon 5D Mark IV a objektiv Canon EF 200 mm f/1,8L USM. Miluju dlouhá skla s extrémní světelností. Canon 5D a 200 mm je pro mě asi nejlepší kombinace, prostě takový stroj na krásné obrázky. Má jednu vychytávku, a to dotykový displej. Skoro všechno fotím přes živý náhled (Live View). Stačí se dotknout displeje, objektiv zaostří téměř ihned a foťák „zamkne“ objekt. Při živém náhledu zároveň komponuji a vidím finální fotku. Takže stačí jen cvakat… Přestal jsem používat externí zdroje světla a odrazky. Vše je o světle a prostředí. Nad místem a fotkou je třeba přemýšlet. Například nestavět blonďáky do světlého pozadí, tmavovlasé zase do tmavého. Mít za objektem dost prostoru pro rozmazané pozadí. Je to alchymie a ne vždy se to povede.
Je fotografování s dětmi náročné? Máš nějaký fotografický vzor nebo je někdo, kým se rád necháš inspirovat?
Práce s lidmi je náročná a s dětmi obzvlášť. Třeba newborn (novorozence) nedělám vůbec. To není pro mě, nemám takovou trpělivost.
V Česku je to Janina Foldynová, Anička Horáková a samozřejmě ty.
Jsou to holky šikovné a pokaždé mi spadne čelist, když vidím vaše fotky. Pak jsou pro mě top fotografové ruští (Алексей Чурбанов) a polští (Iwona Podlasińska). Líbí se mi jejich styl a barevnost. Ale kopírovat je nechci.
Co bys doporučil našim čtenářům, kteří by se rádi focení dětí věnovali, čím a jak začít?
Já jsem začal trénovat na svých dětech. To je asi nejlepší škola. Pak je hlavní obrovská trpělivost a pevné nervy. Někdy jsou děti hyperaktivní a mají svůj svět. Řvát po nich, ať se dívají do objektivu, je zbytečné, jen se tím stresují. Někdy řeknu rodičům, ať jdou pryč. Důležité je nechat je ve své přirozenosti. Malá sladká odměna za dobrý snímek taky není marná…
Jakým způsobem svoje fotografie upravuješ? Jaké programy
při postprocesu používáš a jak dlouho ti přibližně trvá
úprava jedné fotografie?
Většinou jsou fotky z 90 % hotové už ve foťáku. První úpravy a ladění pak dělám v Lightroomu. Přidám kontrast a na stínech, stáhnu černou, přidám živost a pak lehce tónuji. Následně fotku dodělám ve Photoshopu, kde si pohraju s pletí, tedy hlavně s retuší, a pak s nástroji selektivní barva, vyhledávání barev, křivky RGB a dalšími. Vše je o fotce. Dříve jsem si kupoval akce, ale po prozkoumání jsem stejně zjistil, že finální vzhled fotky dělají křivky.
Jaký je tvůj velký sen?
Dobrá otázka. Mým velkým snem je fotit na Novém Zélandu a ve Vietnamu. Miluju kopce a zeleň.
Instagram Jana Zavadila
Rozhovor zpracovala Simona Nálepková pro číslo FotoVideo leden 2019.
Klára Svěráková
Přidat komentář