Adéla KožinováJan Zemánek. Fotograf, hudebník, Youtuber a snílek milující přírodu a volnost. Na jeho fotografiích vidíte krásné zemité tóny, nádhernou přírodu a především překrásné ženy.
Čemu se momentálně nejvíc věnuješ a na čem pracuješ?
Právě jsem donatáčel, dostříhal a vydal video kurzy o focení lidí & glamour a jsem úplně šťastnej z toho, že nejvíc času mi momentálně zabírá starání se o všechny ty fotografy a fotografky, kteří si ode mě tenhle dvouhodinovej kurz stáhli. Zároveň s tím se poslední dny hodně vzdělávám ohledně marketingu, kterej mi je jinak úplně cizí. Jedu nějaký chatboty, manychaty, fb pixely a tyhle věci a objevuju vlastně pro mě úplně novej svět, někde daleko od toho uměleckýho.
Fotíš hlavně glamour, v přírodě, v interiéru. Jak ses dostal k tomu, co děláš teď? A fotil si třeba někdy i ateliérovky?
Měl jsem za svou kariéru dvě studia, ve kterých jsem fotil. Vždycky přes zimu, když mě štvalo, že pořádně nemám kam vzít všechny ty holky na focení, jsem se rozhodl, že potřebuju ateliér a vždycky po měsíci stráveným v ateliéru jsem zjistil, že už nikdy nechci mít ateliér. Je to jak chodit do fabriky, střídá se to tam jak na běžícím páse a ve skutečnosti to není to, co jako fotograf chci, nebo potřebuju.
Noo a k tomu, kde jsem teď, jsem směřoval od začátku. Vždycky mi u postprodukce nešly retušovat šaty, nebo spodní prádlo. Cokoli, v čem ty moje modelky byly, protože se to různě mačká a přehýbá a tak, no a já nerad trávím čas zbytečnýma věcma. Když jsem začal fotit nahatosti, neskutečně se mi zrychlil postproces a já jsem zase o něco šťastnější… 🙂
Na stránkách máš napsané, že ’zachycuješ andělskou krásu tvé modelky’, co to znamená?
Holky jsou andělský stvoření. Já se to pokouším zachycovat.
Jak moc je těžké získat si důvěru modelky? Přece jen, u focení glamour je to jiné, než u klasického rodinného focení… 🙂
Paradoxně získat si něčí důvěru u rodinnýho focení je pro mě mnohem těžší, protože se bojím lidí 😀 Mám tu výhodu, že holky, který se za mnou jedou fotit, už tak nějak znají moji práci a ví, co dělám a co mají čekat. Dřív to bylo složitější, ale tím, že jsem introvert, že jsem ze všeho vyplašenej a tím, že jsem sám stydlivej, tak jsem se vždycky dokázal nějak vcítit a nacítit do toho, koho fotím. Fungujou ale jednoduchý věci. Té nahoty si nevšímat (což stejně při sto padesátým focení přijde samo), chválit (přirozeně, ne přirození :D), dělat srandu a být normální. Vždyť ve své podstatě o nic nejde. 🙂
Všimla jsem si, že používáš hlavně přirozené světlo, případně teplé světlo z lamp, žádné blesky?
Úplně jsem minimalizoval všechno, co šlo, takže teď nepoužívám žádný záblesky a vlastně ani odrazky ani nic podobnýho.
A jakou používáš techniku?
Stařičkej Nikon D700, kterej totálně miluju a 50mm 1.4G od Nikonu, kterou nikomu nedoporučuju, protože je pomalá, přeostřuje a není ostrá.
Čtěte také: Revoluční novinka! Řada bezzrcadlovek Nikon.
Co jako fotograf, který používá zrcadlovku, říkáš na moderní trendy jako focení telefonem, nebo Instaxem?
Moc se mi to líbí. Je to skvělý. Technologie mám rád, i když jim nerozumim a úplně nestíhám sledovat vývoj, ale tyhle pokroky mě hrozně berou. Miluju koukat na krásný fotky udělaný telefonama, protože si pak říkám, že ty lidi prostě ví, co dělají a je jedno, co maj v ruce. No a o Instaxu jsem natočil před pár týdnama video na svůj Youtube kanál – je to boží, moje instantní láska.
Co máš na focení Instaxem nejradši?
Je skvělý, že s tou SQ6 co mám, prostě nakomponuju a zmáčknu spoušť a nemusím řešit nic dalšího. Ten danej okamžik je zaznamenanej a už s tím nejde nic dalšího udělat. Protože kdybych měl možnosti to nějak upravovat, nebo opravovat, tak bych to dělal a nebylo by tam to kouzlo okamžiku. Plus mě ještě strašně baví, že mě ten samotnej Instax podvědomě nenutí to někam sdílet, takže si tu fotku prostě schovám, skoro zapomenu že jsem ji udělal a pak pokaždé, když se po čase přebírám v krabicích s fotkama, tak mám radost jak blázen! 🙂
Natáčíš videa na YouTube, na stránkách máš fotografické workshopy, ale taky natáčíš kapely a sám jsi hudebník, je to tak?
Je to tak, mohlo by se zdát, že sedím jednou prdelí na více židlích, ale ze všeho nejvíc někde hluboko cejtím, že jsem hlavně hudebník. Když jsem dostudoval střední, chtěl jsem mít kapelu a jezdit koncerty a den za dnem hrát a hrát až do konce světů. Chtěl jsem mít čas skládat písničky a zkoušet ve zkušebně, ale neuměl jsem nic, co by mě během tohohle hudebního skotačení mohlo živit. A tak jsem vybrakoval stavebko, koupil první zrcadlovku… A teď o hromadu let pozdějc nemám žádnou kapelu, na bicí jsem nehrál už aspoň dva měsíce a místo toho pořád fotim. Ale dělá mě to šťastným a o to přece jde.
Máš nějaké fotografické plány na nadcházející rok?
Plány málo. Já jsem hroznej snílek, a když mě napadne něco, co bych si chtěl naplánovat, tak se do toho zapojí moje megalomanský perfekcionistický já a vymyslim si vždycky něco tak velkýho, že pak postupem času zjistím, že nejsem schopnej to zpracovat a dotáhnout do konce. Takže se snažím nejvíc pracovat s mým spontánním já a když mě něco napadne, moc o tom nepřemýšlím a když cejtim, že to je správná věc, jdu to udělat hned, dokud nevim, že to nejde.
Ale tak, jak funguju teď, jsem spokojenej. Dělám to svoje malý Youtube, kde se snažim natáčet o focení a o hudbě a to je asi momentálně jedna z nej věcí, který vím, že chci dělat i přístí rok 🙂
Honzovu práci si můžete prohlédnout na jeho webu, případně na jeho YouTube kanálu.
Přidat komentář