Petr WessnitzerO výstředních festivalech jako vystřižených z filmu Mad Max, o tom, jaké lidi tam potkáte a také, jak je fotit s talentovaným fotografem Markem Musilem.
Kdo je Marek Musil? Jak by ses popsal…
Bejvalej muzikant, trošku pošuk, trošku zbytečně pečlivej, často zapomnětlivej, když si není jistej, tak rozpačitej, často zrychlenej… Prostě takovej normalní fotograf.
Marku, co ti aktuálně zabírá nejvíc času?
V těchto dnech se připravuju na další ročník Burning Man festivalu, který bych si chtěl letos už konečně užít víc jako návštěvník, než jako fotograf. Připravujeme velkou podzimní výstavu fotek v Brně, do konce roku máme malou tour po nákupních centrech spojenou s besedama, a hlavně začínám zařizovat vše ohledně mého dalšího projektu, který by mě mohl v zimě na pár týdnů hřát ve slunečné Indonésii.
Nedávno ses stal Nikon ambasadorem. Jak velkou z toho máš radost a co to osobně pro tebe znamená?
Nikon je mým dlouholetým spolehlivým partnerem a stát se ambasadorem této značky pro mě byla velká čest. Nejen, že mám možnost používat nejnovější fotografickou techniku, ale Nikon je skvělým parťákem i pro mou volnou tvorbu, ve které mě celý tým Nikonu neskutečným způsobem podporuje.
V poslední době se hodně mluví o tvé sérii fotografií The Burning Man Collection, která oslovila desetitisíce lidí, co na to říkáš? A kde mohou lidé fotky vidět?
Čísla jsou skvělá, ať už jde o návštěvnickou účast na besídkách, výstavách či pozitivní ohlasy na sociálních sítích. Když vezmu v potaz i zvedlé palce u fotek v online světě a žádosti o sdílení mých fotek zahraničními účty, cítím, že tenhle projekt lidi zajímá a baví. Do konce roku pojedeme výstavní tour po českých obchodních centrech a snad klapne všechno i v moravské metropoli, kde bych si se všema rád přiťuknul na své podzimní výstavě.
Čtěte také: Přijďte na výstavu Burning Man Marka Musila v obchodních centrech v ČR a soutěžte!
Je The Burning Man Collection prozatímní fotografický vrchol tvé tvorby?
Je to dlouholetý splněný sen, dva roky usilovné práce, moje první fotografická knížka i výstava v prestižní Leica Gallery Prague. Ohlasy na The Burning Man Collection jsou i po půl roce od křtu knihy velké, s trochou nadsázky říkám, že tento projekt předčil naše očekávání a přerostl nás.
Čím ho plánuješ překonat? 😊
Rozhodně ho nechci překonávat, ale taky nemá cenu usnout na vavřínech a žít z něčeho, co už je dokončené a veřejnosti známé. Mám rozfocené prostředí kabaretu Tropicana na Kubě a v zimě bych se rád věnoval před lety načatému podvodnímu focení Underwater, nejraději někde v Indonésii.
Jak je vlastně složité se na festival Burning Man dostat a fotit tam?
Burning Man je celosvětový fenomén umění, volnosti a svobody uprostřed nevadské pouště. Vstupenek je podstatně méně, než zájemců, ale dostat se tam není nemožné. Sám jsem toho důkazem, letos jedu už potřetí. Prodej lístků probíhá v několika etapách a je k němu potřeba hlavně štěstí. Už samotný pobyt v poušti je fyzicky náročný a těžké foťáky houpající se na krku to člověku neulehčují. Prostředí Black Rock City je neuvěřitelně fotogenické, člověk může fotit do nekonečna obrovské instalace, život v kempech, večírky na bláznivých pojízdných pódiích nebo bláznivě oblečené účastníky. Nejtěžší na tom je smířit se s faktem, že za ten týden nestihnete všechno ani vidět, natož tak vyfotit.
Zkus popsat, jaká tam panuje atmosféra a jací lidé tam jsou a co všichni dohromady na místě děláte?
Atmoška je pro každého taková, jakou si ji přeje mít. Tento festival si tvoří sami účastnící, někteří chodí na jógu a meditují a někdo tam přijede kvůli týdennímu večírku. Začátek festivalu je o objevování, třetí, čtvrtý den se většina lidí oddává večírkům a poslední den při pálení sochy muže je ve vzduchu cítit propojení všech přítomných v Black Rock City a smutek z toho, že nastal čas vrátit se do reality. Návštěvníci jsou směskou všech možných národností, společenských i věkových skupin, většinou umělecky založených. Spojuje je touha po svobodě, životním zážitku i týdnu ve světě, kde nefungují peníze, a kde jsou všichni odkázaní sami na sebe a pomoc ostatních.
Je nějaký festival podobného typu, na který by mohli naši čtenáři vycestovat?
Festival Burning Man má spoustu odnoží po celém světě, tři největší jsem navštívil a zdokumentoval do knihy. Nám nějbližší je izraelský Midburn, který za poslední dobu hodně vyrostl, a atmosféra je opravdu hodně blízká tomu americkému. Pokud by se někomu nechtělo až do Nevady, rozhodně můžu doporučit pětidenní návštěvu Negevské pouště.
Od července probíhá putovní výstava velkých obrazů s fotkami z The Burning Man Collection v českých obchodních centrech. Můžou tě tam lidé potkat a popovídat si s tebou osobně?
Besídky řešíme s každým obchodním centrem zvlášť a kromě toho hradeckého by měly být na všech zastávkách. Zatím máme za sebou první, kdy jsem vyprávěl o Burning Manu z pohledu fotografa a moje pravá ruka Denisa zase návštěvníkům prozradila pár zážitků z pohledu řadového návštěvníka. Bylo to příjemně povídání nad promítanýma fotkama, které jsme završili několika prodanýma a podepsanýma knížkama. A samozřejmě i povídáním s těma, kteří měli po besídce nějaké další otázky, ať už k festivalu nebo k mé tvorbě jako takové. Už teď se těšíme na další setkání v dalších českých městech.
Nedá mi nezeptat se tě, jakou svou fotku z Burning Mana máš nejradši?
Vybrat jednu fotku by bylo stěně těžké, jako vybírat finální fotky do knihy nebo na výstavu. Mám rád minisoubor Burning Man Faces, kde je ve tvářích znát nefalšovaná radost a štěstí burnerů z celého světa. A samozřejmě fotky, které zobrazují nezapomenutelný západ slunce uprostřed nevadské pouště. Atmosféra tří nafocených festivalů na třech kontinentech je rozdílná a jde to znát i z fotek. A úplně nejraději mám svoji knihu, ve které jsou všechny a divák tak získá ucelený přehled o tom, jaké to tam ve skutečnosti je.
Klára Svěráková
Dnes jsem viděl v hradeckém obchodním centru výstavu a …. prostě boží fotky, jednou vidět mi to nestačilo 🙂 Velká gratulace Marku