Fotografické putování kolem Matterhornu

Drsná, majestátná, tajemná, ale především překrásná hora na hranicích mezi Itálií a Švýcarskem, to je Matterhorn. Fotograf Tomáš Holub si připravil krátké povídání o jeho fotografickém putování kolem této hory. Nechte se inspirovat také k výletu, či se jen pokochejte fotografiemi.

Matterhorn, s nadmořskou výškou 4478 m.n.m., patří mezi nejvyšší hory Alp a zároveň poslední zdolávanou alpskou čtyřtisícovku (rok 1865). Italský název je Mont Cervino, či francouzsky Le Cervin. Putování po švýcarské straně začneme kde jinde, než v Zermattu. Přesněji řečeno v městečku Täsch, kde na jednom z mnoha záchytných parkovišť necháváme pro příštích pár dní naše auto. Dále smí totiž po silnici pouze místní, zásobování a auta se zvláštním povolením. Pro turisty je tu k dispozici elektrický vláček, který pendluje na trase Täsch – Zermatt každých 20 minut. Cesta netrvá dlouho, během jízdy obdivujeme krásné okolí a těšíme se z prvních výhledů. Zermatt samotný je kouzelné horské městečko s typickými roubenkami, plno hotelů, vše upravené a načančané, místy až kýčovité, vždy plné turistů. Protože jsme spíše obdivovateli míst bez civilizace, stačí nám tu strávit čtvrt hodinky, i tak zde budeme mít ještě prostor při zpáteční cestě. Kupujeme tedy lístky na horní zastávku zubačky Gornergrat, odkud lze podniknout mnoho horských túr. Po půl hodince a překonání 1500 výškových metrů vystupujeme na konečné a náš lezecky nenáročný několikadenní trek kolem zmiňované hory může začít. Gornergrat je vrchol s nadmořskou výškou 3130 m.n.m., leží mezi dvěma ledovci a nabízí se odtud panoramatický výhled na dvě desítky čtyřtisícových vrcholků. Není proto divu, že je tu s námi spousta lidí, zvláště za tak krásného počasí – nefouká a je dobrá viditelnost. K našemu štěstí volí většina turistů pro zpáteční cestu opět zubačku, malá hrstka seběhne alespoň o jednu zastávku níže.

My pokračujeme s batohy na zádech směr jezero Riffelsee, kde se Matterhorn překrásně zrcadlí na vodní hladině. Obcházíme vodní plochu, z druhé strany je vidět masiv Monte Rosa. Cesta pokračuje, pomalu klesáme až k říčce Gornera, která je z větší části napájena odtávajícím ledovcem Gornergletscher. Kousek odtud také stavíme stan. Se západem slunce se výrazně ochlazuje, vaříme proto rychle těstoviny, čaj a dostatečně zahřátí zalézáme rovnou do spacáků.

Druhý den ráno scházíme k vesničce Furi ve výšce 1864 m.n.m., dále klesáme ještě o necelých 100 výškových metrů, kde se napojujeme na značenou trasu vedoucí na Schönbielhütte ve výšce 2694 m.n.m. Pohodlná cesta lemuje říčku po pravé i levé části břehu, ve výšce 1970 m.n.m. je malá přehrada. My se vydáváme proti proudu po levé straně. Netrvá dlouho a ocitáme se u malých chatiček s ubytováním a občerstvením, vesnička Stafel. Služby jsou teď ale nedostupné, začíná tu totiž příprava na zimu – opravují se střechy, chystá se dřevo. I tak je to velice příjemné místo s krásnou atmosférou hor, proto tu obědváme z vlastních zásob na dřevěných lavičkách. A kousek odtud, ve výšce 2180 m.n.m., se nám už otevírá údolí s novým pohledem na Matterhorn. Jsme přímo pod severní stěnou této hory, majestátnost sama. V roce 1865, 14. července, stanula na vrcholu Matterhornu sedmičlenná skupina v čele s angličanem E. Whymperem a vrchol byl po mnoha letech dobývání konečně pokořen. Při sestupu ale došlo k nehodě a čtyři členové se zřítili právě do severní stěny. Takže asi někde v těchto místech.

Cesta pokračuje dál kolem malých jezírek se zadržovanou vodou z ledovce Zmutt. Mohutný ledovec je spojením Tiefmattengletscher, Stockjigletscher a Schönbielgletscher. Je po létě, ledovec je špinavý od napadaných kamenů, takže ani jako ledovec ve spodní části nevypadá. Za vysilujícího žáru slunce zdoláváme poslední úsek k chatě, stoupáme serpentinami, které se z části klikatí v boční ústupové moréně. V dálce je již vidět chata situovaná na úpatí splazu ledovce Schönbiel. Kus za ní hledáme místo pro náš stan. Je krásný slunečný večer, dlouho se kocháme pohledem na magickou horu, na její pyramidový štít.

Po celkem studené noci se probouzíme do krásného rána, dnes nás čeká sestup až do Zermattu. Po snídani začínáme klesat stejnou trasou až do výšky 2327 m.n.m., zde se napojujeme na cestu vedoucí k vyhlídce Schwarzlager. Užíváme si nádherné výhledy do celého údolí, stejně tak i na další vyhlídce ve výšce 2665 m.n.m. Odtud je navíc krásně vidět celý masiv Monte Rosa, s jejím nejvyšším vrcholem Dufourspitze 4634 m.n.m. Cesta příjemně kopíruje vrstevnici, netrvá proto dlouho a jsme u posledního vyhlídkového místa ve výšce 2610 m.n.m. Odtud už budeme pouze klesat. A to dlouho a příkře.

Vždyť Zermatt leží na úrovni naší nejvyšší hory Sněžky, tedy ve výšce kolem 1600 m.n.m. Cesta se ale neustále mění, a tak rychle ubíhá. Míjíme chatu Berggasthaus, poté nás čeká dlouhý úsek lesem, několikrát přecházíme velice fotogenický potok s názvem Trift. V dolních partiích trasy se nachází kouzelné horské louky a pastviny s dřevěnými seníky. Odtud už to do Zermattu není daleko. Scházíme pozvolna do městečka, klikatíme se uličkami, míjíme malé hotýlky s terasami a vyhlídkami, obdivujeme stylová stavení z dob dávných i nedávných, nasáváme zkrátka atmosféru tohoto horského městečka. I přesto, že už se blížíme centru a potkáváme tím stále více turistů. Nám už ale zbývá pouze využít zpáteční jízdenku do Täsche a vyzvednout auto, je to jakási pomyslná tečka za tímto trekem, který zůstane dlouho zapsán v našich myslích. Nedaleko parkoviště využíváme ještě pro dnešní noc zázemí kempu, dobrou noc nám tu dávají zasněžení čtyřkilometrový velikáni. Další z míst, kam stojí za to se vrátit!

DOPORUČENÍ K VÝLETU

Doporučené nástupy na trek: parking Täsch, Zermatt, Gornergrat
Doba treku: 3 dny
Nejvhodnější roční období k návštěvě: polovina září, vhodné také v jarních měsících

Doporučené vybavení

V letním období bez nutnosti speciálního vybavení, klasické outdoorové oblečení však budete potřebovat (kvalitní bunda, rukavice, čepice, teplý spací pytel). Mapa: ZERMATT – SAAS FEE měřítko 1:50 000, (např. Kopmpass č.117).

Fotografická technika

• Fotoaparát s dostatečným rozlišením (alespoň 10+ Mpx) a objektivem, či objektivy s rozsahem ohniskových vzdáleností ideálně v rozmezí 24-200mm
• Stativ
• Fotografické filtry: UV ochranný, Polarizační, Šedé filtry (půlený i celoplošný)

Článek pro vás připravil ve spolupráci s redakcí FOTOLAB blogu:

Tomáš Holub

www.holubtomas.cz
www.facebook.com/tomasholub.photo
Instagram: @holub.tomas3