Fotografování chemického ohně a prvků periodické soustavy

Petr Jan Juračka přišel s netradičním nápadem a přináší nové video o fotografování vybraných prvků periodické tabulky. Dále si vyzkoušel, jaké výsledky přinese natáčení „barevného ohně“ v chemické laboratoři kamerou s frekvencí 1 000 snímků za sekundu ve 4K. Pokud vás zajímají detaily, neváhejte si video prohlédnout.

Fotografie řekne víc, než tisíc slov. Video pak poví víc, než stovka fotek. Takhle mě při práci zachytila Magdalena Fukanová z Czech Vibes, která mě přistihla nejen při vlastním focení na fakultě, ale také při zpracování fotografií, které je zrovna v tomto projektu zcela zásadní. Mj. se ukázalo, jak je někdy dobré se o svou práci podělit se světem internetu. Na moji fotku ohně totiž zareagovali chlapci z Timebreak.TV, kteří vlastní a provozují rychloběžnou kameru. Vyměnili jsme si pár zpráv, a nakonec tak můžete oheň vidět i v super-zpomalených záběrech. Užijte si je!!

Zveřejněno s laskavým svolením Karlovy univerzity a Petra J. Juračky.

Sledujte na YT kanálu CEWE FOTOLAB: Rozhovor s Petrem J. Juračkou

Fotografování chemického ohně

Fotit chemický oheň je na první pohled podobné focení u táboráku. S tím rozdílem, že chemický oheň trvá výrazně kratší čas a člověk se přitom snaží o zachycení hned několik různých jevů na jednou. Namixovat hoření různých prvků do jedné expozice je takřka neproveditelné, a proto jsem se rozhodl nechat foťák na stativu a pořídit vyšší množství jednotlivých snímků za sebou – konkrétně jich za hodinové focení bylo 1764. Kam ale ostřit? Plameny jako takové nemají ostré hrany a tak jsem zaostřil manuálně na okraj misky, z níž plameny šlehaly. Omylem se mi povedlo při vyšší cloně zachytit ostře i jiskry, které dávají celé fotce pocit správného zaostření. Skoro všechny snímky jsem fotil při jednotném manuálním nastavení s malými odchylkami. Použil jsem, jak jinak, bezzrcadlovku Nikon Z7.

Výsledný snímek ohně jsem složil z těchto pěti expozic pořízených v několikaminutovém intervalu. Jejich prolnutí při tom byla otázka chvilky – snažit se o jakoukoliv manuální činnost by v tomto případě bylo kontraproduktivní, a tak jsem se až na malé retuše smířil s automatickým prolnutím vrstev ve Photoshopu.

Původně jsme chtěli fotit oheň i s nádobou, v níž vzplanul, tedy v chemickém skle položeném na trojnožce, kterou jsem navíc svítil odspodu malým LEDkovým světlem, aby byla čitelná.

Nakonec jsem se proto rozhodl pro oheň z misky, která nechává větší prostor samotným plamenům. Upřímně – nebýt našich chemiků do takového focení bych se sám nikdy nepustil.

Fotografování vybraných prvků periodické tabulky

Chrom

Fotit chrom, je je přeci jasná noční můra! Chrom se totiž tak příšerně leskne! Jak na to? Upřímně, nevím. V mém pojetí se jednalo o experiment, který nakonec, zdá se, vyšel. Použil jsem mětrovou rozptylku, kterou jsem umístil (chápej – jeden z našich studentů ji držel) jen pár centimetrů nad samotným chromem. Pomocí metod skádaného makra jsem nasnímal kompozičně hlavní část prvku, zatímco zbytek jsem pro pocit hloubky nechal neostrý.

Praseodym

Naopak u Praseodymu jsem přešel k opačné strategii – prostředí prvku ukázat. Přeci jen – naše atmosféra je značně reaktivní a je fér ukázat alespoň na některých snímcích reálnou podstatu věci, tedy to, že prvek je ve skutečnosti uchován takovým “vězeňským” způsobem.

Bismut

Bismut se fotil naopak skvěle. Je to obří struktura, která díky svým rozměrům nepotřebuje ani skládání různých rovin ostrosti. Fotil jsem tak svým nejoblíbenějším způsobem – z ruky a s externími makroblesky. Nastavení je v takovém případě jednoduché – manuál, ISO málo, clona hodně, čas krátký 🙂

Jod

Focení je někdy z nouze ctnost. Krystaly jodu jsou ve skutečnosti velmi malé sraženiny na vnitřní straně skleněné baňky, skrz jejíž stěnu jsem je fotil. Přistoupil jsem tedy k metodě high key a nežádoucí detaily baňky i jejího uchycení jsem raději sprostě přepálil.