Jakub FišerV minulém článku jsem psal o focení se Sony A7R III. Nyní tady pro vás mám článek o fotoaparátu ze stáje Fujifilm. Není špatné vyzkoušet si něco nového, a proto jsem se optal českého zastoupení Fujifilm, zda-li bych mohl prubnout legendární X100F. Bylo mi odpovězeno kladně, bohužel… Proč bohužel? To se dozvíte za chvíli.
Jakub Fišer / KUbajsz
Jakub Fišer na sociálních sítích vystupuje jako KUbajsz. K focení se dostal skrz sport v roce 2006. Tehdy jezdil závodně sjezd na horských kolech a bavilo ho to i fotit. Od té doby si vyzkoušel různé fotografické žánry a momentálně ho nejvíce baví kombinace cestování a focení. Poslední dobou se také intenzivně věnuje jeho prezentaci na Instagramu, které se dostává čím dál větší pozornosti.
Co je Fujifilm X100f?
O Fuji X100F jsem slyšel spoustu báchorek, povídaček a legend. Šeptá se totiž, že je to ideální foťák na street fotky a celkově vlastně ideální foťák na denní focení čehokoliv. A proto jsem si to chtěl prostě ověřit. Pro ty, kteří nevědí o co jde, tak X100F je relativně malý foťáček s pevným objektivem, který nelze měnit. Pevný objektiv 23mm f/2, po přepočtu na plný formát je to 35mm. X100F má v sobě totiž X-trans APS-C snímač s 24,3mpx. Jsem dost zvědavý, jak to fotí. Při předávání dostávám rychloškolení, ze kterého si samozřejmě zase pamatuji jenom něco. Třeba jak nastavit ISO, což mi přišlo celkem vtipný. Nahoře máte totiž roller, kterým když kroutíte, můžete měnit čas závěrky. Když ho ale nadzvednete, můžete měnit ISO. Na první pohled příjemná věc, na druhý pohled, čti v praxi, pro mě naprosto nepoužitelná. Naštěstí lze ovládání ISO nastavit na přední menší roller pod spouští, kde mi to dávalo největší smysl. Ani čas jsem nenastavoval horním kolečkem, přenastavil jsem si to na zadní roller u palce. Proč mám pocit, že je Fuji specialista na zbytečný kolečka? 🙂
Čtěte také: SONY A7R III – VELKÝ OBRAZ V MALÉM TĚLE
Lze asi pochopit, že to někomu vyhovuje. Clona se nastavuje na objektivu, což je skvělý. Nahoře je pak ještě kolečko na korekci expozice, které je také užitečné. Když to shrnu, tak pokud věnujete nějaký čas na začátku rozvržení ovládání dle svého gusta, můžete si foťák nastavit tak, že v průběhu focení už používáte jen pár tlačítek a vlastně nemusíte chodit vůbec do menu. Na jedno směrové tlačítko jsem si nastavil změnu “barevných profilů”, na druhé zapnutí wi-fi propojení s telefonem. Zbytek jsem již popsal výše a více už jsem nepotřeboval řešit. Co se týče ovládání, tak musím zmínit skvělý joystick, který je tak jakoby lehce pichlavý, ale výborně se s ním manipuluje. Na levé straně foťáku je také přepínač mezi M, S a C ostřením. Opět užitečný, chválím. Zbytek tlačítek jsem moc nepoužíval. I když! Jednu vychytávku jsem si ještě nastavil na přední tlačítko u přepínače hledáčku. Šoupnul jsem tam aktivaci ND filtru. Nevím jak to funguje, ale když tenhle vestavěný ND filtr zapnete, tak si i za prudkého světla zafotíte na f/2, což je skvělá, funkční věc.
Když už jsem zmínil ten hledáček. Tahle potvůrka má hybridní hledáček. Můžete si přepínat mezi optickým hledáčkem (OVF) a elektrickým (EVF). Navíc se dá zapnout malá lupa a v pravém dolním rohu se objeví výřez na ostřící bod, kde vidíte, jestli máte správně zaostřeno. Tuto věc jsem ale nepoužil ani jednou. 🙂 Ostatně celou dobu jsem fotil na EVF, protože jsem na něj prostě zvyklý ze sony. Navíc jsem přišel na to, že i když namáčknete spoušť a držíte foťák „v pozoru“ tak lze měnit expozici. Naživo jsem si tedy ještě upravoval expozici přímo v hledáčku. Samozřejmě jsem si hned nastavil i barevný profil a lehce ho upravil. Nejvíc mě baví fotit na Classic Chrome. Sem a tam jsem si tam šoupl i zrno.
Kompaktnost a tichá závěrka
Pomalu přecházím k samotnému focení. Od chvíle, kdy jsem dostal foťák do ruky jsem měl chuť ho mít pořád u sebe. Přisuzoval jsem to počátečnímu nadšení a rozum mi nějak říkal, že se nechávám jen tak unášet. Nějak jsem se tomu nebránil a proto jsem si Fuji vzal i do práce a těšil se, až si půjdu odpoledne zafotit na staré modřanské nádraží. Horší je, že ze mě to nadšení nějak neodpadlo a když jsme pak byli na výletě v Saském Švýcarsku, tak jsem měl X100F stále v ruce, svůj foťák na popruhu a moc jsem na něj nesahal. S touto fujinou totiž máte tendenci fotit všechno. Momentky, nenápadně cvakat a hrát si na takového špióna. Závěrka je krásně tichá, popřípadě úplně tichá a tím pádem vám lidi moc nevěnují pozornost. Ostří to rychle a dobře se s tím manipuluje, takže vás to prostě baví. Na druhou stranu mi tam chyběl nějaký grip a foťák mi mezi prsty lehce klouzal. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ho prostě a jednoduše stačí strčit do kapsy. Zjistil jsem, že je to ideální hračka pro focení na mých výletech. Telefonem mě fotit nebaví, ale potřebuji vytvářet nějaké momentky, které pak láduji do instastories a dělám z nich jakoby backstage z celého mého dne. Jelikož z tohohle foťáku lezou hezký jpgy, které si mohu lehce poslat do telefonu, tak těchto momentek vznikalo poměrně dost. Ve výsledku se mi pak líbily i v počítači, kde jsem si s nimi ještě trochu pohrál.
Kreativita je důležitá
Přemýšlel jsem, jestli to není tím ohniskem. Vždy, když nasadím pevnou 35mm, tak mám tendenci nad fotkami více přemýšlet a snažím být více kreativní. Tak jsem si na svojí A7rIII půjčil Loxii 2/35 a zkusil jsem udělat menší battle „pětatřicítek“. Je to trochu nefér, Loxia sice postrádá autofocus ale je světelnější. V kombinaci s A7rIII navíc nabízí neskutečnou ostrost, detail a skvělý kontrast. Musel jsem nad výslednými fotkami více přemýšlet a snažil se udělat takovou „plakátovku“. Kdežto u X100F jsem prostě nacvakal během chvíle x fotek a pak si prostě jednu vybral. Zjistil jsem teda, že na plnou díru, tedy f/2 je ten výstup takový hodně měkký, lehce až nekvalitní. Při zaclonění na f/2,8 se ale vše spraví. Nicméně právě ta lehká nedokonalost na f/2 tomu dává ty koule (dámy prominou). Mile mě překvapily rawy a možnosti postprodukce. Překvapivě z toho jde vytáhnout poměrně hodně. X100f totiž skvěle zvládá přepaly. Hodně mě s ní bavilo fotit v protisvětle a záměrně lehce přeexponovávat. U svojí sonky tohle dělám opačně. Většinou exponuji na světla a stíny pak tahám. Kdežto tady mi to v protisvětle hodilo parádní „fléry“ a tak nějak se to opět přiblížilo spíš k takovému kinofilmu. Ono to je asi vidět na těch fotkách, které můžete vidět zde v článku.
Rozšíření pomocí předsádek
V rámci toho, že jsem teď fotil i na něco jiného než na Sony, jsem také udělal nový balíček presetů. Který je tak nějak z poloviny ušitý právě na Fuji. Všechny fotky, co tu vidíte, jsou upravené právě těmito presety. Takže pokud máte zájem, můžete si je za symbolickou cenu zakoupit ZDE. Poslední věc, kterou chci zmínit je to, že jsem měl půjčenou předsádku, která rozšíří ohnisko na 28mm při zachování clony. Montáž je relativně easy, prostě ji jenom našroubujete hned po tom, co odšroubujete plastový kroužek z přední části objektivu. Rozdíl 28mm a 35mm mi nepřišel o moc zajímavější a navíc s předsádkou nebyl ten foťák tak sexy :)) Dělá se i zoomovací předsádka, která z objektivu udělá 50mm a ta tomu celkem i sluší. Pár fotek jsem si na tu 28mm zkusil, ale zdaleka mě nebavily tak, jako na 35mm. Musím uznat, že na kvalitě předsádka neubrala, což mě mile překvapilo. X100f jdu zítra bohužel vrátit. I když to říkám nerad, dost vážně uvažuji, že si ji pořídím jako druhý, cvakálkovský foťák do kapsy. Nějak mi přijde, že jsem se do ní po těch dvou týdnech celkem zamiloval a udělala dost pěkných fotek. Rozum mi říká, že je blbost mít doma dva foťáky od dvou značek, ale právě ta rozmanitost je to, co mě láká, no uvidíme. 🙂 Ještě, že to nemá stabilizaci na čipu a výklopný displej, to by pak byla ultimátní zbraň! 🙂 Co vy, pořídili byste raději pevnou Loxii 35mm na A7rIII nebo X100F za podobné peníze? 🙂 Baboraď …
Přidat komentář