Viktor FikerNastavení fotoaparátu před jeho exponováním patří k základním rutinám všech fotografů. Samozřejmě můžete jednoduše přepnout foťák do plně automatického režimu. V mnoha případech se však ochudíte o širokou paletu možností, jak využít potenciál fototechniky na maximum. Navíc výsledky často nebudou odpovídat vašim představám. Přinášíme tedy komplexní přehled základních možností pro efektivní nastavení foťáku.
Je jisté, že některá nastavení a funkce fotoaparátu použijete jen několikrát do roka (případně vůbec), jiné využijete prakticky pokaždé. Příspěvek je zaměřen na popis základního nastavení. Velmi doporučujeme, aby se každý po pořízení fotoaparátu důkladně seznámil s jeho možnostmi. Někdo na to půjde intuitivně, ideální je si projít manuál k použití, případně využít nějaký fotokurz (některé poskytují dodavatelé zdarma k nákupu fototechniky). Možná se budete divit, co vše váš fotoaparát umožňuje nastavit před expozicí.
Základní nastavení fotoaparátu
Každý model fotoaparátu nabízí specifické možnosti pro své nastavení. Rozložení tlačítek a přepínačů bývá zpravidla jiné u každého z nich (naštěstí v rámci definovaných produktových řad změny při uvedení nového modelu nebývají výrazné). Vhodné je tedy mít po ruce návod k použití fotoaparátu do té doby, než se seznámíte se vším potřebným, co využijete během samotného focení.
Tip: Znáte výraz expoziční trojúhelník? „Jak funguje fotoaparát: čas – clona – ISO“
Nevíte si rady s výběrem fotoaparátu? Zrcadlovka nebo bezzrcadlovka?
Nastavení kvality obrazu RAW vs. JPG
První nastavení by mělo směřovat k volbě formátu, do kterého budete fotografovat. Pokud je vám zatím úprava fotografií v počítači cizí, a vše si raději nastavíte přímo ve fotoaparátu, volte formát JPEG. Fotografie v JPEG můžete rovnou použít, poslat je do chytrého telefonu, tisknout a sdílet. Soubory RAW je nutné nejprve vyvolat. Jsou to totiž kompletní neupravená data zachycená snímačem v době stisku spouště. Oproti JPEGům jsou flexibilnější a jejich úpravy dosahují lepších výsledků, než kdybyste upravovali přímo JPEG. Fotoaparáty ale můžete nastavit i tak, že budou ukládat oba typy souborů zároveň.
Mezi RAW a JPEG je velký rozdíl i v nárocích na velikost paměťové karty. Třeba takový Sony A7R IV má se svými šedesáti megapixely soubory RAW s velikostí přes 120MB. Některé fotoaparáty, například Nikon D850, umožňují volbu velikosti souboru RAW. To bohužel zmiňovaný Sony neumí. Pokud nutně nepotřebujete fotografie v rozlišení 45,4 MPix, můžete nastavit i 25,5 nebo 11,3 MPix.
Zajímá vás více vyvolání RAW fotografií? Čtěte: RAW vs JPG: neustálý souboj formátů.
ISO – volba citlivosti snímače
Hodnota citlivosti snímacího média (čip, film) patří k základním prvkům, rozhodujícím o provedení výsledné fotografie (doba osvícení – expozice). Obvykle fotoaparáty nabízejí dvě volby:
- manuální nastavení ISO
- automatické nastavení ISO
Obě varianty se hojně používají. V tomto případě tedy „automatika“ není na škodu, mnohdy AUTO-ISO zefektivní práci s fotoaparátem. Pokročilé přístroje umožňují i nastavení minimálního času závěrky při automatickém ISO, což je velmi užitečná funkce při focení jakéhokoliv pohybu.
Čtěte také na blogu: „5 tipů pro focení ve špatném světle“
Nastavení vyvážení bílé barvy (White balance)
V digitální fotografii nezbytný úkon. Každé světlo má jiný barevný nádech a nastavením vyvážením bílé fotoaparát kompenzuje chybějící světlo. Je světlo ve scéně velmi chladné s modrým nádechem? Fotoaparát přidá oranžovou složku. Nastavení probíhá ve čtyřech hlavních režimech:
1) automaticky
2) přednastavené hodnoty s vlastními piktogramy
3) ruční kalibrace (na „šedou“ kalibrační tabulku, či alespoň list bílého papíru)
4) manuální nastavení hodnot Kelvina*
* níže jsou uvedeny orientační příklady světelných zdrojů a hodnot Kelvina:
svíčka 1500 K – žárovka 2800 K – zářivka 4000 K (dejte pozor, zářivky se mohou lišit v hodnotách K, např. při dělení na „teple/chladně“ bílou) – denní světlo (slunečno) 5200 K – blesk 5400 K – denní světlo (zataženo) 6000 K – denní světlo (stín) 8000 K
Pokud budete fotografovat do souborů RAW, tak případné špatné nastavení snadno odstraníte v postprocesu. S formátem JPG budou odchylky hůře korigovatelné, v krajním případě to bude nemožné bez degradace kvality obrazu.
TIP: Fotoaparát DSLR nebo systémový fotoaparát – bezzrcadlovka můžete vybavit různými objektivy. Kvalitní fototechniku najdete na e-shopu
Volba expozičního režimu, korekce a metody měření expozice
Expoziční režimy mají velmi důležitou roli v rámci nastavení fotoaparátu. Problém je, že expozimetry i těch nejmodernějších a nejvyspělejších fotoaparátů nejsou z podstaty jejich fungování schopny přinést pokaždé 100% vytoužený výsledek. Z tohoto důvodu je drtivá většina fotoaparátů vybavena tlačítkem (funkcí) „Korekce expozice“. Přesnost měření expozice do velké míry ovlivní zvolená metoda měření.
Expoziční režimy
P – Programová automatika
- ISO a korekce expozice lze volit manuálně.
- Clona a čas se nastavují fotoaparátem automaticky.
- Vybrané fotoaparáty umožňují v režimu P také změnu clonového čísla.
A – Režim priority clony
- Touto volbou získáváte kontrolu nad nastavením clonového čísla.
- Čas se automaticky dopočítá na základě nastavené citlivosti ISO.
S – Režim priority času
- Zde naopak získáváte kontrolu nad nastavením času expozice snímače.
- Clona se automaticky dopočítá na základě nastavené citlivosti ISO.
- Někdy má označení T (např. u Canonu)
M – Manuální expoziční režim
- Máte plnou kontrolu nad nastavením clony, času, hodnoty ISO.
- Pokročilí fotografové používají režim M v kombinaci s AUTO ISO.
Scénické režimy
- Slouží zejména nejméně zkušeným uživatelům
- Nastavením vybraného scénického režimu se fotoaparát snaží přizpůsobit fotografované scéně u parametrů, se kterými je možné během focení manipulovat (clona, čas, ISO, sytost barev, kontrast, ostrost, vyvážení barev atd.).
Čtěte také na blogu: FOTOGRAFICKÉ REŽIMY AUTO, P, A, S, M
Korekce expozice
Pokud nejste spokojeni s tonalitou fotografie – snímek je příliš tmavý, nebo světlý, není nic snazšího než použít expoziční korekci. V ideálním případě je vhodné korekci nastavit již předem, na základě odhadu, jak se měření expozice s největší pravděpodobností zachová, případně na základě živého náhledu přes LCD, nebo elektronický hledáček. Korekce expozice se nastavuje v hodnotách EV (Exposition Value). Pokud chcete snímek ztmavit je záporná, kladná se použije pro jeho zesvětlení (v mnoha případech nebudete nastavovat korekci větší než +/- 1,5 EV).
Způsoby automatického měření expozice
V základu se metody měření dělí do následujících hlavních skupin:
Bodové měření
Je určeno zejména pro pokročilejší uživatele. Expozice se vyhodnocuje pouze z malé části snímané scény.
Měření s prioritou středu
Měření expozice probíhá hlavně ve středu snímku. Je však zprůměrováno s hodnotami z celého snímku.
Poměrové měření
Při výpočtu hodnoty expozice fotoaparát zohlední údaje z celé plochy snímku (vhodné i pro focení v protisvětle).
Využít můžete také Zámek expozice a Uživatelská nastavení:
Zámek expozice „AE-L“
Vyskytuje se nejčastěji pod označením AE-L. Po stisknutí se měření expozice zamkne a v případě změny úhlu snímání nedojde k její změně.
Uživatelská nastavení
Na voliči režimů naleznete u pokročilejších fotoaparátů zkratky označující uživatelské nastavení, které pomáhá při rychlém přepínání nastavení fotoaparátu pro zcela odlišné světelné podmínky, potřeby fotografa z pohledu rychlosti závěrky a dalšího nastavení (např. Nikon má zkratky U1, U2, U3; Canon a Olympus C1, C2, C3).
Režimy snímání
Fotoaparát můžete nastavit volitelně do několika „poloh“ z pohledu fungování závěrky. Níže uvedený přehled je základní, u pokročilých modelů může být ještě širší (např. o tiché sériové snímání a další).
Jednorázové snímání (jednotlivé snímky)
Fotoaparát při každém domáčknutí spouště pořídí pouze jeden snímek.
Kontinuální (sériové) snímání
Po domáčknutí spouště závěrka vytváří stanovený počet snímků za sekundu. Fotoaparáty mají buď pevně stanovenou rychlost v nejvyšší hodnotě (např. 6 snímků za sekundu), nebo se dá uživatelsky upravit v rozmezí 1 až 6 snímků za sekundu.
Tiché snímání
U zrcadlovek sníží režim „Tiché snímání“ hlasitost mechanické závěrky a pohybů zrcadla, dojde však i ke snížení maximální rychlosti snímání. U fotoaparátů, které mají možnost snímat s tzv. elektronickou závěrkou již odpadají negativa spojená s hlukem během expozice. Je nutné však brát v potaz tzv. „Rolling shutter“ efekt.
Předsklopení zrcadla
Nastavení dostupné pouze u vybraných modelů fotoaparátů. Slouží k eliminaci chvění foťáku při práci na stativu. Doporučujeme používat dálkovou spoušť (kabelovou, nebo infra).
BKT (Bracketing)
Jedná se o stupňovitou změnu některého z parametrů pro nastavení ve fotoaparátu. Nejčastěji se používá pro změny v expozici*. Mezi další parametry může patřit nastavení např. White balance, ISO, místa zaostření (tzv. Focus BKT).
*Fotoaparát vytvoří sérii o volitelném počtu fotografií (typicky 3, 5 nebo 7 snímků) a u expozičního BKT dojde k uživatelem definované míře změny (např. +/- 0,5 EV).
Samospoušť
Pořízení snímků se zpožděním. Délku zpoždění lze nastavit, někdy i počet pořízených fotografií.
Časosběr (také Intervalové snímání, Timelapse)
Funkce umožňuje snímání uživatelem stanoveného počtu snímků, s nastavenou pravidelně opakující se prodlevou. Lze nafotit i tisíce fotografií, které se mohou využít pro tvorbu efektního videa.
Čtěte také na blogu: Mobil nebo fotoaparát? Aneb, kde mobilům „dochází dech“?
Možnosti a režimy zaostřování
Režimy ostření
Jednorázové zaostření
Vhodné zejména pro focení statických scén, objektů.
Průběžné (kontinuální) zaostřování
Při namáčknutí spouště fotoaparát neustále zaostřuje. Vhodné pro pohybující se objekty. V případě potřeby je možné použít specializované tlačítko na fotoaparátu (např. u Nikonů AF-L), které po dobu jeho stisku přeruší zaostřování.
Automatické zaostřování
Mezistupeň pro jednorázové a průběžné zaostřování. Pokud se statický objekt začne pohybovat, fotoaparát se přepne z režimu jednorázového zaostřování do kontinuálního.
Manuální zaostřování
V situacích, kde z nějakého důvodu selže automatické ostření máte vždy možnost přepnout do manuálního režimu. Zde mají výhodu všechny fotoaparáty s živým náhledem přes LCD nebo elektronický hledáček. Výrobci mnohdy vybavují tyto přístroje poměrně sofistikovanými pomůckami pro manuální zaostřování (Focus peaking apod.).
Čtěte také na blogu: „Focení překážkových závodů: proč, jak a čím je fotit?“
Výběr zaostřovacího bodu
Fotoaparáty poskytují variabilní možnosti z hlediska nastavení zaostřovacího bodu. Zde doporučujeme se seznámit v návodu každého jednotlivého modelu, jaké jsou jeho konkrétní možnosti (může se výrazně lišit i v rámci jedné značky). Obecně fotoaparáty umožňují nastavení zaostření pro:
- automatický výběr zaostřovacího bodu (nemusí přinést uspokojivé výsledky – konkrétní zaostřovací bod vybírá automaticky fotoaparát)
- pevně stanovený jeden zaostřovací bod (je možné, jej posunovat)
- skupinu zaostřovacích bodů
Mnohé přístroje již disponují možností nastavení zaostřování na obličej, oči (jak lidí, tak zvířat).
Dioptrická korekce hledáčku
Velká část fotoaparátů je osazena systémem pro dioptrickou korekci hledáčku. Rozsah bývá obvykle od -2 do +1 dpt. Jednou za čas doporučujeme si nastavení překontrolovat.
Na závěr
Tímto výčtem rozhodně možnosti nastavení fotoaparátů nekončí (jedná se o shrnutí základů). Záleží pak na každém uživateli, do jaké „hloubky“ nastavení bude ochoten, resp. bude potřebovat, zajít.
Čtěte také na blogu: Nejčastější chyby při fotografování
Klára Svěráková
dobrý den
moc se mi vaše info o fotografování líbí..
děkuji Duška
Dobrý den,
moc děkujeme za zpětnou vazbu a dobré světlo přejeme, Viktor