Jan Tichý a jeho zkušenosti s bezzrcadlovkami Sony (rozhovor)

Jan Tichý je jedním z ambasadorů značky Sony, kterého můžete znát z médií i z českých ulic. Jeho příběh je poměrně zajímavý – začínal totiž jako samouk, následně se po návratu ze zahraničí rozhodl nastartovat kariéru fotografa prakticky od nuly. Vyzpovídali jsme ho, a to zejména v souvislosti s fotoaparáty Sony, které dlouhodobě používá.

V jednom z rozhovorů zmiňujete, že prvním fotoaparátem, který jste používal, byl kompakt od Sony. Jste této značce věrný již od těch dob nebo mezi tím byly i jiné fotoaparáty?

Můj první digitál byl od Sony, po něm následovaly další kompakty od Sony. Když ale kompakt přestal stačit, tak jsem si pořídil zrcadlovku od Canonu. Opět jsem vystřídal několik modelů a s Canonem jsem se vlastně začal fotografií živit.

Jakmile ale dorazila první bezzrcátka, začalo mě to zajímat, a po nějaké době jsem se k Sony znovu vrátil. Používal jsem různá bezzrcátka souběžně se zrcadlovkami a když byl ten správný čas, tak jsem zrcadlovky opustil úplně. Tedy hlavně v digitálním světě. Mám ještě několik oblíbených zrcadlovek na film, které čas od času používám.

Které funkce obecně, jež nabízející bezzrcadlovky Sony, jsou pro vás nepostradatelné, a které naopak zbytečné?

Když půjde čistě o funkce bezzrcadlovek, tak to bude jistě tichá elektronická závěrka, kombinace přesnosti a rychlosti autofokusu, ostření na oko, snadnost manuálního ostření a možnost využívání téměř jakéhokoliv objektivu, který byl kdy vyroben. A mohl bych pokračovat… 🙂

Minimálně ale využívám elektronický hledáček, stejné platí o videu, rychlost snímání 20 snímků za vteřinu také využívám výjimečně, fotoaparáty s vysokým rozlišením mě také nechávají klidným. Chápu ale, že pro jiné uživatele to mohou být klíčové funkce.

Co závidí SONY jiným fotografickým značkám a co naopak ony „závidí“ SONY?

Nedokážu určit, co závidí ostatní značky Sony. Každý dává přednost něčemu jinému. Pro někoho je důležité, co s fotoaparátem a objektivy lze vytvořit, pro jiného zase jak se mu fotoaparát drží a jaký mu dává proces focení požitek. Poslední generace fotoaparátů Sony spolu s arzenálem špičkových objektivů si ale v každém případě zaslouží pozornost fotografů.

Co závidět ostatním značkám? U Olympusu se mi líbí funkce usnadňující focení dlouhých expozic. Také nabídka objektivů pro fotoaparáty s malým APS-C snímačem je u konkurence větší. U kameramanů si ještě dokážu představit, že se jim líbí parametry konkurenčních fotoaparátů pro natáčení videa…ale tomu může být brzy úplně jinak.

Vychází SONY vstříc připomínkám fotografů ke zlepšení vlastností fototechniky? Je to nějak zřetelné při vývoji třech generací modelů A7 (ergonomie, vybavení funkcemi, přívětivost ovládání, celkový výkon)?

Průběžně jsem fotil všemi fotoaparáty řady A7. Mezi první a druhou generací tak obrovský skok není. Možná model A7R II je trošku dál nebo A7S II v oblasti videa. Rozdíl byl hlavně v jiném provedení těla a přibyl stabilizovaný snímač.

Když se ale podíváme, co se změnilo mezi druhou a třetí generací, tak tam spatříme značný pokrok skoro všemi směry. Většina problémů předcházejících řad byla vyřešena (baterie, ovládání, menu, rychlost ostření…) a vznikla impozantní generace fotoaparátů, kterým se dá opravdu málo věcí vytýkat.

Co byste doporučil začínajícím fotografům zohlednit při výběru nového fotoaparátu, resp. celého fotosystému, pokud si plánují pořídit fotoaparát s možností výměny objektivů?

Doporučil bych jim pořídit si fotoaparát Sony (smích). Nééé. Jestli jim opravdu jde o to, jaký fotoaparát si pořídí, tak bych určitě doporučil navštívit několik produktových prezentací a ideálně si vše vyzkoušet spolu s někým, kdo tu techniku zná. Internet je plný názorů, mýtů a polopravd, takže vlastní zkušenost je vůbec tím nejlepším stavebním kamenem při rozhodování.

Jistě bych také přemýšlel, co s fotoaparátem budu chtít fotit a jak často ho budu používat, případně jaký mám rozpočet – kombinace těchto parametrů trochu vyčistí tu spoustu možností, kterou dnes naštěstí máme. A pak to nejdůležitější – fotoaparát a kvalitní objektivy nám sice trochu pomůžou, ale fotku dělá hlavně fotograf, takže neustále na sobě pracovat, vzdělávat se, fotit, fotit a fotit.

Výsledná fotka je z větší části o tom, jaký použije fotograf objektiv. Jak dlouhý je seznam objektivů kategorie „MUST HAVE“ pro street a svatební fotku?

Každému bude vyhovovat vždy něco trochu jiného. Já pro street nejraději využívám objektivy GM 24 mm f/1,4, FE 35 mm f/2,8 a FE 55 mm f/1,8. Kombinují skvělou rychlost ostření a kvalitu výstupu plus malé rozměry a váhu – nenápadnost.

U svateb by byla kombinace podobná, jen FE 35 mm f/2,8 bych vyměnil za FE 35 mm f/1,4 (kterým prakticky odfotím naprostou většinu dne) a přidal bych něco delšího jako FE 85 mm f/1,8, GM 85 mm f/1,4 nebo GM 135 mm f/1,8. Když se mi do batohu ještě něco vejde, tak přidám jeden nebo dva staré manuální objektivy, pro případ, že by se mi jejich silný charakter při focení hodil.

Když potřebujete ohnisko, které Sony v nabídce nemá, po jaké značce nebo modelu sáhnete? Jaký je Váš postoj ke starším kinofilmovým objektivům?

Sony velmi rychle zaplňuje mezery v portfoliu objektivů, ale samozřejmě nejde se zavděčit všem. Sám využívám objektivy nejrůznějších značek, když se mi při focení hodí. Z ostatních výrobců se mi velmi osvědčila zejména značka ZEISS a Leica, nebo třeba Voigtlander a Laowa. Díky zpřístupnění bajonetu ostatním výrobcům jsou dnes na trhu stovky skel pro Sony e-mount, ale toto téma je na delší povídání.

Staré manuální objektivy používám a objevuji jejich vlastnosti už přes 13 let. Možnost jejich snadnějšího využívání pro mě možná byl hlavní impuls, proč jsem se vrhnul do bezzrcátkových fotoaparátů. Staré objektivy mají velmi silný charakter, který se dá velmi zajímavě využívat při focení – hlavně u portrétů a různých detailů. Jsou pro mě takovou nekonečnou cestou a inspirací, která mi pomáhá, když mi někdy dojdou nápady. Člověk se vrhne na technickou stránku fotografie, začne objevovat, zkoumat a testovat a mezitím se nějaký nápad zase vyklube.

V minulém roce Canon, Nikon a Panasonic představili své nové Full Frame bezzrcadlové fotosystémy se zcela novým konstrukčním řešením bajonetu. Od tohoto okamžiku se postupně objevilo značné množství dohadů a komentářů, jakým způsobem zareaguje SONY z pohledu konkurenčního boje. Jaký je váš názor na tuto problematiku, resp. možný směr, kterým se SONY může ubírat?

Minulý rok byl zajímavý, většina výrobců se začala zaměřovat na Full Frame bezzrcátka. Směr, kterým se Sony vydalo už před více než pěti lety, a tím “potvrdili”, že to byla správná cesta do budoucnosti fotografického průmyslu, alespoň v následujících letech. Jak bude konkurenční boj probíhat uvidíme. Bude to o vyspělosti a „zabydlenosti“ v bezzrcátkovém světě proti velké uživatelské základně, její věrnosti a hlavně trpělivosti.

Sony také vlastní spoustu patentů a technologií v oblasti bezzrcátek a poskytuje je ostatním výrobcům, takže nebude snadné Sony v tomto směru nějakou novinkou jen tak překvapit. Osobně si myslím, že se Sony bude zaměřovat hlavně na rozšiřování nabídky objektivů – aby bylo portfolio kompletní ve všech cenových kategoriích. Dále rozvoj řad Full Frame bezzrcátek pro různá využití, jako je tomu teď.

Ignorovat jistě nebudou ani menší APS-C snímače a objektivy pro ně. Bohužel se asi nevyhneme honbě za co největším rozlišením. Potěšilo by mě, kdyby Sony přeskočilo „polo-středoformátové“ snímače a vyrobilo středoformátové bezzrcátko, ale na to asi ještě není vhodná doba.

Při zhlédnutí Vašeho portfolia je patrné, že se věnujete spíše reportáži a architektuře. Když vezmete současnou CSC SONY techniku a často obecně vyzdvihovaný benefit v podobě nižší hmotnosti a velikosti oproti zrcadlovým fotosystémům – je to benefit reálný? Přeci jen fyzika se u objektivů obejít nedá a kovové tělo také není zcela lehké…

Reportáž, architektura a hlavně lidé, to jsou moje nejoblíbenější disciplíny. Využívám proto nejrůznější kombinace objektivů. Co je vhodné na architekturu není ideální při reportáži a už vůbec ne při portrétu a obráceně. U některých typů skel je možné docílit menší hmotnosti a větší kompaktnosti. U jiných je to složitější.

Hezky je to vidět u ultra širokáčů, kde rozměry jsou ve srovnání se zrcadlovkovýmy ekvivalenty podstatně menší. Je to právě díky tomu, že optická soustava v objektivu může být umístěna díky absenci zrcátka podstatně blíže k snímači a tím se velmi snižuje velikost a s ní spojená hmotnost. U objektivů typu 70-200 mm f/2,8 toho designeři už moc nevymyslí. Už předem je vlastně dané, že objektiv bude větší a pokud se nebude šetřit na materiálu, ani lehký nebude.

Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen rozměry a hmotností objektivu GM 400 mm f/2,8, kde se ukázalo, že díky novým technologiím se může ubrat na váze. Telekonvertory jsou podstatně menší než u zrcadlovek. Objektiv GM 24 mm f/1,4 je skvělá ukázka toho, že jde udělat objektiv menší, lehčí a opticky podstatně výkonnější, než tomu bylo doposud. Doufám, že tento směr, který jsme viděli u posledních GM objektivů bude Sony upřednostňovat i v budoucnu.

Spousta kritiků bezzrcadlovek žehrá na jejich pomalé kontinuální ostření a nemožnost jej využít při sportu – vy sám sport příliš nefotíte, nicméně po letitých zkušenostech s modely řady A7 viděl byste v tomto směru problém?

Tak záleží, jak člověk k focení sportu přistupuje. Několik desetiletí se fotil sport manuálně a také to nějak šlo. I v dnešní době vídám sportovní fotografie, které se dají vyfotit i manuálně. Problém nastává při rychlé akci, a hlavně při rychlém pohybu směrem k fotografovi. V takových chvílích je přesné kontinuální ostření problém i naprosté většiny zrcadlovek. Hlavně když se fotí s menší hloubkou ostrosti.

Určitě bych na podobné disciplíny nedoporučil Sony fotoaparáty první a druhé generace. Neříkám, že se s nimi nedá podobná věc fotit, ale odpadovost bude jistě výrazně větší. Pak tu ale máme fotoaparáty třetí generace a tam bych zase problém vůbec neviděl. Navíc Sony má v portfoliu vůbec největší perlu na podobné focení – Sony A9.

A jak je na tom vlastně váš oblíbený model A9, zvlášť po zhodnocení přínosů plynoucích z vydání firmware 5.00 se A9 jeví jako profesionální stroj s vynikajícím poměrem cena / kvalita, nebo je to jinak?

A9 je fotoaparát, který změnil styl, jakým fotím. Je tu s námi už přes dva roky a já hned po několika vteřinách používání cítil, že to je ta skutečná revoluce ve fotografickém průmyslu. O unikátních vlastnostech a přínosu A9 se dá mluvit celkem dlouho. Konkurence za celou tu dobu vlastně nedokázala na tento model zareagovat a nepřišlo nic, co by se A9 alespoň přiblížilo.

Po příchodu firmware 5.0 se ale stal „našlapaný“ foťák ještě „našlapanější”. Nejrychlejší elektronická závěrka, 20 snímků za sekundu, obrovský buffer, režimy ostření…no ideální je si někdy přijít A9 vyzkoušet na některý z workshopů.

Oblíbil jste si techniku fotografování od pasu s vyklopeným displejem – využíváte v tomto případě automatické ostření nebo se spoléháte na práci s hloubkou ostrosti a máte předostřeno tak, aby byla ostrá jen část scény?

Většinou kombinuji několik typů automatického ostření – podle toho, co zrovna fotím. Při používání manuálních objektivů s ohniskem 21 mm a méně využívám předostřování a většinou tak, že ostrá je podstatná část scény.

Zejména u svatebních fotografů se v posledních letech rozmohla až někdy hysterie ohledně nutnosti mít dva sloty na paměťové karty, protože by mohli potenciálně přijít o své snímky. Váš pohled na tuto problematiku?

To je jednoduché, dva sloty jsou lepší, než jeden. Ať sloty každý využívá, jak mu přijde vhodné. Zrcadlený zápis, fotky/video, RAWy/JPEGy nebo kvůli zdvojené kapacitě karet. Už několikrát se mi stalo, že jsem kvůli vadné kartě přišel o fotky, a i když šlo jen o soukromé fotky a nebylo jich nějak moc, tak to nikomu nepřeji.

Přijít o fotky ze svatby, nebo jakékoliv placené zakázky, která se nedá opakovat, a následně to vysvětlovat klientovi, to si ani nechci představovat.

V čem spatřujete výhody a nevýhody čipů fotoaparátů s rozlišením 45+ Mpx?

Vysoké rozlišení a úroveň detailů, které dokáže zaznamenat je někdy až dechberoucí. Možnost výřezu se někomu může také hodit. Já jsem ale zastánce zlaté střední cesty, a i když jsem vlastnil fotoaparát s rozlišením 42 Mpx, ideál vidím v cca 24 až 30 Mpx. Díky menší datové zatíženosti jsou fotoaparáty trochu svižnější.

Člověk pak nepotřebuje dražší karty (jak kvůli rychlosti přenosu, tak kvůli kapacitě), výkonnější počítač na úpravu fotek, nebo masivní uložiště pro archivaci. Naprostou většinu fotek stejně nakonec prezentuji na webu, na Facebooku nebo na Instagramu, kde je rozlišení tak miniaturní, že je naprosto jedno, kolik bylo původní rozlišení.

Nikdy se mi také nestalo, že by si klient stěžoval, že fotky nemají dostatečné rozlišení. Jiná věc potom ale jsou velkoformátové tisky (pro mě hlavně architektura), ale v těchto případech radši skládám fotky do větších panoramat, a proto můžu při focení používat delší objektivy, které mají lepší kresbu a vlastnosti než širokáče.

Díky za rozhovor!

Článek pro vás připravil ve spolupráci s redakcí FOTOLAB blogu:

Petr Březina

K fotografování jsem přičichl poprvé v roce 1996, kdy jsem ukořistil otcův Zenit 11 a k němu pořídil světelný 135mm objektiv, na vysoké to bylo ve znamení kompaktů a koupě filmové zrcadlovky. Od roku 2004 spolupracuji s různými redakcemi na testování digitálů, takže mi rukama prošlo nemálo strojů. Nejlépe se však cítím se světelnou pětatřicítkou, která mi naprosto vyhovuje nejen při reportáži, ale i při portrétech.