Multiexpozice: tipy a rady pro „jiné fotky“

Český termín je vícenásobná expozice, a protože se nejčastěji používá prolnutí dvou snímků do jednoho, tak je dvojexpozice to slovo, které pravděpodobně uslyšíte nejčastěji. A právě dvojexpozicí se budeme v tomto článku věnovat nejvíce.

Co je multiexpozice a kde ji zapnout

Vypadá to jako nějaká digitální novinka, ale opak je pravdou, je to technika klasická a stará, téměř jako sama fotografie. I moje milovaná „efemdvojka“ (mechanická, kinofilmová zrcadlovka Nikon FM-2, rok výroby 1982) má malou páčku, která umožňuje natáhnout závěrku, ale neposunout film na další políčko. Což je mechanická cesta k vícenásobné expozici.

U moderních digitálních fotoaparátů je to jedna z funkcí v menu, kterou lze nastavit podle požadavků fotografa. V mém fotoaparátu je možné zvolit počet snímků, které se překryjí (maximum je 10), způsob výpočtu výsledné expozice, možnost uchovat všechny jednotlivé expozice a taky to, jestli se funkce po jednom takovém pokusu vypne nebo zůstane zapnutá.

Varianta první – prolínání struktur

S klasickým, výtvarným pojetím dvojexpozice jsem se poprvé setkal na výstavě černobílých aktů. Autor kombinoval ve fotkách ladné linie ženského těla s různými strukturami. Povrchy kamenů, dřeva, hrubě tkaných látek, kůry stromů apod. Bylo to jemné a velmi působivé. V té době musel fotograf záběry velmi pečlivě komponovat a dobře spočítat expozici, která se v takovém případě na filmu sčítá.

Dnes lze použít software v počítači a postup s pomocí náhledu několikrát opakovat. O tom ale tento článek nebude. Všimněte si nadpisu „Fotografická kouzla“ ne počítačová kouzla, o těch zase někdy jindy. Vraťme se ke dvojexpozici v našem fotoaparátu. Přepněme barevný režim do černobílé, zvolme vícenásobnou expozici a variantu dva snímky.

Vyfoťte portrét nebo figuru na co nejtmavším pozadí, pak zvolte objekt se zajímavým povrchem a pořiďte druhý snímek, ideálně detail té struktury. Pokud máte zoom objektiv, klidně mezi těmito záběry změňte ohniskovou vzdálenost. Například když budu mít objektiv 24-105 mm vyfotím postavu na černém pozadí ohniskem cca 35 mm, ale detail kamene ohniskem 105 mm tak, aby struktura pokryla celý snímek. Podívám se na výsledek a případně doladím expozici.

Čtěte také na blogu: Jak nastavit expozici a fotoaparát

Málokdy je první pokus tak tmavý nebo světlý, jak si fotograf přeje a představuje. V tom případě buď změňte expozici jednoho nebo i obou snímků, nebo změňte nastavení zpracování vícenásobné expozice v těle fotoaparátu. V mém případě mám na výběr ze čtyř možností zpracování expozice výsledné fotky: součet, průměr, zjasnit, ztmavit. Neexistuje na to žádná univerzální rada, je třeba to prostě vyzkoušet.

Vzhledem k tomu, že výsledek uvidíme na displeji fotoaparátu za nějaké dvě sekundy, bavíme se tu o pokusech v řádu pár minut. Pokud fotografujete v plně manuálním režimu (clona, čas i citlivost ručně), což doporučuji, máte ohledně expozice hotovo (expozice už nikam neuhne) a můžete se naplno věnovat práci s modelem, precizovat výraz, pózu atd. Určitě vyzkoušejte i barevnou variantu. Ta je náročná právě z hlediska vzájemného působení barev v prolínající se kompozici a určitě zabere nějaký čas vychytat tu správnou kombinaci.

Varianta druhá – noční fotka

K noční nebo večerní fotce mám obecně velmi pozitivní vztah. Není nouze o zajímavé světelné a barevné efekty a při snímání ze stativu je možné doslova čarovat s pohyblivými objekty a dlouhým časem. Krajina i město vypadá za soumraku a v noci úplně jinak. Nemluvě o noční obloze s měsícem a hvězdami. Tmavé části obrazu působí tajemně, probouzejí představivost a zároveň jsou něco jako „čisté malířské plátno“ pro případnou vícenásobnou expozici.

Čtěte také na blogu: Jak vybrat stativ? Na co si dát pozor?

Moje oblíbená fotografická technika v tomto večerním čase je dvojexpozice. Při ní využiji právě ta temná místa obrazu. Pojďme se podívat, jak se fotí např. Měsíc. První velká výhoda je, že měsíc je natolik jasné těleso, že ho můžete fotit i bez stativu, zejména když je v úplňku. Velmi vhodnou dobou je tzv. první čtvrt, z měsíce je sice vidět jenom půlka, ale výrazné boční světlo dává vyniknout tvarům na jeho povrchu. Na krátery si díky plasticitě stínů můžete doslova sáhnout. Ale to nic nemění na tom, že většinu lidí fascinuje úplněk a budou fotit právě při něm.

Několikrát do roka je s touto měsíční fází spojen dramatický vizuální jev jako Superúplněk, Superměsíc, Rudý měsíc apod., což pochopitelně přitahuje pozornost. Měsíc se jeví o mnoho větší než normálně, zejména když se ho podaří vyfotografovat nízko nad obzorem. Navíc je často zvláštně zabarvený. Pro zajímavost letos na jaře budou Supermoons 28. 3., 27. 4. a 26. 5. V dubnu, v noci z 26. na 27. 4. to bude růžový Super Pink Moon. Už teď se na to chystají skupinky nadšenců po celém světě (viz astrofotografické weby a sociální sítě).

Ale zpátky k naší dvojexpozici, kdy použijeme všechno, co jsme si zatím řekli. Takže manuální expozice, clona třeba f5,6, citlivost ISO 400 (to abychom to zvládli i bez stativu), ohnisko a expoziční čas budeme měnit podle potřeby. Napřed si vyfotíme vhodnou tmavou krajinu nebo část nočního (večerního) města. Aktivujeme režim vícenásobné expozice pro dva snímky, použijeme nejširší ohnisko objektivu a necháme si v záběru temnou část, prostor pro Měsíc. Exponujeme první snímek a pokusíme se dobře si zapamatovat, kde máme to „prázdné místo“.

Nastavíme zoom na nejdelší ohnisko, namíříme na Měsíc, upravíme expoziční čas (výrazně ho zkrátíme, protože Měsíc v úplňku svítí opravdu hodně) a exponujeme druhý snímek. Měsíc v záběru umístíme právě do toho prázdného místa. Software složí snímky ve fotoaparátu dohromady a je hotovo. Pokud je krajina snímána ohniskem 70 mm a Měsíc 200 mm (např. Nikon 70-200mm f/4G ED VR AF-S je můj oblíbený objektiv pro podobné hrátky), je efekt vynikající.

Když budete krajinu snímat objektivem s ohniskem 20 mm a měsíc pětistovkou (500 mm, přepočteno na kinofilm), dostanete naprosto surrealistický, obrovský měsíc. Takový zoom pochopitelně neexistuje, naštěstí lze objektivy mezi první a druhou expozicí, při zapnutém fotoaparátu, opatrně vyměnit. Tak jako lze změnit expoziční čas a kompozici záběru.

Varianta třetí – pokročilá makrofotografie

Vícenásobná expozice úplně jiných parametrů se používá zejména v profesionální makrofotografii. Odborně se tato metoda jmenuje focus stacking – je to technika, kdy se skládá do jedné – výsledné – fotografie větší množství snímků s různou rovinou zaostření. Výsledkem jsou dokonalé makrofotografie s velkou hloubkou ostrosti (kompletně ostrá hlava tesaříka, kterou fotil Petr Jan Juračka na fotokurzu s makro tématikou mně zůstane ještě dlouho v hlavě).

Sledujte na YT kanále: FOTORÁDCE – Makrofotografie detailně

Profesionální, digitální fotoaparáty dnes zvládnou rychle, automaticky, a pokud chcete i bezhlučně, nasnímat až 300 fotek s jemným posunem roviny zaostření a nashromáždit tak potřebný materiál. Složení takového množství dat probíhá mimo fotoaparát, je to úkol pro výkonný počítač a specializovaný software (např. Helicon Focus). A zabere dlouhé minuty.

Dá se tak docílit hloubky ostrosti, která při snímání z extrémně krátkých vzdáleností a při velkém zvětšení není dosažitelná klasickou, optickou cestou (zacloněním). Metoda je použitelná také pro extrémně kvalitní krajinářskou fotografii, opět pro dosažení maximální hloubky ostrosti. To už je ale vyloženě raritní záležitost, které se věnuje jen poměrně malá skupina náročných fotografů.

Čtěte také na blogu: Jak souvisí produktová fotografie a věda

Náš tip – prolínání více rovin zaostření

Vyzkoušejte si dvojexpozice, kdy mezi jednotlivými snímky změníte rovinu zaostření. Není to složité a vede to k velmi zajímavým výsledkům. Tuto techniku moc rád používám o Vánocích pro fotografie rozsvícených vánočních stromků. Funguje to se všemi světýlky (bodovými zdroji osvětlení), ať už je to výzdoba ve výloze nebo třeba rozsvícené kapky rosy (deště) v protisvětle. Dobré je tmavší pozadí, aby efekt vynikl, věnujte tedy pozornost směru a úhlu záběru.

A jak na to? Nastavte multiexpozici pro dva snímky, zvolte kompozici, vzdálenost a ohnisko (vhodnější je teleobjektiv). Nastavte expozici, nejlépe ručně a zaostřete na váš objekt. Pořiďte první snímek, vypněte automatické ostření (AF) a ručně přeostřete dál za objekt. Sledujte v hledáčku nebo na LCD, jak se rozostřená světýlka zvětší a pořiďte druhý snímek. Udělejte pár pokusů s různou expozicí, různou mírou rozostření a vyberte tu nejlepší variantu.

Vyzkoušejte si to i venku za slunného dne, třeba teď na jaře, když rozkvetou první květy (např. šafrány). Výsledkem budou jemné jakoby zasněné fotografie. Úplně jiné, než na známých lokacích (např. Lačnovské šafránové louky, koniklece na Kamenném vrchu) pořídí ostatní fotografové.

Kdo si hraje, nezlobí

Fotografie je nádherný koníček, a i po všech těch letech, co se fotce věnuji, se mi stále daří objevovat nové a nové techniky a možnosti. Když fotografuji, když si hraji s námětem, světlem, expozicí, kompozicí či technikou, když se dostanu do zvláštního transu, kdy nevnímám okolí, tehdy zapomenu na všechny své starosti a strasti celého světa. Vyčistím si hlavu, odpočinu si a načerpám novou energii. Takže závěrečná rada je jednoduchá. Foťte, hrajte si a zkoušejte nekonečné možnosti, které nám fantastický svět fotografie přináší.

Dobré světlo Michael Mike Jurák.

Článek s fotografiemi pro vás připravil MICHAEL JURÁK (produktový specialista a expert na fototechniku)

Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.