Nikon 180-400mm f/4E TC1,4 FL ED VR AF-S: RECENZE

Nikon 180-400mm f/4E TC 1.4 je dle papírových parametrů výjimečným objektivem. Nutno podotknout, že za „výjimečnou“ cenu. V recenzi přinášíme podrobný test, doplněný o srovnání se špičkovými objektivy s fix. ohniskem, včetně zástupců zoomů střední třídy.

Úvod

Ze začátku roku 2018 jsem napsal článek (odkaz zde) co si myslím o tomto unikátním objektivu. Několik měsíců trvalo, než byl objektiv fyzicky k dispozici a ke konci téhož roku se nakonec dostal i k mému praktickému testování. Kromě snad nejdelšího názvu v historii označování firemních objektivů mne zaujal tento objektiv už v době svého představení.

Vylepšení oproti generačně staršímu modelu Nikon 200-400mm f/4 jsou zřejmá.

Velikostně se však od sebe příliš neliší, stále jde o poměrně velký objektiv s vnitřním zaostřováním. To značí, že tubus se externě nevysouvá a při zoomování dále nemění svoji velikost. Také váha cca 3,5 kg není od předchůdce příliš odlišná. Tímto podobnost končí. Novinka má v sobě přímo zabudovaný telekonvertor 1.4 a jeho aktivace je řešena páčkou na pravé straně s možností aretace. Takže oproti starším typům je zde možnost aktivace a deaktivace TC s neuvěřitelnou rychlostí při zachování stejné váhy.

Toto řešení však není vyloženě novinkou firmy Nikon, stejné řešení už předvedla firma Canon před lety u svého modelu 200-400 f/4 s TC. Oproti tomuto řešení si však firma Nikon vzala ponaučení a ergonomicky onen výklenek s páčkou aktivace telekonvertoru přesunula logicky z levé strany na pravou a přesně do míst, kde je zajištěna dokonalá ovladatelnost při focení, aniž by fotograf spustil oko z hledáčku. Při focení z ruky je přínos tohoto řešení takřka nedocenitelný.

Malá poznámka pro uživatele. Firma Nikon nedoporučuje aktivaci TC při zaostřování.

Také došlo k přesunu ostřícího a zoomovacího kroužku do míst, kde logicky spočívá druhá ruka. I přes otočení chodu zoomovacího prstence, musím kvitovat, že zoom je nesmírně pohotový, neboť chodí pouze v třetině své dráhy. Na několik přehmatů s lámáním ruky, či nepřesného tuhého pumpování známého ze střední třídy teleobjektivů zde můžeme zapomenout. Tento objektiv je zacílen na profesionály a je nesmírně intuitivní a pohotový, což je základní předpoklad vyplývající z nároků lidí, pro které je focení krátkých okamžiků denním chlebem. Další změnou je rozšíření základního rozsahu směrem dolů až na 180 mm, tím jsou lépe vykryty potřeby v oblasti sportu.

Odlišnosti najdeme i v jiném typu sluneční clony HK-41, která je opět z uhlíkových vláken vykazující příkladnou tuhost a pevnost. Aretace je řešena klasicky šroubem. Odlišností je i absence uživatelsky demontovatelného předního členu, kterým disponoval předchůdce. Naopak zde jsou naneseny povlaky z fluoru pro lepší údržbu. Také stativová patka doznala vylepšení v podobě kuličkových ložisek, hladkost otáčení bez vůlí je naprosto dokonalá. Rovněž pogumování povrchu rukojeti v horní části je poplatné současné době. Ve stejném duchu můžeme pokračovat dále v podobě elektromagnetické clony, bajonetu s těsněním a vůbec celkové provedení konstrukce, včetně odolnosti proti prachu a stékající vodě, je na maximální možné úrovni. Samozřejmostí jsou možnosti jako vyvolaní zaostřené vzdálenosti AF apod. Prostě funkční celek, který je maximálně vyladěn. Filtry jsou samozřejmě vzhledem k velikosti řešené jako zadní s průměrem 40,5mm. Bytelná magnéziová slitina a spousta optiky dává vědět o tom, že v ruce držíte pěkného cvalíka. Na druhé straně má tento objektiv perfektní stabilizaci, a to jak NORMAL, tak SPORT pro akční focení, a svojí účinnosti dosahuje 4,5 EV, čímž patří mezi to nejlepší, co jsem měl kdy v ruce. Ostření můžeme buď volit v plném rozsahu FULL, nebo s limiterem od 6m do nekonečna. Užitečné je i ostření od 2m, což v případě aktivace TC1.4 při 560mm dává i slušné zvětšení. Celkové ergonomii, provedení, a vůbec ovladatelnosti nemám co vytknout. Zde firma doladila svůj výrobek takřka k dokonalosti.

Autofokus

Protože jde o objektiv primárně zaměřený na sport a focení wildlife, nebude pro nikoho překvapením, že rychlost ostření je blesková. Oproti předchůdci je znát, že firma použila jiný AF motor značící generační posun. V oblasti svého celého rozsahu Nikon 180-400mm zaměřuje dokonce i rychleji a přesněji než firemní čtyřková pevná top skla.

Autofokus u tohoto objektivu je nejrychleji ostřícím teleobjektivem s clonou 4, který jsem měl kdy v ruce.

Pro srovnání jsem vzal etalon rychlosti Nikon 400mm f/2.8 FL VR a zjistil jsem, že zaostřovací algoritmus je pocitově jiný. Nedokáži to nějak exaktně popsat, ale akvizice, včetně sledování objektu, a to jak za světla, tak za šera je takřka totožná! Výtěžnost focení za dodržení všech pravidel se přibližuje 100%, což je ve shodě s 400mm f/2.8, kde to je vzhledem k třídě a světelnosti logické. Avšak je zřejmé, že zde zapracovalo vylepšené ovládaní servopohonu, které radikálně zvyšuje rychlost. Zkrátka těžko být s AF nespokojen. Aktivací TC 1,4 se ostření logicky zpomalí a klesne i spolehlivost.

V případě nasazení TC 1,4 na Nikon 400mm f/2.8 a následném porovnání je kombinace pevného skla a TC rychlejší a má to svoji logiku, přeci jen výsledná clona 4 je oproti 5.6 znát.

Na druhou stranu Nikon 180-400mm s TC 1,4 je stále schopen bez omezení velmi rychlého a přesného zaostřování, plně dostačujícímu na akční focení. Zde oproti předchůdci 200-400mm s externě zapojeným TC1,4 je to znát, že generační vylepšení i v této oblasti je obrovské. Nebudu zde rozebírat Canon konkurenci (ostření s TC na krajních bodech se mi nelíbilo), ale pro ty nejlepší výsledky, kdy tento objektiv je spárován s poslední generací zrcadlovek D5, D500 a D850 jsou i body na vnějších okrajích použity jako křížové, což má za následek drastický nárust rychlosti.

Tato vymoženost je však k dispozici od posledních verzí FW ve fotoaparátu. Osobně jsem s výkonem AF velmi spokojen, vždy reaguje bez zaváhání, ať už použijete objektiv v nativním rozsahu, či s vestavěným telekonvertorem, výsledkem je obrovská výtěžnost. Co ztrácí na světelnosti, to dohání na stabilizaci, která je účinnější než u 400f/2.8 FL. Samozřejmě rychlost závěrky se zapojeným TC 1.4 je ve výhodě světelného kolegy. To jen tak pro pořádek, že existují veličiny, které se promítají v úspěšnosti zachytit ostré fotky.

Dosáhněte nejlepších možných výsledků s nejnovějším firmaware.

V předešlé kapitole jsem napsal, že pro nejlepší AF je třeba mít nejnovější firmware. Pro praktickou část jsem Nikkor AF-S 180-400 f/4 E TC 1.4 FL ED VR spároval s Nikon D5. Dalším bodem bylo dohrání Lens Distortion v nejnovější aktualizaci. A dále co mne potěšilo, je možnost aktualizovat si FW i v objektivu. To je vynikající nápad. Přes vybrané fotoaparáty (D5 podporu má) si lze v teple domova provést update FW na nejnovější verzi, pokud tak není už z výroby. Obě aktualizace se provádí shodným způsobem jako při změně FW ve fotoaparátu. Tzn., že si ze stránek Nikon.cz stáhnu zdarma soubor LD a FW objektivu. Rozbalím ho a bin soubor nakopíruji na kartu do kořenového adresáře. V menu fotoaparátu v položce FW provedu změny. Proto abych mohl aktualizovat FW objektivu musí být nasazeno tělo na objektiv. Poté se v podmenu objeví tři položky. První je FW fotoaparátu, druhá je verze LD a třetí je FW objektivu. Nyní napíši poslední aktuální označení, které jsem v době testu zanesl do zařízení.

C   1.30
LD 2.017
LF 1.01

Rozlišovací schopnosti

Přiznám se, že při představení tohoto unikátního superzoomu jsem byl ohromen výsledky zveřejněných MTF křivek, které dosahují nebývalých hodnot s přihlédnutím k tomu, že jde o objektiv s proměnou ohniskovou vzdáleností.

Pokud se na to podíváme, tak lze odhadovat fantastickou ostrost, a to i za použití vestavěného TC, který „přispěje“ k degradaci obrazu pouze minimálně. Jaká je situace v praxi?

Už z ceny je patrné, že nejde o běžný zoom a křivky snesou srovnání i s mnoha pevnými skly. Zde bych chtěl poděkovat všem, kdo mi umožnili přístup k technice tak velkého množství a rozsahu, pro objektivnější srovnání. Metodika a kusová variabilita, včetně ladění přesnosti AF se může samozřejmě u každého recenzenta lišit. Tak to mějte na paměti.

Ohnisková vzdálenost 200mm

Pro porovnání na kratším konci jsem srovnával s ceněným starším Nikon AF-S 70-200mm f/2.8 VRII a Nikon 70-200mm f/4 G VR se stejnou clonou. Ani jeden z těchto objektivů neodpovídal ani po přiclonění ostrosti široce otevřeného 180-400mm ani ve střední části, ani v krajích. Pro spravedlnost vzhledem k datu uvedení jsem nakonec použil nejnovější Nikon 70-200 f/2.8 FL VR. Přesto, že je tento objektiv velmi ostrý a plně dostačující i na cloně 2.8, tak ani přicloněním na clonu 4 nedokáže porazit ostrost 180-400mm bez přiclonění. Co z to plyne? Pokud jste vlastníky těchto dvou vzájemně se doplňujících zoomů a používáte často tuto ohniskovou vzdálenost 180-200mm, pak ostřejší se stejně kvalitním bokehem je 180-400mm verze. Pokud vyloženě potřebujete menší sklo a clonu 2.8 pro rychlost závěrky, pak je vhodnější 70-200mm. Pokud preferujete univerzálnost s delší potřebou ohniskové vzdálenosti a nevadí celková váha, pak lepších výsledků dosáhnete se 180-400mm. Samozřejmě za jinou cenu. Celkově na krátkém konci je 180-400mm na plně odcloněný objektiv dokonale ostrý, s výtečným výsledkem i v krajích obrazu. Přicloněním na 5,6 získáte plně konzistentní ostrost středu i rohů. Zde si dovolím poznámku. Poslední FW objektivu vylepšuje právě toto ohnisko ve formě homogenního jasu v celé ploše snímku.

Ohnisková vzdálenost 300mm

300mm je v podobném duchu jako 200mm, tzn. opět špičková ostrost ve středu na cloně 4 a to samé platí i pro kraje. Po srovnání s pevným Nikon 300mm f/4 PF VR, který je ceněn pro ostrost je znát, že 180-400mm má méně aberací a je ostřejší.

Čtěte také na blogu: Nikon AF-S 300mm f/4 E PF ED VR: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Nikon 300mm f/4 PF VR kulminuje ostrostí na cloně 5.6, kde už 180-400mm má i působivé kraje jako střed. Bokeh je hladší u zoomu 180-400mm. V porovnání s Nikonem 300mm f/2.8 VR je to trochu jinak, co se týče ostrosti na nízkých clonách, tak je znát, že zub času si ukousl i z tohoto referenčního skla. Od 2,8-5 clony je vidět, že má tento nový vypiplaný zoom ostrostí navrch. Unikátností 300f/2.8 VR je však i použití vetší clony bez vlivu difrakce a po zaclonění má i skvělý přenos kontrastu. Další věc je bokeh, zde 180-400mm není ve stejné rovině a pevná 2,8 ukazuje své kvality právě v této oblasti, dokáže vypíchnout objekt více, než 180-400mm na 300mm. Avšak ryze ostřejším sklem je paradoxně zoom 180-400mm, zkrátka vývoj je znát. Co z toho plyne? Pokud hledáte maximální ostrost s krásným bokehem v univerzálním balení volte Nikon 180-400mm.

Bokeh, ostrost i v protisvětle jasně poráží pevnou 300f/4 PF VR. A nůžky se pomyslně otevírají v porovnání při focení na velkou vzdálenost, kde je převaha 180-400 jasně viditelná.

Pokud je váš cíl hrát si s bokehem (tedy oproti 180-400mm práce na clonách 2.8-4), tak krémovému podaní neostrých oblastí kraluje Nikon 300mm f/2.8 VR.

Ještě na vysvětlenou i clona 2.8 u verze 300mm f/2.8 VR poskytuje ostrost, která je v souladu s dostatečnou vizuální ostrostí, avšak je vidět, že update verze by už neškodilo (viz jako u 400mm G na verzi 400mm E FL).

Ohnisková vzdálenost 400mm

U zoomových objektivů bývá běžné, že nejdelší konec, je zpravidla provázen poklesem optické kvality. To však není případ tohoto objektivu, naopak na 400mm je ještě nepatrně ostřejší, než na 300mm. Pro srovnání jsem vzal etalon kvality Nikon 400mm f/2.8E FL ED VR AF-S. Hodně lidí se mne ptalo, do jaké míry je ten nový Nikon 180-400mm lepší než pevná čtyřstovka? Obecně není a také být ani nemůže. Prakticky stojí stejně a jeho výkon je směřován jen na jednu ohniskovou vzdálenost. Ale dobrá, může se tedy přiblížit k výkonu pevné čtyřstovky? Tak zde odpovím, ano může. Protože toto je ohnisko, které bude patrně nejvíce u takového skla využíváno, pojďme se na to podívat podrobněji. Pokud oba objektivy odcloním na plnou díru, bez ohledu na jiné veličiny, kdy budu hodnotit pouze rozlišovací schopnosti, pak 180-400mm je na své nativní cloně 4 ostřejší než 400mm f/2.8 na své nativní cloně 2.8! To jen pro ilustraci, abyste měli představu, jak kvalitní tento zoom je. Nuže pojďme dále, pokud začneme clonit pevnou čtyřstovku, tak na cloně 3.2, a ještě více na cloně 3,5 dohání 180-400mm.

Na cloně 4, pokud je srovnáme, je jasně ostřejší Nikon 400mm f/2.8 a má i větší přenos kontrastu (logicky). Pokud srovnáme oba objektivy na clonu 5.6, jen těžko uvidíme nějaké rozdíly. Zde si musíme uvědomit, že v případě 400mm došlo ke generačnímu update z verze 400mm f/2.8 G na verzi 400mm f/2.8 E FL. Právě ta nová verze čtyřstovky je ostřejší mezi clonou 2.8 a 4 a má větší přenos kontrastu. Takže Nikon 400mm f/2.8 FL je v tuto chvíli to nej, co má Nikon v tomto ohnisku k dispozici. To jen na osvětlení, že v porovnání se starší 400mm Géčkovou verzí a Nikon 180-400mm by to mohlo vypadat jinak. Každopádně opět platí, co v případě Nikon 300mm f/2.8 VR na 300mm, tak i zde má Nikon 400mm f/2.8 FL VR mnohem lepší podání bokehu. Na druhé straně i zde došlo ke zlepšení oproti Nikon 200-400mm a to na tom vůbec nebyla tato verze zle z pohledu bokehu.

U novinky 180-400mm je bokeh vyloženě parádní, velmi se blíží podáním pevnému sklu (některé i překonává).

Ještě se zastavím u jedné věci. Je všeobecně známo (sám jsem ho měl), že Nikon 200-400mm nebyl zrovna přeborníkem na focení na dálku (samozřejmě za ideálních podmínek). Zde tuto starost můžete hodit za hlavu, je jedno, zda na krátko, či do dálky, výsledkem je parádně prokreslená fotka. To je zvláště vidět v porovnání s pevnou čtyřstovkou, kde oba objektivy jsou špičkové. Co z toho plyne? Osobně bych byl s výkonem tohoto objektivu na 400mm spokojen, i pokud by byl prezentován jako nativní pevné sklo 400mm f/4. Špičková ostrost s excelentně podaným bokem. Pokud jste příznivci ještě krémovějšího podání a potřebujete clonu 2,8 za cenu o něco menší ostrosti (v porovnání s clonou 3.5, 4 a výše, či v porovnání s 180-400mm) pak bude lepší volbou pro vás Nikon 400mm f/2,8 E FL. Pokud však dáváte přednost univerzálnosti v profesionální kvalitě, pak je nejlepší volba Nikon 180-400mm verze.

Ohnisková vzdálenost 500mm

Pro srovnání na ohnisku 500mm jsem vybral novinku, objektiv Nikkor 500mm f/5.6E PF, který odpovídá i hodnotou clony.

Čtěte také na blogu: Nikon AF-S 500mm f/5,6E PF ED VR: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Není pochyb o tom, že je tento objektiv povedený a vyniká svojí ostrostí. Abych mohl dosáhnout ohniska 500mm na 180-400mm jsem musel aktivovat vestavěný TC 1,4 a odzoommovat na potřebnou ohniskovou vzdálenost. A nyní se podíváme jak se tento super zoom s TC popral opticky s vysoce kvalitním pevným sklem.

Po pečlivém srovnání středové oblasti snímku je o něco málo ostřejší 180-400mm s TC! Přiznám se, že jsem to nečekal už s ohledem na aktivovaný telekonvertor. Neuvěřitelné, jak malý optický dopad má vyladěný vestavěný telekonvertor.

Ostatně má také jiné složení optických členů, než firemní externí TC1,4III. To je v souladu s tím, co jsem viděl na firemních grafech MTF. Aby nevznikl dojem, že se žádná degradace nekoná, pak vězte, že na 500mm je ostrost o něco horší než na 400mm. V praxi si toho ale nevšimnete, neboť je stále hodně nad hodnotou, kterou lze brát jako dostatečně ostrou. A nyní se podíváme na rohy, zde už je rozdíl oproti pevné 500mm verzi viditelný a je patrné, že fyzikální zákony jsou zde přítomny. Degradace vestavěného TC je ve středové oblasti velmi malá, oproti nativnímu rozsahu jsou více méně degradovány spíše rohy. Rovněž pevná pětistovka vykazuje o něco lepší přenos kontrastu. Co z toho plyne?

Pokud potřebujete použít ohnisko 500mm a s mít aktivovaný TC, není důvod to neudělat. Výsledkem je neskutečně ostrá fotka, která snese optické srovnání i s tak vynikajícím pevným sklem jako je 500f/5.6 PF.

Pokud zvítězí váha nad flexibilitou, pak lehká 500mm f/5,6E PF verze bude pro vás to pravé. Pokud není vašim primárním cílem pouze jedno ohnisko pak 180-400mm s vetší váhou a výdajem vám udělá lepší službu.

Ohnisková vzdálenost 560mm

Poslední, nejdelší možné ohnisko, kterým tento objektiv disponuje (po zapnutí TC) je 560mm. Pro srovnání sloužil opět referenční Nikon 400mm f/2.8 FL s TC 1,4III. Pokud oba objektivy odcloním, výsledná ostrost v pracovních vzdálenostech je takřka totožná. Kombinace pevné čtyřstovky s TC však vykazuje větší přenos kontrastu. Na velkou dálku při plně odcloněných objektivech měl dokonce velmi malou převahu Nikon 180-400mm s vestavěným TC, což dokazuje mimořádnou sladěnost optické konstrukce. Nikon 180-400mm na plnou světelnost 5,6 vykazuje opět i bez zaclonění vynikající středovou ostrost. Pro porovnání výkon na 560mm je ve středové oblasti jen o něco málo horší, než na samotných 400mm bez TC.

To jen, abyste měli představu o jak ostrý výsledek stále jde. Cloněním ostrost nestoupá, ani v okrajích, které jsou slabší i na této ohniskové vzdálenosti. Zacloněním pevné čtyřstovky f/2,8 s TC1,4 na clonu 5,6 dosáhneme ostřejšího výsledku, než ze 180-400mm s vestaveným TC. Což je logické. Tedy celková maximální ostrost je na straně 400mm f/2.8 s TC 1,4III, kde rohy vlivem přidání TC rovněž padají, byť o něco méně. Rovněž bokeh při plném odclonění má lepší pevné sklo. Na druhé straně ani u 180-400mm s TC si nelze stěžovat na kvalitu bokehu, který má neuvěřitelně hladké přechody. Leč pravdou je, že 400mm s TC na cloně 4 dokáže vypíchnout objekt více.

Co z toho plyne? Oba objektivy jsou fantasticky ostré i po přidání TC. U referenčního 400mm f/2.8 je při přidání externího TC 1,4III degradace velmi malá a u zoomu 180-400mm s aktivovaným vestavěným TC platí to samé, což dokazuje smysl celkového optického řešení.

Pokud toužíte po lepší optické kvalitě na tomto ohnisku pak je jediná možnost Nikon 600mm f/4E FL ED VR AF-S, kde získáte oproti oběma ještě o něco větší středovou ostrost. Také podstatně ostřejší rohy, ale ztratíte flexibilitu zoomu a i minimální zaostřovací vzdálenost stoupne.

Při testování těchto objektivů jsem zároveň testoval i teleobjektivy vyšší střední třídy (Sigma / Tamron 150-600mm a Sigma 60-600mm) v podobném rozsahu.

Čtěte také na blogu: Sigma 60-600 mm f/4,5-6,3 DG OS HSM SPORT: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Se zvědavostí jsem je porovnal. Cenově oproti Nikon 180-400mm s TC jde o 6x levnější produkty. Logicky klesla ovladatelnost spolu s rychlostí a přesností AF. A co se týče optiky, žádný z nich nevykazoval smysluplné porovnatelné vlastnosti, ať už v přenosu kontrastu, tak i z hlediska rozlišovacích schopností. Není žádná clona, která by se rovnala rozlišovacím schopnostem Nikonu 180-400mm při plném odclonění. V neposlední řadě byl rozdíl i v bokehu, který nebyl tak hladký a krémový jako u Nikon 180-400mm s TC. Protože cenově ani kvalitativně nestojí ve stejné rovině jako Nikon 180-400 s TC, z porovnání jsem je logicky vyřadil.

Chromatická aberace, sférické zkreslení, vinětace

Chromatická aberace a chování v protisvětle

Podobně jako u jiných top super teleobjektivů je aberace prakticky nepostřehnutelná i u tohoto zoomu. I v těch nejextrémnějších případech je fantasticky zvládnutá a podílí se tak nemalou měrou na ostrém vizuálním výsledku bez barevných krajů hran. Další věcí je naprosto příkladné chování v protisvětle. Žádné duchy ani závoje či snížení kontrastu se prostě nekoná.

Sférické zkreslení

Zkreslení je s ohledem na zoom velmi dobré, na krátkém konci dokonce vynikající, s hodnotou jakou disponují pevná skla. Na dlouhém konci se pohybuje okolo 1% a s aktivovaným telekonvertorem okolo 1,5%, což jsou hodnoty velmi dobré. Pro ilustraci špičková pevná skla mají zkreslení do 0,5%, ale zde jsme v oblasti zoomu a jde o výborné hodnoty. Ale to jen pro ilustraci, že úplně bez zkreslení tento objektiv není. V praxi to však nebude představovat žádný problém.

Vinětace

Celkově optickému výkonu tohoto zoomu lze těžko něco zásadního vytknout. Pro mne snad největším nedostatkem je větší podíl vinětace. Vinětuje každý objektiv, i pevná špičková skla, ale na danou kategorii jsem čekal lepší hodnoty. S nahráním Lens Distortion LD 2.017 do svého fotoaparátu (oproti LD 2.015) se situace značně vylepšila a zapnutím korekce v menu se stala dokonale bezproblémovou. K vyvolání RAW používám firemní Nikon NX-D, který bere zřetel na mé nastavení fotoaparátu a tento neduh mohu hodit při úpravách za hlavu. Samozřejmě objektivy vinětují všechny a následná náprava v PC je dílem okamžiku. Ale mám rád co nejméně editační práce s prvotní kontrolou už na displeji foťáku. Abych to objasnil, nevinětuje více, jak ostatní telezoomy, ale zkrátka k s přihlédnutím k ceně jsem si to neodpustil na to poukázat. A navíc bych jinak neměl co kritizovat 🙂 Majitelé DX crop fotoaparátů jsou tohoto problému logicky ušetřeni a nemusí ho brát v úvahu.

Fotografie v plném rozlišení

Závěr

Pokud je vaše posedlost po ostrosti v souladu s mojí představou, tak nákupem tohoto super zoomu nemůžete být zklamáni. K tomu všemu jako bonus fantastická flexibilita a ovladatelnost spolu s prvotřídním mechanickým provedením. Nikon 180-400mm f/4E TC1,4 FL ED VR AF-S rozhodně díky ceně nebude masivně rozšířen v řadách běžných amatérů. Cenovka téměř 300 tisíc Kč bude značnou překážkou. V případě nadšených amatérů nebo profesionálů, je dost pravděpodobné, že tento objektiv bude tou poslední a jedinou volbou v oblasti teleobjektivu, kterou budou potřebovat. Zkrátka zde dostanete za hodně peněz hodně kvality na TOP úrovni. Je vhodné vzít v úvahu, že pořízením získáte teleobjektiv, který dokáže buď částečně, nebo úplně nahradit vybraná pevná skla v tomto rozsahu, a to s minimem kompromisů. S ohledem na optické vlastnosti, včetně dokonalé ergonomie v tuto chvíli nemá rovnocenného protivníka.

Recenzi pro Vás připravil:

Jaromír Kadeřábek – wildlife fotograf

Nikon 180-400mm f/4E TC1,4: Hodnocení produktu

9.1

Optická kvalita

10.0/10

Automatické ostření

9.0/10

Konstrukce

9.5/10

Výbava a funkce

9.5/10

Hmotnost a manipulace

8.0/10

Výkon vs. cena

8.5/10

Potěšilo nás:

• Kvalitní zpracování a ergonomie
• Špičková ostrost v celém rozsahu (i při odclonění)
• Flexibilita s vestavěným telekonvertorem
• Přesný a rychlý AF
• Účinná stabilizace
• Možnost vlastní aktualizace firmware

Zasloužilo by vylepšení:

• Velikost a váha
• Vysoká pořizovací cena
• Vinětace na FF fotoaparátech

Zobrazit v e-shopu