Stanislav MachNová vlajková loď a nástupce Nikonu D6, tedy zrcadlovky pro ty nejnáročnější profíky – to je CSC bezzrcadlovka Nikon Z9. Nikon se rozhodně nedržel zkrátka a zasadil ostrou ránu konkurenci. Je ale bez chyb?
Technické parametry
Typ fotoaparátu: Mirrorless
Bajonet: Nikon Z
Obrazový snímač: Vrstvený BSI CMOS, 35,9 mm×23,9 mm – fullframe
Efektivní rozlišení: 45,7 Mpix
Sloty pro paměťovou kartu: 2 sloty CFexpress typ B, XQD
Hledáček: 1,27cm / 0,5˝ OLED s 3,69 MPix, zvětšení 0,8x, 100% pokrytí, 60fps, bez blackoutu a zpoždění
Typ závěrky: Elektronická
Časy závěrky: 1/32000 s až 30 s (v režimu M 900 s), Bulb, Time
Synchronizační čas pro blesk: 1/200 s
Sekvenční snímaní: 20 sn./s pro RAW, 30 sn./s v JPEG, 120fps (11 Mpix)
Pracovní rozsah měření expozice: -3–17 EV
Pracovní rozsah automatického ostření: –6,5–19 EV (s rozšířením na –4 EV)
Množství AF bodů: 493 (cca 90% pokrytí scény)
Citlivost ISO: ISO 64 až 25 600 nativně
Stabilizace: Stabilizovaný snímač (až 6 EV dle CIPA) + stabilizace objektivu
LCD monitor: Výklopný (ve dvou směrech), dotykový, 2,1M bodů, 3,2“ + horní OLED
Natáčení videa: 8K30p, 4K120p, H.265, ProRes, 10-bit 4:2:2 interně
Konektivita: USB-C, HDMI, mic jack, sluchátkový jack, RJ-45, Bluetooth, Wi-Fi
Výdrž baterie dle CIPA: 740 sn. (realita je jinde)
Zpracování těla: Hořčík, utěsnění proti prachu a vodě
Rozměry (Š×V×H): 149 × 149,5 × 90,5 mm
Hmotnost: 1340 g
Konstrukce a ovládání
Se svými rozměry, hmotností i integrovaným vertikálním gripem vybočuje z řady bezzrcadlovek a cílí na ty nejnáročnější profesionály.
Nikon Z9 působí v ruce jako monolit. Svou stavbou tak podle mě vyrovnává pomyslnou laťku nastavenou například přístroji Nikon D6 nebo Panasonic S1R. A takový Nikon Z6 II působí oproti Z9 jako hračka. Jednu chybku jsem během testování ale přeci jen našel.
Dvířka pro dvě CFexpress B karty nepůsobí tak bytelně, jako zbytek fotoaparátu. Pojistka dvířek nemá hladký chod a samotné otevírání si žádá více síly, než by bylo ideální. Toto je výtka, kterou si ještě ověřím, a to stejné doporučuji při koupi i vám. Je to totiž věc, která se může týkat pouze testovaného novinářského těla.
Bližší zkoumání zadní strany odhalí přepracované rozmístění tlačítek, kdy nejvíce kvituji přesunutí „play“ pod palec pravé ruky. To je tak rychle dostupné bez toho, aniž byste museli pustit objektiv (tak jako na Z6 a Z7), a to i při focení na výšku.
Změnou prošel i zadní displej a prostor pod ním. Ten patří čtveřici tlačítek, monochromatický displej z Nikonu D6 zde není.
Hlavní 3,2 palcové LCD sice není otočné (což mi například vyhovuje), ale umožňuje naklápění v horizontálním i vertikálním směru. Otevírá tak možnost rychle a efektivně komponovat snímky od země ve vertikální orientaci. Je to užitečná věc, kterou bych osobně nejraději viděl v každém lepším fotoaparátu.
Mechanismus vyklápění LCD je pevný, má dobrou tuhost a vydrží i hrubší zacházení. V několika prvotních uživatelských zkušenostech jsem četl, že vyklopení displeje směrem dolů při focení z nadhledu nestačí a úhel by měl být větší. Uznávám, obrazovka se zdaleka nevyklopí do roviny, ale i tak je viditelnost displeje z podhledu pro mě osobně bezproblémová a komponování mě nijak neztěžuje.
3,69 MPix elektronický hledáček sice netrhá rekordy srovnávacích tabulek, ale poskytuje bez škobrtnutí výbornou uživatelskou zkušenost. Je velký, jasný, ani ve špatném světle mu neklesá obnovovací frekvence, nepoužívá žádný dopočet meziřádků, drží stabilní rozlišení a má nepostřehnutelnou odezvu.
To, že bude mít novinka nulový blackout při sekvenčním snímání jsme tak nějak čekali, ale samotná odezva hledáčku je to, co mě přesvědčilo, že EVF může dokonale nahradit optický hranol.
Můžete se dívat jedním okem do hledáčku, druhým na focenou scénu a nepoznáte rozdíl. Je to perfektní. Novinkou u Nikonu je navíc možnost zmenšení vykreslovaného obrazu pro ty, co nosí brýle, a také nová funkce vylepšené simulace optického hledáčku, nazvaná „Snadné pozorování“.
Hledáček, který na papíře působí jako lepší průměr, nakonec zařazuji mezi to nejlepší, co dnes můžete při focení používat.
Ta zvedne dynamický rozsah, upraví jas a posune barvy do neutrálních odstínů. Je to funkce, kterou budou milovat zastánci optických hledáčků. „Snadné pozorování“ výrazně zlepší viditelnost i celkový dojem z používání EVF. Nakonec si hledáček, který na papíře působí v dané kategorii průměrně, zařazuji mezi to nejlepší, co dnes můžete při focení používat.
Přesuneme se na horní stranu fotoaparátu. Nalevo od hledáčku je čtveřice tlačítek a kruhový volič, známý například z Nikon D850 nebo D6. Prostor kolem spouště doplňují tři programovatelná tlačítka a plocha napravo od kapličky EVF patří pouze stavovému displeji. Ten je o něco větší než u Z6 a Z7 a za mě je velmi přehledný s dobrou viditelností i v ostrém světle.
Podsvícení se zapíná u Nikonu tradičně, třetí pozicí vypínacího tlačítka. Kromě podsvícení displeje se aktivuje i podsvícení vybraných tlačítek, které se hodí hlavně při práci s hotovými fotografiemi „v terénu“. Kdo by vedle displeje čekal další tlačítka, bude zklamán. Celý fotoaparát je totiž navržen tak, abyste měli všechny ovladače na dosah ruky. Má praxe to potvrzuje.
U ovládání je důraz na maximální možnosti přizpůsobení. Napočítal jsem celkem 12 programovatelných tlačítek, ke kterým se ještě přidají ty na vybraných objektivech.
Na fn tlačítka jdou nastavit desítky funkcí, z nichž některé jsou v řadě Nikon Z úplně nové a mohou kompletně změnit způsob, jakým fotíte. Hlavně kombinace s bankami, do kterých si můžete uložit specifická nastavení prakticky čehokoliv. Banku pak můžete namáčknutím fn tlačítka dočasně vyvolat, přesně podle potřeby.
Představte si situaci, kdy například fotíte v ateliéru a chcete vyfotit rychlou fotku z backstage. Stačí namáčknout tlačítko a z nastavení pro záblesky se dostanete během zlomku vteřiny k nastavení pro reportáž a pak zase stejně rychle zpět. Je to chytré a máte tak vlastně dva fotoaparáty v jednom. Stejně si můžete nastavit i typ ostření. A to tak, že fotoaparát začne rovnou ostřit, na namáčknutí.
Samotná menu se příliš nezměnila, neoznačil bych je za komplikovaná, ale nastavení je jednoduše mnoho. Jedna změna k lepšímu v menu je.
Funkce, které měli pouze dvě možnosti – zapnuto/vypnuto – už nepotřebují další submenu. Změnu nastavení indukuje symbol hned vedle názvu funkce, tak jako to známe z moderních chytrých zařízení. Je to maličkost, ale je až s podivem, jaký dopad má na rychlost práce s nabídkami.
Dostáváme se ke gripu a držení. Úchop je jistý, pohodlný a na dosah jsou i tři hmatově odlišená fn tlačítka. Je zde prostor pro malíček, spousty místa je i mezi objektivem a klouby prstů. V místě uchopení je jen lehounce ostřejší hrana, díky které se dá, když zrovna nefotíte, držet fotoaparát s jistotou jen třemi prsty.
To stejné platí i pro vertikální grip, který je svým tvarem jen minimálně odlišný od horizontálního. Stejně tak chválím zpracování všech sekundárních koleček, tlačítek i joysticku.
Při pohledu z čelní strany si můžete všimnout dvojité gumové záslepky, která je tak trochu výletem do minulosti. Umožňuje kabelové připojení záblesků nebo například starších programovatelných spouští. A když už jsme u konektorů, pod záslepkami na straně najdete USB-C pro napájení, síťový konektor RJ-45, HDMI v plné velikosti a jack pro sluchátka i mikrofon.
Pod konektory je pojistka inovované baterie EN-EL18d, kdy pro její nabíjení Nikon přibalil kompaktní nabíječku s indikací úrovně nabití a připojením přes USB-C. Oficiálně se nová baterie ve starší nabíječce nabíjet nedá. Zajímavé ale je, že to jde. Baterie dle CIPA vydrží 740 fotek.
Já se po dni focení a natáčení vracel domů s 2500 fotografiemi a cca 15 minutami 4K i 8K záznamu. Baterie měla stále zhruba 30%. U CSC bezzrcadel samozřejmě záleží na způsobu využití, ale baterie není to, co by vás mělo u Z9 trápit.
Nikon Z9 v praxi
Kvalita obrazu
Stabilizovaný 45,7 MPix snímač v Nikon Z9 drží pozici nastavenou Nikonem Z7 II a to je jen dobře, je totiž perfektní. Základní ISO64 poskytne dokonale čisté snímky a na vysoké citlivosti, stejně jako napříkad Nikon D6, má fotoaparát přesné barvy a stále má dostatek dynamického rozsahu.
Jako hraniční se pro mé oko ukázala hodnota ISO12800 a to je u fotoaparátu s 45 megapixely skvělý výsledek. Musím ovšem uznat, že pro některé fotografy, hlavně ty sportovní, kteří potřebují fotografie okamžitě sdílet, bude maximální počet megapixelů zbytečný.
Nastavit samozřejmě můžete i menší velikost obrazu (M a S), to ovšem funguje pouze pro JPEG. RAW bude vždy v plné velikosti. Vyloženě omezující to není, v situacích, kterých se problematika týká, se RAW příliš nepoužívá, ale je dobré to vědět.
U RAWů ještě zůstaneme. Zajímavý je bezztrátový komprimovaný RAW s vysokou efektivitou. Takové RAWy mají před rozbalením jen okolo 35 MB. Kvalita tím nijak neutrpěla. Nastavit lze i ztrátová komprese, kterou jsem se osobně ani nezabýval, od RAW čekám kvalitu.
Stabilizace čipu má papírovou účinnost až 6EV. Ta navíc umí spolupracovat i se stabilizací ve vybraných objektivech. Funguje výborně a reálně se mi povedlo udržet o cca 5 EV delší čas, než bych zvládnul standardně – testoval jsem s pevnými objektivy bez stabilizace.
Ostření a rychlost fotoaparátu
Kombinace stacked (vrstveného) snímače a nového procesoru Expeed 7 umožnila udělat Nikonu krok do relativně nových vod. Nikon Z9 totiž vůbec neobsahuje mechanickou závěrku. Její místo zabral automatický protiprachový kryt snímače, který se zavře bez prodlevy s vypnutím fotoaparátu.
To je dobré. U jiných fotoaparátů, například Canonu R5, tento kryt supluje samotná závěrka. Ta si, kromě toho, že je velmi křehká, dává se zavřením zbytečně na čas. V akci, kdy potřebujete rychle měnit objektivy, proto neudělá dobrou službu.
Celkem logicky se kolem odstranění závěrky zvedla jistá vlna spekulací a čistě elektronická závěrka není úplně bez chyb. Nebudu ovšem, tak jako to dělají jiní, problém zveličovat. Pouze ve výjimečných případech se totiž mohou na fotografiích objevit pruhy, tzv. banding. Problém nastává při použití velmi rychlých časů nad 1/4000s a to ještě ne vždy. Ve scéně musí být přítomen zdroj nekvalitního osvětlení, například reklamní LED tabule.
Druhá situace, kdy se můžete setkat s pruhy, je v režimu HSS při focení s blesky třetích stran – bohužel to platí i pro záblesky v ateliéru. S blesky Nikon problém není, je proto jasné, že se jedná o záležitost spojenou s ranou verzí firmware.,
Přiznám se, u mě se problém bandingu neprojevil a to jsem se opravdu snažil. Informace výše tak vycházejí spíše z jednotek případů, o kterých se psalo na internetových fórech. Podle mě by to neměl být důvod k pochybnostem nad kvalitami Nikon Z9.
A teď to nejlepší – automatické ostření. Nikonu doposud chyběl fotoaparát, který by zvládal ostřit tak perfektně, jako to umí Sony, Canon a v dobrém světle i Panasonic. Nikon Z9 nejenom že všechny dohnal, ale v některých parametrech a v samotné praxi bude pro některé splněným snem.
AF vyžívá strojové učení a umělou inteligenci. Sledovat umí oči, obličej, hlavu nebo celé tělo, také zvířata a dopravní prostředky. Dokonce ani nemusíte specifikovat, na co se má fotoaparát zaměřit, a můžete to nechat na automatice, funguje to.
Jako hvězdu večera považuji návrat funkce 3D tracking. A nejen tak ledajaký, je to návrat v nejlepší možné formě. V jádru funguje přesně tak, jak to znáte z DSLR. Namíříte bod, fotoaparát se chytí a sleduje, co mu jen procesor dovolí. V Nikon Z9 ale můžete navíc u 3D sledování zapnout detekci subjektu.
Tím zkombinujete ostření ze staré školy s novými asistenty. Když fotoaparát uvidí třeba oko, tak vám šedým rámečkem naznačí, že o něm ví a je připraven ostřit. Vám se stačí k danému bodu jen přiblížit a namáčknout. Funguje to skvěle, asistenti pomáhají, ostření se vás ale nesnaží za každou cenu přechytračit a dává tím přesně tolik kontroly, kolik je potřeba.
Ostřící bod může navíc putovat po celé ploše snímku a když už se jednou zakousne, tak drží. A stačí mu k tomu jen velmi málo světla. Je to ten typ ostření, kdy při vybírání fotek nebudete vybírat ostré fotky, ale jen dobré fotky. Ostré budou v naprosté většině případů všechny.
Velmi silný je Nikon Z9 i v rychlosti sekvenčního snímání. Do JPEG zvládne Nikon Z9 fotit v 30 sn./s, do RAW rychlostí 20 sn./s. Tato dvě nastavení doplňuje možnost fotit 120 sn./s v JPEG s rozlišením 11 Mpix. Rychlost fotoaparátu bude stačit asi každému a režim, kdy vyfotíte 120 fotek během vteřiny, najde uplatnění spíše při specifickém profesionálním nasazení.
Nikon sice tvrdí, že se 120fps hodí na „dotyk míčku s raketou“, já si ovšem myslím, že první prodírání se stovkami fotek pořízených během dvou sekund spolehlivě odradí každého profíka. Funkce je to ale zajímavá a beru ji spíše jako ukázku možností a síly. Z9 totiž i ve 120fps zvládne perfektně kontinuálně ostřit.
Ruku v ruce s rychlostí jde i buffer na tisíce fotek. Zde je zbytečné dávat nějaká čísla, Nikon Z9 nejde jen tak lehce utahat.
Tip: Nikon Z9 je vybaven rovnou dvěma sloty pro CFexpress typ B. Pro využití rychlých sekvencí vyberte například SanDisk CFexpress Extreme Pro 128GB s podporou 4K RAW
Natáčení videa s Nikon Z9
Nikon Z9 je nejenom extrémně schopný fotoaparát, ale je stejně sebejistý i při natáčení videí. Zajímavé je, že i maximální kvalita, tedy 10-bit 8K 30p 4:2:2, je dostupná pouze interně. Velký HDMI konektor zde opravdu slouží pouze k připojení monitoru. Ten má navíc konečně krátkou odezvu, a je tak použitelný i pro focus pulling.
Přímo na fotoaparátu najdete vedle AF-ON tlačítka rychlý přepínač mezi video a foto režimem. To je věc, která mi například velmi chybí u Sony Alpha 1 (ale je přítomna u novější, ale slabší, A7 IV). Po přepnutí fotoaparátu se změní i všechna nastavení potřebná pro natáčení, včetně barevného profilu nebo nastavení funkčních tlačítek.
Kvalita záznamu a rolling shutter
V otázce obrazové kvality je situace trochu složitější. Maximální kvality záznamu totiž dosahují režimy 8K 30p a 4K 24p. U 8K se to dalo čekat, ale u 4K 24p záznamu se používá oversamplované 8K video, které mu dodává na výjimečné ostrosti a kvalitě. Oproti tomu 4K 60p a 4K 120p oversampling nepoužívájí a ostrost je u nich o chlup menší, stále ale špičková.
Tento rozdíl ve způsobu nahrávání se projevil i na rolling shutter efektu. V oversamplovaném 4K 24p a standardním 8K 30p je při rychlém pohybu rolling shutter lehce viditelný. Ne příliš, ale je tam. Na druhou stranu 4K 60p a 4K 120p videí se rolling shutter netýká vůbec a to je výborné.
Nikon pro model Z9 přislíbil aktualizace firmware. K aktuálně dostupnému Apple ProRes 422 se později přidá i 12-bit ProRes RAW a proprietární N-RAW. Chystaný je také režim 8K 60p. V tomto opět technika pro záznam předbehla dobu a 8K režim tak najde využití spíše při potřebě video ořezávat.
Mezi barevnými profily nechybí N-Log s velkým dynamickým rozsahem. Pracuje se s ním dobře, ale na vyšší citlivosti při slabém světle začínají trochu utíkat barvy. Více se mi osvědčil běžný flat profil, který má pro běžné natáčení v nekontrolovaném prostředí lepší vlastnosti. Pokud pracujete se světly či obecně v dobrém světle, N-Log smysl má a dynamického rozsahu má dostatek. Na ty nejlepší v oboru, například Sony Alpha 1 nebo Panasonic, ale těsně nedosáhnul. Rozdíl je cca 1EV.
Ostření, stabilizace a přehřívání
Velké tělo Nikonu Z9 má výhodu v perfektním odvodu tepla. Oficiální informace tvrdí, že fotoaparát vydrží natáčet více než dvě hodiny. Pro mě byla limitem pouze velikost úložiště a přehřívání nebude to, co by vás mělo u Z9 trápit.
Zabudovaná stabilizace snímače funguje dobře, pokud nejste v pohybu. Třeba při chůzi už stabilizátor tak přesvědčivý není. V tomto mají navrch přístroje s menším MFT snímačem, například Panasonic DC-GH6. Trochu pomůže aktivace elektronické stabilizace – ořezu. Občas má ale tendence se „hádat“ s vašimi pohyby. Kdo to s natáčením myslí vážně a potřebuje pracovat v pohybu, pořídí gimbal.
Velký skok zaznamenalo automatické ostření. Funguje na velkou vzdálenost, spolehlivě, a nedělají ji problém ani objekty v pohybu. Malou nevýhodou je nutnost neustále upravovat rychlost odezvy ostření. Je to věc, na kterou chybí možnost rychlé volby na fn tlačítku. Dokážu si představit řešení v podobě umístění funkce na první pozici MY MENU, ale je to pouze obcházení problému.
Jinak musím ostření ve videu jednoznačně pochválit. Funguje spolehlivě, pocitově nejlépe ve 4K 60p a 4K 120p. Přeostřování je hladké, má typický filmový vzhled bez trhání nebo pulzování. Na běžnou i středně náročnou práci je skvěle použitelné.
Závěr
Nikon Z9 je nekompromisní fotoaparát i kamera, na které se jen velmi těžko hledají reálné nedostatky. Navíc se bavíme o přístroji s první verzí firmwaru. Nikon Z9 má se svým výkonem obrovský potenciál a je to přesně ten fotoaparát, který Nikon potřeboval.
Ano, není levný, ale když jej začnete srovnávat s konkurencí, zjistíte, že je jeho cena vlastně velmi dobrá. Není to tedy fotoaparát pro každého, ale to nevadí. Jde o to, že to je přístroj, který ukázal schopnosti a možnosti značky Nikon. Obsahuje funkce, které se časem objeví i ve fotoaparátech nižších řad a zároveň nastavuje vysokou laťku pro konkurenci. Jak cenou, tak výkonem.
Hodnocení produktu: Nikon Z9
Potěšilo nás:
- Perfektní ostření
- Robustní zpracování
- Profesionální kvalita videí
- Bohaté možnosti přizpůsobení
- Dlouhá výdrž baterie
- Rychlý a kvalitní hledáček
- Vysoká kvalita obrazu
- Nekompromisní konektivita
- Tichá rychlá závěrka
- V dané třídě dobrá cena
Zasloužilo by vylepšení:
- Nastavení menšího rozlišení se aplikuje pouze na JPEG
- X-Sync "jen" 1/200s
- Způsob vyklápění LCD je skvělý pouze pro fotografy
Klára Svěráková
Přidat komentář