Olympus OM-D E-M10 Mark III RECENZE

Aktuálně nejnovější fotoaparát od společnosti Olympus je již třetí revizí malé bezzrcadlovky s efektním a zároveň funkčním retro designem, který odkazuje na dobu velmi povedených mechanických filmových fotoaparátů. Dokázal Olympus i tentokrát vytvořit funkční celek?

Poctivé železo v digitální době

V nabídce Olympusu jsou k dispozici dvě samostatné a zároveň vlastnostmi do jisté míry podobné produktové řady – PEN a OM-D. Bezzrcadlovky PEN jsou určeny především začínajícím fotografům a fotografkám, nabídnou sice širokou paletu funkcí, avšak v těle spíše stylovém než striktně utilitárním.

Oproti tomu bezzrcadlovky OM-D odkazují na éru filmových fotoaparátů OM, které ve své době patřily mezi zajímavou volbu systémové zrcadlovky. Odtud se Olympus inspiroval především po stránce designu, který je možné označit jako retro, ovšem v tomto případě jako funkční retro, což není vždy samozřejmé.

Model OM-D E-M10 byl poprvé představen v roce 2014 a způsobil podobný rozruch, jako první bezzrcadlovka OM-D E-M5. Fotoaparát se totiž držel nastaveného standardu, který do jisté míry rozvinul, ale především se zde snažil výrobce ještě efektivněji využít výhod malého snímače, takže tělo bezzrcadlovky bylo opravdu kompaktní a v mnoha případech si nezadalo s velikostí pokročilých kompaktů a ultrazoomů.

V průběhu uplynulých čtyř let představil Olympus aktualizaci bezzrcadlovky s označením Mark II, která přinesla spíše kosmetické změny v designu a mírné rozšíření funkčnosti. Oproti první generaci však nebyly změny příliš velké, a tak se mnoho zákazníků spokojilo s první generací. Současná třetí generace také není od té předchozí příliš vzdálená, přináší však opět jistou dávku vylepšení.

Tělo fotoaparátu je z velké části kovové, doplněné plastovými částmi v místě gripu a zadní strany. Horní straně dominuje hledáček ukrytý pod výklopným bleskem, na pravé horní straně jsou pak soustředěny veškeré ovládací prvky, na levé hlavní vypínač v podobě páčky.

Čtěte také: BEZZRCADLOVKY A OBJEKTIVY OLYMPUS SE ZPĚTNÝM BONUSEM AŽ 5200 KČ!

Tovární provedení je velmi solidní a při úchopu budete příjemně překvapení poctivostí konstrukce – velká část tlačítek a otočných prvků je kovová a zbývající plastová tlačítka mají jistý stisk. Kovové jsou samozřejmě i sáňky externího blesku, bajonet pro uchycení objektivu a stativový závit.

Zadní straně dominuje 3″ výklopný displej s dotykovou vrstvou – vyklopení je v tomto případě možné směrem nahoru o 90° a směrem dolů přibližně o 45° – to vám usnadní práci při fotografování nad hlavou nebo nízko nad zemí. Pokud byste měli obavu z pohybové neostrosti, protože nebudete moct digitál pevně držet, vyvedu vás z omylu. Mechanicky stabilizovaný snímač, který detekuje chvění a kompenzuje jej v pěti osách je velmi účinný, takže udržíte bez problémů i velmi dlouhé časy.

Všechny ovladače jsou po ruce a bez problémů na ně dosáhnete – obrovskou konkurenční výhodou je u E-M10 Mark III dvojice rollerů pro nastavení expozičních parametrů. S takovým ovládáním se v případě zrcadlovek setkáte až u pokročilejších modelů, nikoli u těch základních, jako je tomu v případě OM-D.

Snad jediným negativem fotoaparátu je jeho hlavní vypínač, nacházející se na levé horní straně, má tři pozice – zapnuto, vypnuto, vysunout blesk – jeho umístění je ale tak nešikovné, že fotoaparát zkrátka jednou rukou nezapnete.

Ergonomie ovládání a funkčnost

Jak již bylo řečeno, je ovládání fotoaparátu velmi pohodlné, především díky dvojici rollerů, kterými snadno otáčíte palcem a ukazovákem pravé ruky. Mimo to jsou na těle dvě samostatná funkční tlačítka pro přiřazení vlastních funkcí. Ty doplňuje celkem osm dalších tlačítek přímého přístupu pro nastavení nejčastěji používaných funkcí.

Menu přístroje ukrývá další detailnější nastavení a oproti předchozí generaci bylo značně zjednodušeno – tradiční rozdělení menu do několika záložek sice zůstal zachováno, avšak přibyla další úroveň nastavení, podobně, jako je tomu u vlajkové lodi OM-D E-M1 Mark II. Stejný trend je možné pozorovat i v uspořádání rychlého menu, které je dostupné přes tlačítko OK anebo přes samostatné tlačítko vedle hlavního vypínače.

První jmenované zobrazí na pravém okraji displeje sedm parametrů, které je možné změnit. Oproti předchozí generaci tak klesl počet na polovinu a zbývající sedmička je nyní dostupná pouze přes velké menu. Stiskem druhého tlačítka pak zobrazíte tzv. Live SCP menu, kdy je na displeji matice všech funkcí pro úpravu expozice a chování aparátu – výhodou je u tohoto zobrazení možnost ovládání dotykem.

Pro začínající fotografy bude toto zjednodušení jistě přínosem, protože nebudou „zavaleni“ mnoha funkcemi a detailními parametry. V případě, že už jste fotoaparát řady OM-D používali, čeká vás bohužel několik dnů zvykání si na nový způsob ovládání.

Z pohledu expozice je k dispozici nabídka standardních režimů (Auto, P, A, S, M), které doplňuje pozice s Art filtry, scénickými režimy, záznamem videa a nově také pozice AP (Pokročilý režim fotografování), která ukrývá speciality bezzrcadlovek Olympus. Mezi ně patří mimo jiné režim Live Time, HDR, tichý režim, korekce lichoběžníkového zkreslení a nově i tvorba panoramat.

Ačkoli je fotoaparát osazen snímačem se stejným rozlišením jako předchozí generace – tedy snímač standardu micro 4/3 s rozlišením 16 Mpx – doplňuje ho nový procesor TruePic VIII. Ten je opět o něco rychlejší než jeho sedmá generace, což se promítlo jak do zpracování fotografií, tak i do navýšení rychlosti sériového snímání – tentokrát je možné sekvence zaznamenávat rychlostí 8,6 sn./s.

Podstatný vliv má nový procesor také na vyčítání dat ze snímače, což umožnilo Olympusu nabídnout u tohoto základního modelu záznam videa ve 4K rozlišení (3840 × 2160 px) při frekvenci 30 sn./s. Data jsou ukládána ve formátu MOV při datovém toku 102 Mbps. Full HD rozlišení (1080p) je k dispozici při dvojnásobné snímkovací frekvenci, a pokud byste zvolili pouze HD ready rozlišení (720p), můžete točit při 120 sn./s.

Čtěte také: Přijďte si vyzkoušet produkty Olympus a ušetřete 10 %!

Ostření je v režii 121 ostřicích bodů, které pracují nově pouze ve třech režimech – jednotlivé, zóna a automatický výběr – oproti předchozí generaci chybí volba jednotlivé malé, která byla vhodná pro makrofootgrafii, na druhou stranu ale narostl počet bodů o 40, takže jejich plocha je menší a jsou bez problémů použitelné i při tomto žánru. Režim pohonu autofokusu je nadále stejný – automatický i manuální je pak doplněn kontinuálním ostřením či sledováním objektu.

Technické parametry – porovnání s druhou generací

Obrazová kvalita a šum

I přes použití malého obrazového snímače – což bývá obvykle kámen úrazu v nejrůznějších diskuzích či porovnávání parametrů od stolu – je třeba konstatovat, že obrazová kvalita je na velmi dobré úrovni, a to v poměrně širokém rozsahu citlivostí.

Ta je volitelná v rozsahu ISO 100 až 25 600, přičemž nejvyšší použitelná hodnota je přibližně 6400 ISO, kdy již začíná docházet k výraznější degradaci obrazu především na ostrých hranách a také v částech snímku s jemnou strukturou.

V případě aktivovaného odšumovacího filtru (střední síla redukce šumu) sice znatelně klesá množství šumu, zároveň však dochází i při nižších hodnotách citlivosti (než je ISO 6400) k výraznější ztrátě detailů.

Barevné podání je reálné a při nastavení neutrálního režimu obrazového procesoru nedochází k žádným zásadním ústřelům. Stejně tak automatika vyvážení bílé barvy je spolehlivá, a i při aktivaci volby „zachovat teplé barvy“ mají snímky reálnou barvu beze sklonu ke žlutému nádechu. Pouze při žárovkovém osvětlení se občas automatika splete a barvy jsou teplejší, než bychom si představovali.

Níže najdete výřezy scény při jednotlivých jmenovitých citlivostech – postupně ISO 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400, 12 800, 25 600. (Pro zobrazení plné velikosti a možnost přiblížení otevřete snímky v nové kartě prohlížeče)

Celkově je možné hodnotit obrazovou kvalitu jako velmi dobrou a v případě požadavků na úpravu fotografie je k dispozici celá škála funkcí, s jejichž pomocí je možné fotografie vylepšit (HDR, Bracketing, úprava tonality apod.) nebo naopak zhoršit (většina uměleckých filtrů). Nutno však dodat, že filtry v podání Olympusu jsou – podobně jako u Fujifilmu – použitelné a při jejich dodatečné úpravě působí přirozeným dojmem.

Fotoaparát je možné pořídit ve dvou barevných provedeních (stříbrný a černý) a ve třech různých setech – s klasickým objektivem, s elektronickým zoomovým a v double zoom kitu. Oba dva základní objektivy mají rozsah ohnisek 14–42 mm a jejich obrazová kvalita je prakticky srovnatelná, respektive v případě elektronického zoomu o kousek lepší.

Výhodou elektronického zoomu je také možnost kompletního vzdáleného ovládání prostřednictvím telefonu nebo tabletu (iOS a Android), a to nejen ve smyslu nastavení expozice a ostření, ale také výběrem ohniska objektivu.

Verdikt

Bezzrcadlovka Olympus OM-D E-M10 Mark III je již třetí revidovanou verzí nejlevnějšího zástupce pokročilé řady systémových fotoaparátů OM-D. Podobně, jako v případě druhé generace se i tentokrát jedná spíše o evoluci než revoluci. Osobně je pro mne asi největším negativem změněné ovládání fotoaparátu. Zatímco tlačítka na těle a jejich osazení funkcemi je shodné a praktické, o rychlém menu a velkém menu se to říct nedá – respektive pro nové uživatele nebude ovládání nepřehledné, pro stávající uživatele fotoaparátů Olympus však bude nepřehledné a budou si muset chvíli zvykat.

Obrazová kvalita a rychlost je velmi dobrá a bude dostačující prakticky pro jakýkoli fotografický žánr s výjimkou sportovní fotografie a wildlife. To však není úplně dáno prací obrazového procesoru či rozlišením snímače, ale především prací autofokusu, který je o něco pomalejší než u konkurence a není úplně vhodný pro sledování objektu v režimu kontinuálního ostření.

Čtěte také: OLYMPUS OM-D E-M10 MARK II ZA MÁLO PENĚZ HODNĚ MUZIKY

Jednorázové ostření je však spolehlivé a bez problémů použitelné. Pokud pořídíte fotoaparát v setu s elektronickým základním zoomem, který má skládací konstrukci a nezadá si s pancake objektivy, budete mít po ruce poměrně výkonný stroj kapesní velikosti. Doplníte-li jej světelným objektivem z dílny Olympusu nebo (kompatibilního) Panasonicu, můžete si bez problémů dopřát i práci s malou hloubkou ostrosti.

Fotografie v plném rozlišení

Pro zobrazení plné velikosti a možnost přiblížení otevřete snímky v nové kartě prohlížeče.

---

Článek pro vás připravil:

Petr Březina

K fotografování jsem přičichl poprvé v roce 1996, kdy jsem ukořistil otcův Zenit 11 a k němu pořídil světelný 135mm objektiv, na vysoké to bylo ve znamení kompaktů a koupě filmové zrcadlovky. Od roku 2004 spolupracuji s různými redakcemi na testování digitálů, takže mi rukama prošlo nemálo strojů. Nejlépe se však cítím se světelnou pětatřicítkou, která mi naprosto vyhovuje nejen při reportáži, ale i při portrétech.