CEWE FotolabCanon EOS 100D je v současnosti nejmenší a nejlehčí DSLR zrcadlovkou na trhu, což ho předurčuje k vysoké oblibě mezi všemi, kteří nechtějí malý kompakt s výměnnými objektivy (právě proto, že je to „jen“ kompakt), ale zároveň ani velkou a těžkou zrcadlovku (právě pro její rozměry a váhu).
Canon 100D stanul se svými hodnotami 117× 91 × 69 mm a 407g přesně mezi těmito dvěma „nesmiřitelnými“ tábory a jistě si díky své jedinečnosti najde spoustu nadšených a spokojených majitelů, kteří na něco podobného už dlouhá léta čekali.
Nejen pro zcela nové uživatele, kteří si chtějí pořídit svůj první „opravdový“ fotoaparát, může ale tento model znamenat vysněný ideál a splněný sen. Plná kompatibilita s veškerým příslušenstvím EOS, včetně EF a EF-S objektivů, může pro některé znamenat opravdu příjemnou a svěží změnu. Namísto toho, aby svůj starý a vysloužilý model vyměnili pouze za novější a výkonnější, ale stále stejně velký a těžký, mohou se nyní nově radovat z o cca 25% menšího a lehčího těla a své staré objektivy používat i nadále. Je to pro ně jistě mnohem výhodnější, než si pořizovat menší systémový kompakt a řešit tak nákup zcela nových objektivů. Navíc se už nemusí držet ani konzervativní a okoukané černé barvy, neboť v čem se (mimo jiné) 100D odlišuje od svých zrcadlových souputníků je právě kromě černé varianty také varianta v elegantně matně bílé barvě doprovázená metně šedými prvky.
Vzhled, ergonomie a ovládání
Navenek vypadá 100D jako miniatura běžné zrcadlovky pro pokročilejší uživatele a tak asi nebude nutné se tu sáhodlouze rozepisovat o každém tlačítku zvlášť. Při podrobnějším zkoumání ale na pár rozdílů oproti 650D, či 700D přeci jen narazíte.
Mezi nejhlavnější poznávací prvek 100Dčka patří grip spolu se spouští. Grip se výrazně zmenšil a spoušť se z jeho horní části přesunula na jakýsi propojovací velitelský „můstek“, kterým dosud žádná jiná zrcadlovka – kromě Olympusu E-410 (v roce 2007 též prezentovaný coby nejmenší a nejlehčí zrcadlovka na trhu) a E-450 – nikdy nedisponovala. Těžko říct, jestli se designéři Canonu neinspirovali již zmíněnými modely, ale musím říct, že to byl každopádně velmi chytrý a praktický tah, neb je spoušť na tom nejpohodlnějším místě, kam mohla být umístěna. Ač patřím k lidem s delšími prsty a většími dlaněmi, nemohu si na její „sedlo“, ve kterém se nalézá, vůbec stěžovat. Dokonce ani menší grip (úchop) mi nevadí, zrcadlovka se mi drží stále překvapivě dobře. Lidé s menšími dlaněmi, pro které je tento model určen především, budou oproti mě ale přeci jen ve větší výhodě a věřím, že si budou při jeho držení libovat.
Na zadní straně došlo ale k poněkud nemilému překvapení. Čtyřsměrný kurzor přišel o nabídky rychlých voleb ve všech svých směrech. Kromě nastavení citlivosti ISO a volby AF bodu tu tak není vůbec nic a pro rychlé nastavení a snadný přístup k běžně používaným funkcím musíte tedy využít Quick Control – prostřední tlačítko kurzoru, či znaménko „Q“ na displeji. Ano, je tu sice dotykový displej, který tuto ojedinělou „výpustku“ dokáže velmi dobře zastat, ale i tak je to poněkud zvláštní – vždyť i nejlevnější současná zrcadlovka tohoto výrobce (Canon EOS 1100D) tyto zkratky nabízí, stejně tak i jeho větší dotykoví „bratři“ EOS 650D, nebo EOS 700D.
Menu fotoaparátu se téměř v ničem neliší od jiných podobně cílených modelů firmy Canon. Je velice přehledné, snadné a příjemné. Bohužel ale není bez několika malých chyb. Co se týče např. volby citlivosti ISO pomocí kurzoru, zde mám menší výhradu. Ač jsou hodnoty ve dvou řádcích, nelze mezi nimi stále proskakovat nahoru a dolů (např. z hodnoty AUTO na ISO 1600, či z ISO 100 na 3200), ale je nutné mezi nimi procházet zleva doprava… a pak ještě navíc zdlouhavě tam a zase zpátky! Z hodnoty 12800 se tlačítkem doprava totiž na začátek nedostanete. Musíte tedy buďto použít dotykový displej, či osmkrát zmáčknout levé tlačítko. Je to tedy trochu podivně „hybridní“ ovládání a člověku nezbývá nic jiného, než si na něj zvyknout. Naštěstí zvyknout si trvá jen chvíli a tak Vám to za nějaký ten den jistě ani nepřijde. Avšak pro někoho, komu dotykové ovládání z nějakého důvodu nevyhovuje a vypne si ho, to pak může maličko brnkat na nervy. Pro opravdu rychlý přechod z konce na začátek je u citlivosti dobré v takovém případě využít spíše rolovacího tlačítka nad spouští.
Menší zklamání platí i u kontroly pořízených snímků – fotografie je nutné po krátkém náhledu nejprve celé znovu otevřít přes vstup do prohlížení a několikrát za sebou stisknout (nebo podržet) tlačítko lupy, či využít dotykového způsobu ovládání. Já byl dosud zvyklý kontrolovat snímek ihned po jeho pořízení stiskem jediného tlačítka, které zobrazí kvalitu fotografie v náhledovém zvětšení jako Canon při cca 10ti stiscích lupy. O možnosti procházení dříve pořízených snímků v galerii z přímého náhledu právě pořízené fotografie za pomoci levého či pravého tlačítka ani nemluvě. Zde má Canon (alespoň z mého pohledu) ještě stále hodně co zlepšovat a to nejen u tohoto modelu.
Snímač, procesor, závěrka a blesk
V přepracované vnitřní komoře fotoaparátu se nachází 18Mpx APS-C snímač o velikosti 22,3 x 14,9mm známý již z modelů 650D a 700D. Jedna věc se zde ale mírně vylepšila a tou je pokročilejší systém TTL měření světla využívající SPC modul s 63 zónami.
O kvalitu obrazu se i zde nadále stará 14bitový obrazový procesor DIGIC 5. Sériové snímání fotografií je zde zastoupeno 4sn./sec ve formátu JPEG a 7 snímky ve formátu RAW. To je pro běžné rodinné účely naprosto dostačující.
ISO 100-12 800 (25 600) také plně postačí, snížit obrazový šum se zde dá navíc ve dvou možnostech – s využitím funkce pro snímky nad 1sec. („Potlačení šumu při dlouhé expozici“), nebo s funkcí pro snímky o vysokých citlivostech. Ta je tu rozdělena do třech úrovní – do úrovně nízké, standardní a vysoké. K tomu ji ještě doplňuje možnost úplného vypnutí, či potlačení šumu pomocí vícesnímkové expozice.
Expoziční časy závěrky jsou 30-1/4000 sekundy a jsou navíc doplněné i BULB režimem.
Závěrka samotná je nakombinovaná z obou typů (první lamela je elektronická, druhá mechanická).
Vestavěný blesk má směrné číslo sice jen 9,4, ale díky sáňkám na externí blesky to není myslím zas až tak podstatné.
Displej a hledáček
Kapacitní TFT dotykový displej Clear View II má úhlopříčku 3“ ( 7,7 cm) a rozlišení 1.040.000 px.
Jeho největším přínosem při prohlížení fotografií je možnost pohybem prstu listovat snímky a roztažením prstů se dostat na detailnější náhled – tak jako na chytrém telefonu. Při fotografování v živém náhledu je to zase možnost zvolit dotykem zaostřovací bod, příp.dotykem rovnou pořídit snímek. Dále tu je pak možné za jeho pomoci měnit po stisku znaménka „Q“ ostření, režim snímání, měření jasu, vybírat kvalitu snímku, měnit vyvážení bílé, nebo přepínat mezi efekty, či kreativními filtry. Stejným znaménkem vstoupíte do hlavního nastavení i při využívání hledáčku a dotykem rychle otevřete vše potřebné (clonu, čas, ISO atp.) a ke změně použijete už jen rolovací tlačítko, či dotyk. Ovládání dotykem je samozřejmě možné i zcela vypnout, ale kvůli již zmíněným chybějícím zkratkám na kurzoru a nemožnosti manuálně procházet isem ve všech směrech bych tuto variantu příliš nedoporučoval.
Nastavení jasů displeje se odehrává v sedmi úrovních a jeho pozorovací úhly jsou doslova výborné. Obraz je nádherně čistý a čitelný i z úhlu cca 170 stupňů. Pokrytí optického hledáčku je kolem 95%, zvětšení obrazu 0,87× s dioptrickou korekcí od -3 do +1. Očnice okuláru je pryžová a měkká. Lze ji samozřejmě sundat a namísto ní nasunout jinou, či použít dokoupitelný extender (nástavec) EP-EX15II, který sice trochu zmenší obraz v hledáčku, ale za to ho o cca 1cm oddálí od těla samotného fotoaparátu, takže se s ním může někomu pracovat mnohem pohodlněji. Fotoaparát lze vyzbrojit i úhlovým externím hledáčkem C, který disponuje přepínáním obrazu (zvětšení 1,25x nebo 2,5x).
Canon 100D je vybaven i očním senzorem, takže se o přepínání obrazu z displeje do hledáčku (a naopak) starat vůbec nemusíte. Je to pohodlné i velice praktické a jistě nebudu jediný, komu tato vymoženost při focení přichází velice vhod.
Setový objektiv Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 IS STM
Canon u nových objektivů s označením STM (mezi něž patří i tento 18-55mm) přepracoval nejen systém pohonu ostření a vylepšil tak jejich chování, ale konečně se změny dočkal i přední vnitřní člen, který se již na STM objektivech neotáčí a tak odpadají veškeré dřívější problémy s nasazenými polarizačními filtry, či s extra vysouváním a zajížděním během samotného ostření.
Video
FullHD video se ukládá do souboru MOV/Motion JPEG rychlostí 30 sn./s. Zvuk je pouze mono, ale myslíte-li to s videem opravdu vážně, můžete si dokoupit externí mikrofon. Fázové detekční pixely tu svým větším pokrytím spolu s 9 křížovými ostřícími body napomáhají přesnosti a plynulosti ostření. Pokud tedy máte na těle nasazen STM objektiv (objektiv vybavený krokovým Stepper motorem s možností ručního dolaďování i snadného a tichého přeostřování), bude vás práce s videem ve spojení s dotykovým ovládáním u 100D-čka určitě bavit.
Výdrž a ostatní
Chod celého přístroje zajišťuje akumulátor LP-E12 s kapacitou 875 mAh s výdrží cca 350 snímků na jedno nabití, což není zrovna mnoho. Nebudete-li však příliš používat plně podsvícený displej, prohlížet často pořízené snímky, nebo využívat interní blesk apod.,vydrží přístroj samozřejmě i déle.
Pro ateliérové využití lze dokoupit síťový zdroj ACK-E15 pro nepřetržitý chod fotoaparátu. Jediným prvkem, omezující vaší svobodu při focení se tak stane pouze kapacita vaší paměťové karty.
Když už jsem u těch karet – do fotoaparátu jdou všechny běžné varianty SD karet (SD, SDHC i SDXC), spolu s kartami Eye-Fi, které navíc umožňují Wi-Fi komunikaci. Přístroj lze používat spolu s bezdrátovým dálkovým ovladačem RC-6 , kabelovou dálkovou spouští RS-60E3, či externí GPS jednotkou GP-E2 (poháněnou jedinou AA baterií), která se zasadí do sáněk. Informace o poloze jsou poté vepisovány do EXIF souboru samotného snímku.
Co dalšího u 100D naleznete:
HDR režim, Automatickou optimalizaci jasu (pro zvýšení dynamického rozsahu), spouštění prezentace fotografií přímo ve fotoaparátu s hudbou na pozadí, nebo kreativní automatiku s režimem Extra Effect Shot, ve které se mimo běžného snímku pořídí ještě jeden dle vybraného kreativního filtru (v nabídce jich je celkem sedm), či obrazového stylu a to v různé úrovni nastavení.
Pár slov na závěr
Osobně jsem si u zrcadlovky dodnes neuměl představit dvě věci. První věcí byla jiná barva, než čistě černá, případně hnědá, či šedá. Canon však přišel s tak elegantně matně bílou variantou doplněnou o šedé prvky, že jsem nejen během chvilky svůj názor naprosto přehodnotil, ale dokonce bych dal této variantě určitě přednost před černou! A právě tato bílá varianta se mi i po nějaké době dostala do rukou pro sepsaní této recenze, za což jsem byl upřímně rád. Měl jsem totiž navíc možnost udělat si i vlastní malý průzkum, jak tento zářivě bílý model zapůsobí na lidi, kteří se o focení tolik nezajímají a s fotoaparáty běžně nepřichází do styku. Všude, kam jsem se 100D přišel, vzbudila bílá varianta zrcadlovky obrovský rozruch. Největšího zájmu se samozřejmě dočkala u žen, které jí ihned v drtivé většině označovaly rovnou za nejkrásnější „velký“ foťák – což se tak trochu dalo i čekat, nicméně příjemným zjištěním pro mne bylo, že i zhruba 30% mužů se také k tomuto modelu v čistě bílém hávu vyslovilo kladně a dalších cca 20% ho považovalo při nejmenším za příjemné zpestření a oživení.
Druhou věcí, kterou jsem si nedokázal představit, bylo každodenní trmácení se s jakoukoliv pravou zrcadlovkou, která by nebyla vybavena stavovým (monochromatickým) displejem na své horní straně, velkým a jasným hledáčkem, či nesčetným množstvím ovládacích prvků, kterými disponují pokročilejší modelové řady. Tyto prvky totiž velmi výrazně ulehčují fotografovi práci a šetří i jeho čas. Takže když už něco velkého a těžkého, tak už se vším všudy – jak se říká. Canon 100D je ale zcela první nefalšovanou zrcadlovkou, se kterou si dovedu představit každodenní práci i chození bez jakéhokoliv vyčítání, že jí tuhle či tam něco takového chybí. Dáno je to (jak už bylo řečeno) především jejími malými rozměry i vahou, které tyto „nedostatky“ snadno omluví, tak i stále příjemnou ergonomií a dotykovým displejem s velmi příjemným způsobem ovládání.
Nové STM objektivy, či obrazový výkon (aj.) jsou pak už jen dalšími příjemnými bonusy, podtrhující magickou přitažlivost tohoto jedinečného modelu pyšnícího se oceněním EISA, či TIPA.
Potěšilo nás:
- Velmi dobrá obrazová kvalita s 18Mpx snímačem
- Systém Hybrid CMOS AF II (plynulé a tiché ostření se dvěma ostřícími systémy)
- Kompaktní a lehké tělo, překrásná matně bílá varianta
- Plná kompatibilita s EF a EF-S objektivy a dalším EOS příslušenstvím, kterého je v nabídce obrovské množství
- Dobře umístěné tlačítko spouště i dalších ovládacích prvků
- Velmi kvalitní displej, oční sensor, dotykové ovládání
Zasloužilo by vylepšení:
- Slot pro paměťové karty je umístěn spolu s baterií v dolní komoře (nepraktický přístup ke kartě, používáte-li zrovna fotoaparát na stativu)
- Slabší výdrž baterie
- Čtyřsměrný kurzor přišel o zkratky
- Kontrola právě pořízených snímků je trochu nepraktická a komplikovaná
Tento produkt pro Vás ohodnotil:
Daniel Kubíček
Produktový specialista internetového prodeje
FOTOLAB.CZ
Přidat komentář