Stanislav MachV prvním díle jsme se věnovali historii fototechniky a hlavně současným retro fotoaparátům značky Nikon. Co nás čeká v díle druhém? Kromě fotoaparátů Olympus také nejzásadnější hráč na poli retro fotoaparátů – Fujifilm!
Retro z dílny Fujifilmu
Začneme rovnou tím nejlepším. Fotoaparáty Fujifilm už na první pohled dokonale hrají na nostalgickou notu. Tyto přístroje, kromě tvarů a barev, používají i retro ovládání. Čas, clonu a citlivost tak nastavujete vlastními, krásně zpracovanými kovovými kolečky a voliči. Hlavně u modelů vyšších řad pak najdete celou plejádu ovládacích prvků.
A jak se fotoaparáty Fujifilm ovládají? Na horní části přístroje najdete přímý volič času, na objektivu kolečko pro nastavení clony a na vyšších modelech i kolečko pro nastavení citlivosti ISO. Klasický volič režimů P, A, S a M byste hledali marně. Kromě vyznačených hodnot proto najdete na jednotlivých ovladačích i možnost vybrat „áčko“, tedy automatiku.
Chcete pracovat v režimu pririty clony? Nastavte volič času na „A“ a pomocí clonového kroužku na objektivu nastavujte clonu. Je libo programová automatika „P“, kdy se fotoaparát postará o většinu nastavení? Nastavte „A“ na objektivu i voliči clony. Můžete takto velmi rychle přehazovat mezi režimy priority, automatikou nebo plně manuálním nastavením.
Ovládání je vlastně rychlé a promyšlené, má ale jednu chybičku, či spíše vlastnost, která někomu může a taky nemusí vadit. Všimněte si hodnot času na ovládacím kolečku. Máme vedle sebe 1/60s a 1/125s. Co když ale budu chtít posunout expozici o 1/3 EV, tedy z 1/60s na 1/80s?
Funguje to tak, že horní kolečko doplňuje zadní roller na palci, kterým se pohybujete právě mezi vyznačenými hodnotami. Kdybyste tedy měli nastavenou 1/500s, a chtěli jste čas změnit na 1/200s a následně na 1/80s, musíte postupně skákat mezi kolečkem, rollerem, dále ještě jednou znova horním kolečkem a pak zase rollerem.
Ano, je to pomalejší. Komu by to přišlo na obtíž, může fotoaparát nastavit do klasického režimu ovládání rollery. Neberte to proto jako negativum, fotoaparáty Fujifilm vám dávají možnost volby. Můžete zpomalit a užít si každou změnu nastavení, nebo naopak zrychlit a svižně reagovat na focené subjekty.
Další zásadní „retro vychytávkou“ fotoaparátů Fujifilm jsou simulace kinofilmu. O těch už bylo napsáno mnoho a jsou často důvodem, proč lidé zvolí právě tuto značku. Simulovat totiž můžete více než 15 typů filmů, můžete na ně aplikovat klasické barevné filtry a další pokročilé úpravy. Znám i pár zastánců souborů RAW, kteří díky Fujifilmu kompletně přešli na jednodušší JPEG. Jednoduše proto, že ty z Fuji vypadají naprosto skvěle a úpravami RAWů se k nim jde přiblížit jen stěží.
Čtěte také na blogu: „Jak se rychleji zlepšit ve fotografii 2.díl: Praxe dělá mistra“
Retro z dílny Olympus
Za fotoaparáty Fujifilm rozhodně nezahálí přístroje Olympus, které budeme v budoucnu vídat už pouze pod značkou OM System. Olympus byl totiž jedním z největších výrobců kinofilmových přístrojů a přišel s, dnes již legendárními modely Olympus Mju, PEN F nebo se zrcadlovkami řady OM.
Všechny tyto fotoaparáty byly designové skvosty a zanechaly jasnou stopu v historii značky. Přesně toto si v Olympusu uvědomují a přišli na trh s moderními retro fotoaparáty OM-D a PEN.
Ovládání těchto fotoaparátů už ovšem nemá s retrem nic společného. Jsou to moderní rychlé stroje, které používají standardní rozložení s jedním nebo dvěma rollery, které navíc perfektně implementují i ovládání skrze výklopný dotykový displej. Zajímavostí modelů Olympus je jejich přístupnost a obrovská hravost. Používají totiž něco, co by se dalo nazvat výpočetní fotografií. Využívají komplikované softwarové procesy, které umožní inovativní přístup k tradičním fotografickým disciplínám.
Funkce Live ND dokáže simulovat použití neutrálních šedých filtrů. Live Composite zase do fotografie zaznamenává pouze změny ve světlech a umožní vám živě na displeji sledovat výsledek. Můžete tak precizně malovat světlem a mít hotovou fotku dokonale pod kontrolou. Funkce Pro Capture vám ulehčí focení těch nejkratších momentů, jako je například výstřel ze zbraně. Všechny tyto funkce jsou na trhu unikátní a dávají přístrojům Olympus zvláštní kouzlo – pracovat s nimi je totiž velmi jednoduché a zvládne to každý.
Na závěr
Retro fotoaparáty mají možná jisté nevýhody oproti těm čistě moderním. Jedna věc se jim ale rozhodně upřít nedá. Vypadají perfektně a je těžké je nemilovat. Jsou to fotoaparáty, které svým vzhledem inspirují k focení a vyloženě si říkají o to, cestovat všude s vámi.
Čtěte také na blogu: „Retro vs. moderní fotoaparáty – Co je lepší a proč? 1. díl“
Klára Svěráková
Přidat komentář