Rozhovor s českou atletkou Marcelou Joglovou

Šest. Přesně šest otázek jsem si připravili pro letošní českou naději na olympiádě Marcelu Joglovou. Jaký má česká atletka vztah k fotoknihám, čím fotí nebo jak je připravena na olympiádu?

Marcelo, byla jste porotkyní v soutěži CEWE FOTOKNIHA roku, kde jste během velkého finále vybírala nejlepší fotoknihy a hodnotila je. Jaký je váš osobní vztah k fotografiím?

Já bych řekla, že velmi pozitivní, ačkoliv ne na profesionální úrovni, ale fotografie mě baví od malička. I teď, v době Instagramu nesleduji jen osobnosti, ale i stránky fotografů, či jen stránky s krásnými fotografiemi přírody. Když jsem studovala vysokou školu, začala si trošku vydělávat a první velká věc, kterou jsem si pořídila a věřila, že se do fotografování opřu, byla zrcadlovka od Canonu. Mrzí mě, že jsem se v tomto oboru zatím více nevzdělávala, ale fotoknihy, které jsem při finálovém večeru mohla vidět, mě velmi nadchly a dost pravděpodobně si také nějakou udělám. A ne jen sobě.

Prohlíželi jste si s rodiči v dětství tištěné fotografie? Jak to probíhalo? Co vás na tištěných fotografiích baví nejvíc?

Ano, prohlíželi a velmi rádi. I dnes, když občas přijedu za mamkou, tak je vytáhneme. Jsou plné vzpomínek. Dalo by se říct, že každá fotka má skutečný příběh, je originální. V té době se hodně přemýšlelo o tom, co dotyčný fotí, jsou přirozené.

Co vy a focení? Fotíte na mobil nebo na fotoaparát? Jaký používáte?

Jak jsem již zmínila, zrcadlovku sice mám, ale také už je to pár let, co jsem ji pořizovala, a tak jsem ji bohužel vyměnila za mobil. Buď bych musela inovovat, anebo pořídit lepší mobil s kvalitním fotoaparátem. Tím, že jsem sportovkyně, jsem neustále v pohybu, navíc hodně cestuji, je to pro mě mnohem vhodnější varianta.

Ovšem mám-li možnost stoupnout si před klasický fotoaparát, který drží ruce stejně kvalitní fotograf, nebráním se. Zpočátku ano, ale teď jsem příznivcem.

Vzpomenete si na nějakou nezapomenutelnou fotografii z důležitého závodu? Ať už vtipnou, nebo zachycující vypjatý moment, vítězné oslavy a emoce atp.?

Vtipná by jistě byla nějaká z dětství, ale teď aktuálně mám v hlavě jednu spojenou s obrovskými emocemi, a dalo by se říct zlomového závodu v katarském Dauhá. Doslova jsem hořela zevnitř a fotograf Aleš Graf zachytil jak se chladím, polévám vodou, abych závod vydržela, navíc netradičně uprostřed noci.

Fotografie je důležitou součástí sportovních turnajů, nenašli bychom důležitou akci, kde by nebyli sportovní fotografové. Jakou máte s nimi zkušenost? Nevadí vám ta pozornost, že jste v hledáčcích jejich fototoaparátů?

Jako všechno kolem, tak i já se rozvíjím a  neustále se učím novým věcem, přizpůsobuji se podmínkám. Stejně tak bych řekla, že to je i s fotografem a pozorností. Zpočátku jsem byla nesvá, nervózní, možná někdy i podrážděná, protože jsem na to nebyla zvyklá, ale postupem času se vše mění. Navíc teď mám kolem sebe i tým, který skvěle funguje a umíme si vše rozplánovat tak, aby k žádnému stresu nedocházelo. Naopak, abych si tyto situace svým způsobem dokázala užít.

Jeden velký turnaj je také Olympiáda v Tokiu, kde vám za celý tým CEWE přeji mnoho úspěchů při reprezentování České republiky. Jaké jsou vaše očekávání, cíle a pocity před takto velkou sportovní událostí?

Ano, toto byl můj sen, který se právě děje a já děkuji za podporu. Nebude to lehký závod, ale dělám vše pro to, abych předvedla to nejlepší, co v sobě mám. Ještě není finále přípravy, kde se dá říct, máš na to tento či onen čas, ale cítím se dobře a trénink jde také dobrým směrem. Bude velmi záležet na aklimatizaci a na podmínkách, které budou ostré 🙂

Atmosféru bych ráda vychutnala, a brala to jako slavnost, ale bohužel nám byla tak trochu odepřena. Budeme v Sapporu, tedy odříznuti od ostatních sportů i sportovců. Ale jak jsem již psala, vše přijímám tak jak je, a jen se přizpůsobuji. To, že jedu na největší světovou sportovní událost, na tom se nic nemění  a věřím, že i tak si to užijeme.