Michael JurákŠedá tabulka, kartonový nebo plastový obdélník, většinou o rozměru A5. Barva odpovídá 17% šedé podle škály firmy Kodak. Prodává se samostatně nebo je součástí různých sad fotografického příslušenství. Používá se jako expoziční pomůcka, a ještě častěji jako kalibrační tabulka pro korektní vyvážení bílé barvy.
Co je to šedá tabulka
Je to vlastně docela jednoduchý způsob, jak se přímo na fotografické lokaci a v daném světle dopracovat přesných výsledků měření. A to vzhledem k tomu, že TTL (TTL = Through The Lens, čili měření přes objektiv) měřící systémy moderních, digitálních fotoaparátů jsou nastaveny právě na tento odstín šedé.
Čtěte také na blogu: Workflow fotografa – jak na expozici
V době, kdy většina fotografů fotí do formátu RAW a kvalitní postproces je minimálně polovina úspěchu to sice vypadá, že takové pomůcky už nebudeme potřebovat, ale s tím si dovolím nesouhlasit. Osobně preferuji poctivou práci rovnou jak se říká „na place“. Pojďme se tedy podívat, kdy se nám bude šedá tabulka hodit.
Přesná expozice
Vestavěný měřící systém současného digitálního fotoaparátu je sofistikované TTL zařízení, které komplexně detekuje fotografickou scénu. Při měření světla odraženého od objektu, který budeme fotografovat, vyhodnocuje nejen jeho množství, ale i barevnost (takže předpokládá typ světelného zdroje). Díky spolupráci s AF modulem započítává naostřenou vzdálenost, rozezná hlavní objekt od pozadí, rozpozná figury, obličeje, a dokonce i oči modelu.
A většinu těchto informací má fotoaparát k dispozici ještě dřív, než stiskneme spoušť. Extrémně rychlé procesory bleskurychle vyhodnocují scénu, zmapovanou stovkami segmentů (dávno pryč je doba 2 a 5 segmentového měření expozice). Co zůstává je kalibrační hodnota senzorů – ano, je to ona 17% šedá, o které už byla řeč. Co to pro nás znamená? Znamená, to že scéna obsahující množství barev a jasových rozdílů od stínů po vysoké jasy bude systémem vyhodnocena velmi přesně.
Ale někdy prostě fotíme takové objekty, které jsou od kalibrační hodnoty dost vzdálené. Jednoduše řečeno, často fotografujeme objekty bílé, nebo naopak tmavé, až černé a ty mohou jinak dokonalý systém oklamat. Řešení je prosté. Do scény vedle našeho objektu (bílý porcelán na bílém ubruse, černý dalekohled položený na černé kožené brašně) položíme šedou tabulku a expozici změříme na ní.
Čtěte také na blogu: Jak nastavit fotoaparát
Vyplníme tabulkou celý záběr a nastavíme ručně expozici podle vestavěného expozimetru, jehož škála se (v režimu M) zobrazuje v hledáčku nebo na displeji. Šedou tabulku odstraníme z kompozice a můžeme fotografovat. Vzhledem k popsanému zátiší se jedná o produktovou fotografii, fotoaparát máme na stativu a není problém tabulku vložit či odebrat, klidně opakovaně při každé změně snímané scény.
A jak to dělají profesionálové například u filmu? Mají externí expozimetry, které jsou schopné měřit dopadající světlo. Na rozdíl od vestavěných expozimetrů fotoaparátů, které vždy měří světlo odražené. Poznáte to tak, že když my fotografové měříme expozici, míříme fotoaparátem na náš objekt. Asistent kamery u filmu naopak vejde s měřícím přístrojem do scény a měří, např. u obličeje hlavní hrdinky záběru, světlo dopadající. Takže míří expozimetrem přesně v opačném směru než fotograf.
Čtěte také na blogu: RAW nebo JPEG
V profesionálním fotografickém studiu se dřív stejným způsobem používal tzv. flashmetr. Přidržel se těsně u těla modelky a odpálili se studiové blesky. Odečetli se hodnoty expozice, clona a expoziční čas pro citlivost použitého filmu a šlo se do akce. Nebyl totiž (snad kromě polaroidu) žádný náhled a výsledek se ukázal až po vyvolání filmů.
Vyvážení bílé barvy pomocí tabulky
Postup je v podstatě stejný jako u měření expozice. Šedá tabulka se umístí do snímané scény a vyvážení bílé barvy (White Balance) nastavíte ručně. Každý výrobce má vlastní postup, co se týká pořadí zmáčknutí tlačítek nebo aktivace v menu. To ovšem není žádný problém, naučíte se ten váš postup a pak už je to vždy stejné.
Jde o to pokrýt celou plochu záběru šedou tabulkou, a spustit ve fotoaparátu proces, který barevnost světla na kalibrované ploše změří a uloží. A tuto hodnotu pak přístroj použije pro každý další snímek, dokud nedojde k novému změření/uložení hodnot, nebo dokud nezměníte vyvážení bílé barvy (WB) na některý z přednastavených režimů (např. denní světlo, žárovky, výbojka, blesk, zataženo, stín apod.) nebo na režim automatický (AWB). V profesionální a filmové branži se opět používají speciální přístroje pro měření barevnosti (přesněji teploty chromatičnosti) dopadajícího světla tzv. colormetry.
Co dělat, když šedou tabulku nemám
Když šedou tabulku nemám, pomůže list bílého papíru, ano, obyčejná, kancelářská A4. Pro vyvážení bílé ji použiji stejně úspěšně jako šedou tabulku. Ručně si na ní změřím vyvážení bílé barvy (WB) a hodnotu uložím. Pro expozici to pochopitelně sedět nebude, takže změřím přibližně a koriguji získanou hodnotu pomocí korekce expozice do plusu. To proto, že čistě bílý papír měřící systém fotoaparátu mate.
Ve skutečnosti je odraženého světla méně, než měření vyhodnotilo. Pokud se jedná o portrétní fotografii, vždy kontroluji zejména pleťové tóny, které jsou pro výsledek zásadní. Pokud fotím svatební reportáž, mohu pro nastavení vyvážení bílé barvy použít bílé šaty nevěsty a pro expozici se opět budu řídit dle pleťovky.
Buďme precizní již v terénu
Často se na různých workshopech a fotokurzech potkávám s názorem, že je „to“ v pohodě a že se „to“ pak upraví. To je docela dobře možné, ale představte si kuchaře, který by dochucení pokrmu nevěnoval dostatečnou pozornost, protože na stole je přece sůl, pepř, ocet, kečup atd. Osobně bych příště raději zvolil jinou restauraci.
Čtěte také na blogu: Jak upravit fotografie v programu CEWE Fotosvět
Chovejme se jinak, pracujme jako michelinský šéfkuchař. Buďme profesionálové, využijme technické možnosti fotoaparátů na maximum a pracujme opravdu precizně. Čím lepší práci odvedeme přímo v terénu, tím míň času budeme potřebovat na opravy, korekce a záchranu našich fotografií při následném zpracování v počítači.
Dobré světlo Michael Mike Jurák.
Článek s fotografiemi pro vás připravil MICHAEL JURÁK (produktový specialista a expert na fototechniku) Kromě milovaného fotografování mám rád přírodu, hory, lesy, rybaření. Přes léto jezdím nejraději na horském kole a v zimě na snowboardu, rád se i projedu na motorce. Focení není pro mě jen koníček, ale dá se říci posedlost.
Klára Svěráková
Přidat komentář