Sigma 500mm f/4 DG OS HSM Sport: UŽIVATELSKÁ RECENZE

Čím nadchne top světelný teleobjektiv od Sigmy? Tak třeba cenou, která je oproti konkurenci téměř poloviční. Ale jak si stojí výkonem proti konkurenci? Má nějaké nevýhody? To vše podrobně prozkoumal wildlife fotograf Jaromír Kadeřábek.

V roce 2016 na podzimní Photokině byla přestavena firemní vlajková loď v teleobjektivech – Sigma 500f/4 DG OS HSM SPORT. Musím přiznat, že jsem si se zájmem pročítal specifikace již při oznámení. Atakovaly vůbec to nejlepší napříč výrobci, a to při téměř poloviční ceně oproti konkurenci. Více než 10 let jsem používal teleobjektivy výhradně od mateřské značky Nikon. A musím dodat, že k mé plné spokojenosti. Nešlo ani tak o nějakou loajalitu, spíše než o záruku špičkové optické kvality, bezproblémového provozu a trvanlivosti výrobků, za které jsem dal nemalé peníze. Po poslední generační inovaci před dvěma lety, kdy Nikon představil ucelenou řadu dlouhých super skel s elektromagnetickou clonou, výrazně odlehčenou a opticky korelující s nároky na nové senzory s extrémně vysokým rozlišením, šla cena nových teleobjektivů neskutečně nahoru a ceny téměř 300 či 350 tisíc si našinec může dovolit, jen pokud má opravdu značný příjem. Ti ostatní musí snížit své nároky a volit nějaký kompromis v podobě  telezoomu, či zakoupit generačně starší bazarový kus. A právě to mě přimělo otestovat kvalitu nového teleobjektivu Sigma 500f/4 DG OS HSM SPORT, neboť cenou za nový kus se pohybuje na úrovni bazarových skel předešlé generace, i přesto, že mu ve srovnání s těmi novými nic zásadního nechybí. Pojďme se tedy podívat, jak se tento zajímavý teleobjektiv chová v praxi.

Čtěte také: Nikon D850 – nejuniverzálnější profi zrcadlovka od Nikonu

Obecně všechny tři objektivy jsou velmi kvalitní, rozdíly jsou velmi malé. Největší rozdíl nového Nikkoru a Sigma oproti staršímu Nikkoru, je v ostrosti na odcloněný objektiv a ostrosti krajů na všech clonách. S tím logicky souvisí také ostřejší výsledek za použití telekonvertoru TC1.4. A samozřejmě váha ve prospěch novějších modelů.

Konstrukce a mechanické provedení

Po vyproštění z papírových kartonů nás čeká příjemné překvapení v podobně užitečného batohu, namísto klasického bytelného kufříku, který zpravidla ihned navždy uskladníme. Ten pojme objektiv i s nasazeným tělem a v horní části ještě zbyde užitný prostor. Velmi dobrý nápad!

Po vybalení mě objektiv doslova ohromil mechanickým zpracováním z ušlechtilých materiálů. Pokud máte zkušenosti s předchozím modelem Sigma 500mm f/4.5, záhy poznáte, že zde jde o úplně jinou ligu. A to nejen optickým návrhem. Předchůdce trpěl nešťastně zvolenou světelností f/4.5, která omezovala použití telekonvertorů na manuální úroveň. Dále měla 8 lamel clony, chyběla optická stabilizace, ale především mechanické zpracování a výběr materiálů doznalo u nového modelu značného zlepšení. Na loupající se povrchovku zapomeňte, nově jde o magnéziovou slitinu, jakou známe z těch nejdražších objektivů konkurenčních značek. Také sluneční clona je z kvalitních uhlíkových vláken, stejně jako u konkurence. Všechny ovládací prvky jsou precizně zpracované. Strojařovo oko potěší účelné rádlování na aretovacích šroubech. Drobnost, která při ovládání zabraňuje prokluzování mezi prsty. Ostřící kroužek má nádherně plynulý chod s efektivním jemným cvaknutím, které dává vědět o koncové pozici. Také přepínač na stativové noze, jež se při otáčení účelně zacvakne vždy po 90 stupních je výbornou vychytávkou, kterou lze samozřejmě uživatelsky vypnout. Prostě je vidět, že u návrhu někdo opravdu přemýšlel výsledkem je luxusní zpracování.

Co do hmotnosti, drží první místo nový Nikkor AF-S 500f/4 E FL VR a s téměř o 300 g nižší gramáží poráží Sigma 500f/4 OS Sport. Naproti tomu, starší generace Nikkor 500f/4 G VR je oproti Sigma Sport o 0,5 kg těžší. Sigma se svou hmotností tedy pohybuje někde uprostřed, blíže však k aktuálnímu Nikonímu konkurentovi. Nejen hmotnost, ale i vyvážení skla je nesmírně důležité při dlouhodobé manipulaci s produktem této kategorie. Rozložení váhy je na stejně vysoké úrovni, jako u nového FL Nikkoru, tzn. že těžiště velkých čoček není v přední části, jako tomu bylo u předchozích generací a manipulace s objektivem je tak opravdu mnohem snadnější.

Samozřejmě jde stále o rozměrný objektiv, ale s ohledem na ohnisko, je focení z ruky efektivně výtěžné. Ačkoliv je Nikkor 500f/4 E FL VR lehčí, Sigma OS SPORT je zase rozměrově kratší (viz obrázky). Sigma 500mm s nasazeným telekonvertorem Sigma 1.4x, měří stejně jako výše zmíněný konkurent od Nikonu. To znamená ušetření drahocenného místa v batohu. Objektiv je, stejně jako oba konkurenti od Nikonu, utesněn proti prachu a stékající vodě. A jak Sigma, tak novější Nikkor, disponují nátěrem na předním členu, který odpuzuje špínu a mastnotu. Osobně jsem to vyzkoušel a nátěr skutečně funguje u obou skel, stejně jako deklarovaná zvýšená odolnost proti špatnému počasí. Fotil jsem v dešti, mrazu, na mořském pobřeží, kde o písek a slanou vodu není nouze a objektiv Sigma obstál na výbornou. Celkově bych se tedy v tomto ohledu vůbec nebál Sigmu označit za rovnocennou s originály.

Novinkou je absence clonové páčky, a stejně jako u novějšího Nikkoru, je zde elektromagnetická clona. To doceníme zejména při vysokorychlostním snímání nad 10sn./s a díky tomuto řešení jsou všechny fotky expozičně stejné. Bajonet je kovový, vyrobený z mosazi deklarující větší odolnost a je absolutně přesný, žádné vůle. Za to musím Sigmu pochválit, neboť s přesností mateřského bajonetu mají originální skla od Nikkoru problém ve značné výrobní toleranci. Sympatická je také možnost výměny bajonetu, kterou Sigma nabízí za poplatek. To je ohromné plus, přecházíte-li na jinou značku těl.

Z hlediska mechanického provedení a zpracování nemám co vytknout. Stejně jako objektiv, i mnou otestovaný telekonvertor Sigma TC-1401, je mechanicky bezchybně zpracován a rovněž vykazuje zvýšenou odolnost proti prachu a stříkající vodě.

Přečtěte si také naši recenzi Nikon D500

Naprosto senzační je, že pro veškeré nastavení slouží přepínač na těle objektivu s názvem Custom, kterým lze jednoduše přepínat jednotlivé uživatelské banky svého nastavení. Pozice OFF slouží pro návrat do továrního nastavení a další dvě pozice slouží pro vlastní volbu různých kombinací nastavení, které lze libovolně v průběhu focení přepínat. Skvělé na tom je, že díky této možnosti můžeme mít navoleny v objektivu všechny režimy a přepínat si dle konkrétní situace.

Užitečný USB dock

Za předpokladu, že si dokoupíte volitelně USB Dock (cca 1000kč) a využijete softwaru Sigma Optimization Pro (zdarma na stránkách Sigma), získáte další dvě možnosti nastavení stabilizátoru. To je super vlastnost a umožnuje precizně optimalizovat funkce teleobjektivu – možnosti jsou opravdu široké. Čtyři tlačítka na tubusu je možné naprogramovat tak, že každé vyvolá jinou předvolenou zaostřenou vzdálenost. Rovněž lze uzpůsobit rozsahy limiteru ostřící vzdálenosti. Dále je možné změnit rychlost aut. ostření, či seřídit objektiv na své tělo fotoaparátu v několika vzdálenostech. To vše je možné pomocí USB Docku.

Obrazová kvalita

A jaká je obrazová kvalita? Jedním slovem referenční. Ale zkusme se na to podívat trochu zevrubněji, včetně porovnání s konkurencí. První věc, které si lze všimnout, je špičková ostrost, a to i na plně odcloněný objektiv. Ta je natolik dobrá, že zacloněním se ostrost zvýší jen nepatrně a rozdíly se hledají obtížně i ve 100% zvětšení. Po pečlivém zvětšení nad toto měřítko zobrazení clona 5 vykazuje o něco větší hranovou ostrost a při této cloně dosahuje vrcholu. V běžné praxi si spíše než rozdílu v ostrosti všimnete vinětace na cloně f/4 za použití FF snímače. Ta je o trochu větší, než u novějšího Nikkoru, ale nejedná se o nic zásadního – lze zapnout opravu ve fotoaprátu a máte po starostech, či odstranění v PC je záležitostí jednoho kliknutí. Nad clonu f/5.6 mizí a od clony 8 je nepozorovatelná. Vinětace navíc nebude trápit majitele s menšími DX snímači, u kterých bude tato část obrazu oříznuta. Difrakce není u teleobjektivu klíčová vlastnost, neboť v běžné praxi se s ní takřka nesetkáte. Sigma si ale přesto až do vysokého zaclonění úspěšně drží ostrost, bez zjevného poklesu. Příjemný je fakt, že ostrost na clonu f/4 je naprosto fantastická nejen ve středu, ale i v okrajích snímku a v této disciplíně jasně poráží i mnohem dražšího Nikkor FL VR. A to prakticky při každé cloně. Marně bychom hledali také jakékoliv geometrické zkreslení. Rovněž chromatická aberace je nepozorovatelná.

VS Nikkor 500mm f/4 G VR

Srovnáme-li optický výkon Sigma s Nikkorem 500mm G VR, Sigma je ostřejší a obrazově vyváženější, a to díky novějšímu návrhu optiky, odladěnému pro moderní snímače. Nicméně, i v dnešní době je předchozí generace Nikkoru stále na vysoké úrovni.

VS Nikkor 500mm f/4 FL VR

A jak je to s novějším a mnohem dražším Nikkorem 500mm f/4 FL VR? Ostrostí jsou se Sigmou na tom prakticky stejně. Nikkor FL VR má však viditelně větší přenos kontastu – fotky jsou jasnější, s hlubším odstínem černé. Zajímavé je, že po přidání příslušných TC 1.4 se rozdíl setře do nepozorovatelného stavu. Barevně je Nikkor chladnější, Sigma má o poznání teplejší odstín, podobný starší generaci Nikkor G VR. Patrně jde o důsledek použití fluoritových materiálů u nového Nikkoru FL VR, neboť tento jev je patrný napříč celou novou generační řadou. To má, kromě vyššího kontrastu, za příčinu například lepší optickou reprodukci. Jak barvy, tak kontrast, lze samozřejmě korigovat přímo ve fotoaparátu, nebo v editoru (při focení do RAW bez jakýchkoliv ztrát na kvalitě). Spíše jde o hledaní samotných optických rozdílů u přímo si konkurujících modelů.

Zařazení 1.4x telekonvertoru je u obou objektivů doprovázeno mírným zhoršením. Ovšem s tím, že lze konečně použít i plně odcloněný objektiv a i výsledky na clonu f/5.6 jsou dostatečně ostré. Pro absolutní ostrost vyžadují zaclonění na hodnotu f/7.1. Opět platí, že za použití 1.4x telekonvertoru je kvalita skel takřka identická a rozdíly se hledají opravdu těžko.

 

Hodnocení podání bokehu je sice ryze subjektivní záležitost, ale v tomto ohledu díky nejkrémovějšímu vykreslení mimo neostrou oblast získává prvenství Sigma 500f/4 OS SPORT. Také světelná kolečka mají nejkulatější tvar, což přímo souvisí s charakterem bokehu. Přenos barev a sytost je v pořádku u všech zmíněných skel. Stejně, jako je tomu v jiných oblastech. Oba objektivy vynikají podáním kontrastu v protisvětle a eliminují tak nepříjemný závoj. Celkově jsou rozdíly velmi malé a v běžné praxi nebudou hrát žádnou roli. Oba aktuální modely, jak Sigma, tak Nikkor představují po optické to nejlepší na ohnisku 500mm, co můžete v současnosti pořídit.

Optická stabilizace

Samostatnou kapitolu si zaslouží optická stabilizace, Sigmou označována písmeny OS. U Nikonu je označeno písmeny VR a Canon používá označení IS. U Sigma 500mm Sport je stabilizaci vyhrazen separátní posuvník, který má tři pozice (1, 2 a OFF). Patrně nejpoužívanější pozice (volba OS 1) slouží pro aktivaci stabilizace, druhý (volba OS 2) je vyhrazen pro panning a stabilizuje pouze v jedné ose. Poslední pozice OFF slouží k celkové deaktivaci stabilizace.

Obecně stabilizace slouží nejenom pro udržení delších časů. Pohledem do hledáčku záhy zjistíme, že stabilizace ovlivňuje i stabilitu obrazu v hledáčku. U Nikkoru 500mm FL VR je to jednoduché – má dvě pozice Normal a Sport. Pozice Normal má největší stabilizační efekt na výslednou fotku. Sport naopak s menší výslednou efektivitou stabilizuje výsledek, ale u akčních fotek nabízí pevný obraz v hledáčku, což je ohromně ocenil například při focení létajících ptáků, při kterém tak můžeme lépe sledovat scénu a přesněji komponovat. Sigma 500mm SPORT disponuje v režimu OS1 třemi možnostmi. Dynamický režim je podobný režimu Sport u Nikonu. Jde o nejvhodnější režim na akční scény s nejklidnějším hledáčkem, za cenu nejméně efektivní stabilizace. Toto nastavení bych volil s kratším časem než je 1/400s. Druhý je Standardní režim, je to výchozí tovární nastavení. Obraz v hledáčku je nejméně stabilní, ale efektivita výsledku prakticky odpovídá výsledku konkurenčního Nikkoru v režimu Normal. Zde však Nikkor poskytuje stabilnější obraz v hledáčku. Na výsledných fotkách je však efekt stejný, či velmi podobný. Je to ideální režim pro statické předměty, kdy jsem u obou pětistovek shodně dosáhl absolutně ostrého výsledku na 1/20s, a to i na zrcadlovkách s vysokým rozlišení jako je  D810 a D850. Sigma však nabízí ještě třetí režim Moderate, který nabízí rozumný kompromis mezi oběma výše zmíněnými stabilizačními módy. V praxi jde o velmi stabilní obraz v hledáčku, s ještě stále dostatečně účinnou stabilizací. Ta však nedosahuje účinnosti režimu Standard. Režim Moderate je můj nejpoužívanější, přičemž si hlídám čas, aby neklesl pod 1/250s.  Pod tuto úroveň se vyplatí  použít režim Standard za předpokladu relativně statické scény. Obecně platí, že s kratším časem, okolo 1/500s, lze úspěšně použít jakýkoliv zmíněný režim. Zde si však dovolím připomenout, že na akční momenty je stejně nutné používat adekvátní krátké časy pro ostré výsledky.

Dále jsem OS vyzkoušel při použití na stativu. Stejně jako konkurenční Nikkor, žádná negativa při normálním volném pohybu stativové hlavy. V některých časech naopak byla zapnutá stabilizace přínosem. Pod časy 1/60 či ještě delší doporučuji stabilizaci vypnout, zde může být skutečně ku škodě. Nepotvrdila se mi ani často debatovaná ztráta ostrosti se zapnutou stabilizací nad čas 1/1000s.

Ukázkové fotografie v plném rozlišení

(pro velký náhled rozklikněte, nebo otevřete v nové kartě pro možnost přiblížení)
*fotografie ve formátu JPG přímo z fotoaparátu bez úprav

Automatické ostření

Každý objektiv určený pro focení akčních scén by byl k ničemu, kdyby by neměl kvalitní automatické ostření. A jak si v tomto ohledu vede Sigma 500mm Sport?

Hned na začátek uvedu, že výkon AF Sigmy 500mm f/4 Sport je vynikající, a to především díky novému AF motoru, který má údajně o 30% větší kroutící moment.

Zde je však na místě důrazně oddělit chování a rychlost ve výchozím nastavení a s korigovaným nastavením pomocí USB Docku. Při továrním nastavení, které je označeno jako Standard AF, je ostření rychlé a přesné, ale po srovnání s oběma Nikkory 500E FL i 500 G, je pomalejší. Subjektivně je to sice dost znát, na druhou stranu je ale stále výrazně rychlejší, než třeba AF Nikkoru AF-S 300f/4 E PF VR, který je ve své třídě ceněn právě pro rychlost AF. Pokud bych neměl USB Dock a musel bych žít s touto rychlostí automatického ostření, tak bych jednoznačně v tomto ohledu dal přednost objektivu Nikon. Proto mohu USB Dock jen doporučit, i kdybyste ho měli používat pouze pro korekci AF. V poměru k ceně objektivu jde o zanedbatelnou investici a navíc je kompatibilní se všemi moderními objektivy Sigma. Co jsem udělal? Za prvé jsem si v pohodlí domova nahrál nový FW, který navíc optimalizuje režim AF ve 3D, i s připojeným Telekonvertorem TC-1401. Dále USB Dock umožňuje další nastavení, které bez něj zůstávají nevyužité.

Kromě Standard AF zde máme na výběr volby Speed Priority a Smooth Priority. Po zvolení Speed Priority se citelně navýší rychlost automatického ostření. Volba Smooth Priority je vhodná svým pomalejším a plynulejším chodem, užitečná především na natáčení videa.

Tovární Standard představuje ideální volbu pro nevyhraněného uživatele, který zároveň točí a fotí. Pro mne, jakožto fotografa primárně zaměřeného na focení divé zvěře, byla jasná volba Speed Priority. Ve výsledku to bylo jak doping pro pohon AF.

 

Po porovnání s Nikkorem je jasné, že nyní má převahu Sigma. Při zaostřování na nekonečno jde pocitově o naprosto shodnou rychlost. Ale při ostření okolo minimální zaostřovací vzdálenosti je Sigma schopná zaostřit daleko rychleji, bez nepříjemného proostření, což obě verze Nikkor dělají velice rády (mimochodem, to i Canon). Tím jsem byl velice mile překvapen.

Spolu s dalšími majiteli tohoto objektivu, jsme ale objevili jiný neduh, týkající se AF. Při ostření na statický předmět v režimu kontinuálního zaostřování a vysokorychlostního sériového snímání, dochází k nějaké zaostřovací oscilaci, kdy se střídají snímky v sérii dokonale zaostřené se snímky s měkčím charakterem. Na problém jsem se ptal i českého zastoupení Sigma a bylo mi řečeno, že v Japonsku o problému ví a již pracují na novém FW, který by měl tento jev odstranit. V reálném životě to není až takový problém, protože tyto skla jsou primárně určeny na sport a volně žijící zvířata. Stejným jevem trpí i řada dalších skel napříč konkurencí, jen se o tom nemluví. Teto efekt byl však na Nikkorech téměř nepozorovatelný.

Za co mohu Sigmu pochválit, je limiter, který má tři polohy, na rozdíl od Nikkoru. Nejen, že lze uživatelsky nakonfigurovat, ale přepnutím na vymezenou vzdálenost, dokáže daleko efektivněji zaostřit na objekt. A to je historicky poprvé, kdy lze v určité oblasti zaznamenat převahu AF Sigma nad Nikkorem. I když obecně jsou to rozdíly malé, a od určité vzdálenosti nepodstatné. Mějme však na paměti, že bez USB Docku, by převaha byla jednoznačně na straně Nikkoru.

S 1.4x telekonvertorem

A co s připojeným telekonvertorem? Prakticky stejné chování jako bez konvertoru. Samozřejmostí je vždy určité zpomalení. Při navolení priority Speed pomocí USB docku, lze konstatovat, že s připojeným TC je rychlost podobná, jako u holého objektivu v továrním nastavení. To je špičkový výsledek, který lze následně ještě zkombinovat s praktickým limiterem ostřících vzdáleností. V této konfiguraci jsem z pevných skel se světelností f/4 nic rychlejšího v ruce neměl. Rychlejší jsou jen teleobjektivy s clonou f/2.8. Ale zde vstupuje do hry potřebná ohnisková vzdálenost, která může být nedostatečná, hlavně pro malé pěvce.

I když popisované rozdíly slovně zní možná dramaticky, prakticky jsou rozdíly aktuálních modelů pětistovek velmi malé, s určitou převahou v té které oblasti než vyloženě vítězné na straně nějakého výrobce. K testu AF jsem přistupoval velmi přísně a i přes uvedené poznámky jde o to ty nejlepší výsledky v dané kategorii objektivů.

Závěr

Mohu s potěšením prohlásit, že Sigma 500f/4 DG OS HSM SPORT překonává starší, dnes už nevyráběný model, Nikkor AF-S 500f/4 G VR a důstojně drží krok s téměř jednou tak dražším aktuálním Nikkor AF-S 500f/4 E FL VR.

Po mém testu musím uznat, že tento objektiv si obhájil své označení „nová vlajková loď teleobjektivů„, pod kterým ho sama Sigma prezentuje.

Výrobek je exelentně mechanicky zpracován a bez problémů snese i drsnější podmínky při profesionálním použití. USB Dock  představuje široké možnosti vyladění pro konkrétní potřeby.

Tento objektiv mne ale příjemně překvapil především obrazovou kvalitou. Dokáže poskytnout dostatek rozlišení i pro ty nejmodernější snímače s extrémně vysokým rozlišením, např. 50 Mpx. Nesmím opomenout, že na výrobky Sigma se vztahuje 4letá záruka, proti běžné 2leté, což je příjemný bonus. Celkově jde o tu nejvyšší kategorii, která rozhodně není levná, ale svojí užitnou hodnotou podstatně překračuje svojí tržní hodnotu, a má tak naprosto nevídaný poměr cena výkon. Podobně, jako je tomu u pevných ART objektivů, kde Sigma dokázala něco neuvěřitelného. A sice opustit pozici druhořadého ekonomického výrobce a etablovat se mezi lídry současné optické špičky.

Celkově má Sigma za použití USB Docku velmi bohaté nastavení a svojí efektivitou a tichostí je více než důstojným soupeřem pro mnohem dražšího Nikkora a oba disponují moderním stabilizátorem.

Verze pro Canon

Ačkoliv jsem testoval pouze verzi pro Nikon, zahraniční testy potvrzují, že chování a obrazová kvalita bude obdobná jako u bajonetu nikon. Tedy bude platit i srovnání novějšího a staršího Canon 500f/4 IS. Už jen hmotnost a schopnost zaostřit o metr blíže, je ve prospěch Sigma. Poslední nový model, Canon 500f /4 IS II, je pro novou Sigmu důstojnější soupeř. Ze svého pohledu Sigmu 500f/4 DG OS HSM SPORT s bajonetem na Canon nejsem schopen posoudit, ačkoliv nemám důvod se domnívat, že by to nebylo podobné. Proto jsou mé postřehy vztaženy výhradně na verzi s bajonetem pro Nikon.

---

Recenzi společně s fotografiemi pro Vás připravil:

Jaromír Kadeřábek – wildlife fotograf a zákazník FOTOLAB.