Sony A7R III RECENZE: velký obraz v malém těle

Sony A7R byla v podstatě první bezzrcadlovka s vysokým rozlišením, se kterou společnost Sony přišla na trh, od té doby však uplynulo mnoho vody a na trhu se objevila už třetí generace fotoaparátu. Čím nás tato vlajková loď překvapila?

Plnoformátová řada A7

Celá řada A7 od Sony je poměrně komplexní – najdeme v ní totiž hned tři modely, které sdílejí společnou platformu, avšak každý je určen pro odlišnou práci. Zatímco model A7 uspokojí nároky většiny fotografů, toužících po plnoformátové bezzrcadlovce, model A7R je určen pro opravdové fajnšmekry a především profesionály, kteří se fotografováním živí a požadují perfektní obrazový výstup s vysokým rozlišením.

Trojici doplňuje ještě model A7S, který sice nezaujme rozlišením, jelikož na plnoformátovém snímači najdeme pouhých 12 Mpx, ale je uzpůsoben primárně pro záznam videa a také zvládne snímat při opravdu vysoké citlivosti, bez výrazné degradace obrazu digitálním šumem. Ostatně považte, nejvyšší citlivost je u posledního modelu A7S II 409 600 ISO.

Padne jako ulitá

My jsme si však chtěli vyzkoušet novinku ze sklonku loňského roku, kterou je model A7R III, tedy plnoformátová bezzrcadlovka s rozlišením 42 Mpx. Výrobce se nesnaží mezi jednotlivými upgrady dělat výrazné změny a spíše se orientuje na uživatele, kteří při používání narazí na různá negativa aktuálních verzí. V případě Sony se tedy většinou jedná o evoluci, nikoli o revoluci.

Oproti předchozí verzi A7R II se toho na první pohled opravdu moc nezměnilo a samotné tělo je velmi podobné. Konstrukčně se jedná o povedený kus techniky s velmi dobrým továrním zpracováním – to ostatně potvrzuje i několik různých modelů A7, které mi prošly rukama. I po několika letech kontinuálního používání v nejrůznějších podmínkách jsou přístroje stále bez problémů funkční, a to i v případě, že jejich schránka utrpěla nejeden škrábanec nebo pád.

Také ergonomie je velmi dobrá, na těle najdete dostatek voličů přímého přístupu, jejichž funkci si navíc můžete v menu přizpůsobit k obrazu svému – na první dobrou najdete hned čtyři uživatelsky definovatelná tlačítka. Od první generace se zlepšilo i držení fotoaparátu, jelikož narostl grip – jeho velikost je však kompromisem mezi skvělým držením a kompaktností, na což se dá bez problémů zvyknout.

V průběhu krátkého testu jsem našel (pro mne osobě) jedno negativum, a to absenci indikační diody u nastavení korekce expozice. Přeci jen malá „ledka“, která by se rozsvítila v okamžiku, kdy je korekce nastavena na jinou hodnotu než 0 EV, by mne potěšila a při práci s digitálem pomohla. Nicméně je to pouze subjektivní dojem.

Asi největší změnou ve srovnání s A7R II je osazení dotykovým displejem, s nímž je kontrola uložených snímků hračkou, stejně jako jejich zvětšení pro kontrolu ostrosti. Druhou významnou změnou je přidání joysticku pro výběr ostřícího bodu – to je obrovská úleva a zrychlení práce ve srovnání s předchozí generací. Malou výtku však mám k provedení joysticku, který je poměrně malý a jeho chod je mírně „gumový“. Je to však pochopitelné, protože se jedná o poměrně dost exponované místo a vzhledem k odolnosti aparátu vůči nepříznivým povětrnostním vlivům, musí být jeho okolí dobře utěsněno.

Poslední změnou je dvojice slotů pro paměťové karty SD, což značně ulehčí práci v terénu, kdy si můžete v menu fotoaparátu nastavit jakým způsobem se má na karty zapisovat – souběžně, postupně, oddělený RAW a JPEG nebo fotografie a video.

Funkcí nad hlavu

Samotné ovládání se drží poněkud odlišné filozofie, než je tomu u ostatních značek, takže je třeba si na něj chvíli zvykat. Upřímně vám to minimálně týden až dva sebere, než se naučíte digitál ovládat takřka poslepu a budete stoprocentně vědět kam pro kterou funkci sáhnout.

Podobné je to i s nastavením, respektive menu fotoaparátu. To je velmi rozsáhlé a pohyb v něm je při hledání konkrétního parametru místy utrpením. Jinak se menu nijak zásadně neliší od předchozích generací fotoaparátu, respektive od jiných digitálů stejné značky – menu je rozděleno do několika stránek odlišených barevně, v nichž následně najdete další záložky a na nich jednotlivé funkce.

Čtěte také: KUbajsz: moje cesta k Sony A7R Mark III

Pohyb je možný buďto čtyřsměrným ovladačem nebo prostřednictvím rollerů – počítejte však s tím, že se budete chvíli sžívat i s pohybem v menu. Na druhou stranu však má Sony A7R III velmi dobře vyřešeno tzv. rychlé menu, jehož prostřednictvím se dostanete k nejpoužívanějším funkcím a parametrům de facto na jeden stisk tlačítka.

Díky tomu nebudete muset do velkého menu prakticky vstupovat a bude stačit, když si jej jednou v klidu projdete, nastavíte si chování aparátu podle libosti a poté již budete většinu času používat právě rychlé menu.

Video a ostření

Sony patří mezi průkopníky v oblasti záznamu videa u digitálních fotoaparátů, a ačkoli má ve své nabídce i několik modelů, určených primárně pro natáčení videa, neopomíjí pokročilé videofunkce přidat ani do svých ostatních fotoaparátů.

Na A7R III se to promítlo v podobě možnosti záznamu 4K videa v rozlišení 3840 × 2160, případně je možné přepnout záznam na Full HD, avšak s vysokou snímkovací frekvencí 120 sn./s, což dovoluje až 5x plynule zpomalené záběry. Pokud byste vyloženě chtěli sáhnout po „videobezzrcadlovce“ z dílny Sony, pak je ideální variantou model A7S.

Autofokus je spolehlivý jak v případě videozáznamu, tak i při statickém snímání. Od první generace doznalo automatické ostření značného vylepšení a zrychlení, stejně tak i nárůst ostřicích bodů je velmi příjemným bonusem, a to ani ne tak kvůli jejich počtu, ale hlavně kvůli rozložení v ploše.

Body autofokusu totiž pokrývají takřka celý záběr, což je velmi praktické, pokud nechcete při fotografování využívat techniku překomponování, například kvůli fotografování s malou hloubkou ostrosti, kdy může dojít i při nepatrnému posunu fotoaparátu ke značnému posunu roviny zaostření. O rozložení podobném jako u A7R III si mohou nechat digitální zrcadlovky zatím nechat pouze zdát.

Výkon automatického ostření je velmi dobrý, a to jak u statických scén, tak i v případě sledování objektu – v tomto případě je však třeba počítat s tím, že i když je kontinuální ostření poměrně spolehlivé, objeví se občas v sérii snímek, který není zcela dokonale zaostřený. Může a pravděpodobně je to však dáno kombinací fotografa, autofokusu a pohybu objektu – do hry tedy vstupuje několik proměnných, které se vzájemně ovlivňují, takže výsledek bude velmi subjektivní. Celkově však můžeme konstatovat, že i kontinuální ostření je spolehlivé a přesné.

Technické parametry:

Billboardy na jeden stisk spouště

Obrazová kvalita je samozřejmě primárně ovlivněna použitým objektivem, nicméně většina nových objektivů nejen od Sony, ale i od konkurenčních výrobců již dokáže snímač s vysokým rozlišením dostatečně „nakrmit“ obrazovými daty, takže se nemusíte bát měkkých scén se špatným podáním kontrastu.

Celkově je obrazová kvalita velmi dobrá, a to prakticky napříč žánry i citlivostmi. Při fotografování do JPEGu se šum začíná mírně projevovat při hodnotě ISO 6400, ovšem má velmi jemný a přirozený průběh. Pokud zvýšíme citlivost na hodnotu ISO 25 600, tak je obraz stále relativně čistý, aniž by docházelo k výrazné ztrátě hranové ostrosti a slévání jemných detailů – toho se dočkáte až u ISO 51 200, což je opravdu velmi vysoká citlivost.

Čtěte také: Sony představilo novou Full Frame bezzrcadlovku Sony A7R III

Níže najdete výřezy scény při jednotlivých jmenovitých citlivostech – postupně ISO 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400, 12 800, 25 600, 51 200 a 102 400. (Pro zobrazení plné velikosti a možnost přiblížení otevřete snímky v nové kartě prohlížeče)

V případě fotografování do RAWu pak počítejte s tím, že i u takto vysoké hodnoty citlivosti je možné s obrazem značně „pohnout“ a získat finální JPEG bez výraznějšího šumu. Nicméně je třeba Sony pochválit za práci obrazového procesoru, který umí především v oblasti šumu takřka zázraky, zvláště srovnáme-li výsledky s malým 1“ snímačem (např. Sony RX 100), kde je vidět výraznější a agresivnější zásah procesoru v podobě odšumování.

Velmi dobře a spolehlivě pracuje také automatické vyvážení bílé, které si většinou poradí i se složitějšími scénami, kde se míchá více druhů a zdrojů světla. Práce automatiky je téměř bezchybná a mírné doladění nebo úpravu si zaslouží většinou až v komplikovanějším večerním osvětlení.

Snad jediným malým nedostatkem může být pro někoho absence konverze RAW souborů přímo ve fotoaparátu, na druhou stranu je to částečně pochopitelné, protože při obřím rozlišení by se jednalo o poměrně náročnou výpočetní operaci.

[bais_before_after before_image=“https://www.fotolab.cz/blog/wp-content/uploads/2018/03/06-1.jpg“ after_image=“https://www.fotolab.cz/blog/wp-content/uploads/2018/03/06-2.jpg“]
Ukázka možnosti vytažení obrovského množství dat ze stínů. Foto: Jakub Fišer

Verdikt

Sony svojí třetí generací plnoformátové bezzrcadlovky s vysokým rozlišením A7R II potvrdilo vedoucí pozici na trhu bezzrcadlovek a nutno dodat, že v kombinaci s modelem A9 a řadou nových objektivů ze série G se značným náskokem ujíždí konkurenci.

Vzhledem k výsledkům se není čemu divit, obrazová kvalita je na vynikající úrovni a stejně tak i možnosti přizpůsobení těla a celková ergonomie. Pro ty, kdo nemají se značkou zkušenosti bude ovládání nějakou dobu oříškem, ovšem dá se na něj zvyknout, a především je opět o něco dotaženější, než tomu bylo u předchozí generace.

Pro koho je tedy fotoaparát ideální? Především pro ty, kdo požadují obrazový výstup plný jemných detailů a s vysokým rozlišením. V kombinaci s vhodným objektivem dostanete perfektní obrazový výstup, který může bez problému konkurovat i nejvyšším modelům digitálních zrcadlovek či dokonce obrazu ze středoformátu. Zatím je však řada A7 stále ještě vhodnější pro poloprofesionální nasazení a spíše pro poklidnější fotografii – portrét, krajina, ateliér, reportáž či dokument.

V oblasti dynamických scén, jako je sportovní fotografie nebo wildlife, odvede také dobrou práci – rychlost sériového snímání je velmi dobrá i při obrovském množství dat – ovšem práce autofokusu je přeci jen krapet váhavější, než je tomu u zrcadlovek, takže nová vylepšení jsou sice funkční, ale u rychlých scén se bude fotograf přeci jen muset spolehnout na vlastní intuici a zkušenosti. Ovšem na druhou stranu, kdo z nás amatérských fotografů se věnuje sportu na profesionální úrovni natolik, aby mu to vadilo… a když, stále je tu ještě vyšší model A9.

Fotografie v plném rozlišení

Pro zobrazení plné velikosti a možnost přiblížení otevřete snímky v nové kartě prohlížeče.

---

Článek pro vás připravil:

Petr Březina

K fotografování jsem přičichl poprvé v roce 1996, kdy jsem ukořistil otcův Zenit 11 a k němu pořídil světelný 135mm objektiv, na vysoké to bylo ve znamení kompaktů a koupě filmové zrcadlovky. Od roku 2004 spolupracuji s různými redakcemi na testování digitálů, takže mi rukama prošlo nemálo strojů. Nejlépe se však cítím se světelnou pětatřicítkou, která mi naprosto vyhovuje nejen při reportáži, ale i při portrétech.