Sony DSC-RX100 VII: RECENZE – Když vám smartphone nestačí

Řadu RX100 od Sony asi není nutné představovat. Na samotném designu se od první generace nic výrazného nezměnilo, i přesto ve srovnání s testovanou sedmou generací působí úplně první „stovka“, která mimochodem letos oslaví desetileté výročí, jako chudá příbuzná. Takže jdeme testovat, ale tentokrát jinak – tato recenze bude ve stylu „point-and-shoot“!

Ihned navážu na úvod a vysvětlím, co že to vlastně znamená „point-and-shoot“. S výrazem se setkáte nejčastěji u kompaktů, které nevyžadují nic jiného, než jen namířit a stisknout spoušť. Že vám to něco připomíná? Kdo hádal mobilní telefony, trefil se. Dokáže si Sony se svým RX100 VII vydobýt pozici v brašnách a kapsách fotografů? Má pro to všechny předpoklady, uvidíme.

Zobrazit aktuální cenu a dostupnost Sony DSC-RX100 VII na e-shopu Fotolab.cz

První zamyšlení se tak logicky týká toho, pro koho je RX100 VII určen. Na jednu stranu má na sobě dostatek ovládacích prvků, umožňuje manuální volbu clony, času nebo citlivosti, a může proto velmi dobře sloužit profesionálnímu fotografovi jako digitální zápisník do kapsy. Takový uživatel ale asi nebude pročítat recenze a o nákupu bude mít rozhodnuto ihned po přečtení technických parametrů – řada RX100 není žádná novinka a jednotlivé fotoaparáty jsou hlavně evolucí toho předchozího.

Když ale necháme zkušené stranou, můžeme se zaměřit na další okruh lidí, tedy uživatele chytrých telefonů, začátečníky a nadšence, kterým už například v některých situacích smartphone nestačí, ale velká zrcadlovka je pro ně příliš…no velká. A také nemotorná. Někdy je prostě lepší mít malý nenápadný stroj. Takový, se kterým se vám bude dobře cestovat, bezpečně a nenápadně s ním vyfotíte street fotku, nebo vás s ním bez obstrukcí u vstupu pustí na koncert vaší oblíbené kapely. A tohle všechno, a ještě více, poslední generace Sony RX100 VII splňuje.

Přesně toto smýšlení jsem se snažil aplikovat i při samotném testování. Nebudu vás proto tentokrát zasypávat nekonečnými technickými daty o rychlosti, ostrosti na různé clony nebo o tom, jak která funkce funguje a proč. Snad se mi to povede.

Fotoaparát jsem proto primárně využíval v režimu AUTO, zkusil jsem zabudované filtry, otestoval kvalitu a rychlost spojení s chytrým telefonem, dělal automatická panoramata a provětral jsem scénické režimy. Aby byla recenze podložená opravdu poctivou praxí, nasadil jsem i své oblíbené vycházkové boty, psychicky se připravil na zástupy turistů, načež jsem se sám turistou stal a vydal se fotit zákoutí staré Prahy. A taky jsem si dal předraženého „podmíráka“ a vyfotil si selfie na Karlově mostě.

Sony RX100 VII vs. smartphone

Ještě, než se dostanu k samotnému testu, si dovolím rychlou vsuvku. Pojdmě si říci, ve kterých oblastech, podle mého názoru, pokročilý kompakt s velkým snímačem předčí fotoaparáty v chytrých telefonech. Zatím!

• Vyšší technická kvalita fotek – Snímač je jedna z hlavních věcí, která se stará o zachycení fotky. Čím je větší, tím lepší. Snímač z telefonu by se do palcového čipu z RX100 VII vešel hned několikrát. Fotky proto méně šumí a budou mít mnohem více detailů – platí i pro náročné světelné podmínky, například focení v ostrém světle, v protisvětle nebo ve tmě. Takové fotografie pak vypadají mnohem lépe při tisku.
• Světelný objektiv s velkým rozsahem – U fotoaparátů se používá zápis ohniskové délky v milimetrech. U telefonů máte většinou dva až tři objektivy. Ultraširoký, klasický široký a portrétní. V přepočtu na ohniska se bavíme o cca 18 mm, 28 mm a 70 mm. Tyto tři objektivy navíc prakticky nikdy nejsou ve stejné kvalitě a liší se i velikostí snímače – nejlepších výsledků dosahuje jen ten hlavní s cca 28 mm. To u fotoaparátu Sony RX100 VII neplatí, protože používá optiku ZEISS s rozsahem 24-200 mm. Pokryje tak mnohem širší spektrum žánrů. Je použitelný na sport, portréty, krajinu, architekturu, zkrátka cokoliv. A vysoká kvalita objektivu platí napříč celým rozsahem ohnisek.
• Lepší a rychlejší ovládání – Ovládání fotoaparátu je plně přizpůsobeno focení. Proto se lépe drží, má na sobě tlačítko spouště a další prvky, které usnadňují focení. To vše navíc doplňuje hledáček a výklopný displej, díky kterému se vám bude fotit lépe v ostrém slunečním světle nebo z různých neobvyklých úhlů.
• Chytré a spolehlivé ostření – U RX100 VII to platí dvojnásob. Používá totiž systém ostření s umělou inteligencí a automatickým rozpoznáním i sledováním cíle. To funguje rychle, spolehlivě, a vy se prakticky nemusíte o nic starat – fotoaparát v 99% případů zaostří i ve špatném světle, a to i na pohybující se objekty. Výsledek? Ostré fotky!* (*třeba si ohlídat čas)
• Rychlost a odezva na povely – Toto je věc, se kterou, krom jablečných telefonů, bojují snad všechny smartphony. Zmáčknete virtuální spoušť a čekáte dobrou půlsekundu než se snímek doopravdy vyfotí. Je to proto, že chytré telefony musí všemožným dopočítáváním a skládáním více fotek do jedné dohánět nedostatky na poli optiky a malého snímače. To se pokročilých kompaktů netýká. Stisk spouště znamená okamžité vyfocení fotky s nulovou odezvou. Navíc můžete aktivovat sekvence o rychlosti dvaceti fotek za vteřinu, během kterých dokáže fotoaparát dále přeostřovat a sledovat cíl.
• Kapesní rozměry – Během testování jsem po městě nosil RX100VII v zadní kapse od kalhot. Tím se smazává největší výhoda smartphonů, tedy rozměry a hmotnost, které umožňují mít fotoaparát neustále po ruce.

Čtěte také na blogu: „Vltavské vyhlídky očima Lukáše Veselého“

Konstrukce a ovládání

Po vybalení z poměrně kompaktní krabičky na vás, kromě fotoaparátu, čekají i uživatelské manuály, poutko na ruku (jehož používání je nutnost, níže vysvětlím), jeden akumulátor Sony NP-BX1 a USB kabel s redukcí do zásuvky. Zde přišlo mé první a asi i největší zklamání, které raději odkryju ihned na začátku testu. Je jím použití MicroUSB pro nabíjení, kdy je navíc konektor schovaný za ne zrovna povedenou gumovou záslepkou, která při manipulaci ráda překáží. Všude se už používá mnohem odolnější a spolehlivější oboustranné USB-C, které navíc často umožňuje rychlejší nabíjení a dost pravděpodobně jej máte v tuto chvíli někde k dispozici nachystané v zásuvce. Jenže tady ne. Sony RX100 VII vás tak donutí „tahat“ s sebou extra kabel. Uvažovat o nákupu RX100 VII, tak rovnou objednávám set externí nabíječky s extra baterií.

Přesouváme se přímo k fotoaparátu. Už první osahání prozradí, proč je používání přibaleného poutka nutností. Hladký matný kov pokrývající značnou část těla totiž docela klouže, hlavně pokud máte suché ruce. V zadní části pak lepšímu držení pomáhá malá protiskluzová opěrka na palec a tím to končí. Mě osobně při držení chyběla jistota, ale to je dáno rozměry. Kromě externí nabíječky tak v mysli do košíku rovnou přihazuji i nalepovací grip Sony AG-R2, který mám osobně vyzkoušený na třech různých generací „RX stovky“. Držení i ovládání přístroje posouvá na úplně jinou úroveň.

Tlačítka jsou sice malá, skoro až titěrná, nemohu ale vůbec říct, že by se mi ovládala špatně. Ani velké prsty nebyly problém. Mají dobré rozestupy i hmatovou odezvu, kdy skoro všemu úspěšně sekunduje dotykový displej. Ovládací kolečka jsou dvě, jedno na zadní straně a jedno potom jako okruží kolem objektivu. Opět jsem neměl ani s jedním problém, ale líbilo by se mi, kdybych mohl přední kolečko přepínat mezi režimem klikacím a plynulým. Nyní je pouze plynulé, což je, v případě nemožnosti přepnutí, asi i lepší volba.

Konstrukčně je pro mě nejzajímavější vyskakovací hledáček. Jeho zobrazení je jemné, obraz je plynulý a bez odezvy. Nově je v sedmé generaci nulový blackout při sekvenčním snímání – hledáček se během sekvenčního focení neseká a ani nezčerná. Vy tak můžete neustále sledovat to, co fotíte. Rozměry hledáčku jsou spíše menší, ale s ohledem na velikost celého fotoaparátu to příliš nevadí. Při focení v ostrém slunci bude i tak výborným pomocníkem. Vedle hledáčku pak najdete malý vyskakovací blesk, který se dá jednoduše přidržet tak, aby blýskal na strop, a vy jste tak mohli vyfotit fotky s mnohem měkčím odraženým světlem.

Zadní dotykový displej je výklopný ve dvou směrech. Jeho konstrukce umožňuje i otočení do selfie orientace, což usnadní jak focení, tak natáčení vlogů. Otočením displeje se aktivuje speciální selfie režim, který v automatickém módu využívá 3s samospoušť. Tady by se mi líbilo mít více možností přizpůsobení, například pro nastavení kratšího času nebo úplného vypnutí samospouště. Bohužel to nejde.

Poslední výraznější změnou oproti předchůdcům je osazení 3,5 mm jackem pro připojení mikrofonu. Je to vítaná změna k lepšímu. Sáňky sice chybí, ale pro připojení klopového mikrofonu to nevadí a na nějaké vážnější natáčení můžete použít klec s cold shoe.

Po zapnutí fotoaparátu vás uvítá známé prostředí, které vás provede prvotním nastavením. Fotoaparát je z výroby nastaven poměrně dobře a do složitých nabídek s nekonečnou řadou nastavení (a často nesrozumitelným překladem plných zkratek) začátečník prakticky nemusí vůbec vstupovat. Ti zkušenější naopak ocení nepřeberné množství přizpůsobení, ve kterém se dá snadno ztratit. Všechno ale zachraňuje možnost vytvoření vlastního menu (My menu), do kterého si můžete uložit nejčastěji používané položky. Prvotní nastavení tedy může zabrat více času, později už ale budete všechny změny provádět bleskurychle.

Pohotovému ovládání navíc přispívá i bohaté rychlé menu, do kterého se dostanete přes tlačítko „fn“. Do velkého MENU tak při focení prakticky není potřeba vstupovat, snad jen až doma, pro formátování paměťové karty. Ta by měla být mimochodem dost rychlá. Fotoaparát podporuje standard SD UHS-I, ve kterém se občas objeví i pomalejší karty. Vsadil bych tedy na jistotu a vybral Sandisk z řady Extreme ve velikosti buď 64 GB nebo 128 GB – a budete mít klid i při natáčení 4K videí.

Čtěte také na blogu: „Jak na detaily bez makroobjektivu“

Sony DSC-RX100 VII v praxi

Oproti předchozí generaci používá sedmička úplně nový vrstvený snímač. Ten je extrémně rychlý a je to vidět napříč celým fotoaparátem. Ten na všechny povely reaguje okamžitě. Chytrá automatika sama rozpozná, co zrovna fotografujete. Při focení se tak mění barevné profily a přístroj pracuje, bez zásahu uživatele, s clonou i časem expozice. Pokud namíříte objektiv na něčí obličej, RX100 VII neváhá a ostří na oko, do toho sama nastaví otevřenou clonu a fotografuje portrét s rozmazaným pozadím.

A stejně rychle a spolehlivě se fotoaparát chová při focení krajiny, makra, architektury, jídla nebo například lidí v pohybu. Pokud byste přeci jen narazili na situaci, kterou fotoaparát nepozná (mě se to během testování nepovedlo), můžete vybrat jeden z mnoha scénických režimů. Výběr režimů se potom provede kroužkem kolem objektivu. Je to rychlé a snadné.

Na jeden zádrhel jsem ale přeci jen přišel. Co dělají chytré telefony s vašimi snímky? Upravují je. Dodají jim živější barvy, vytáhnou stíny, později je navíc můžete prohnat nějakým filtrem a docílit tak třeba efektu staré fotografie. RX100 VII to umí také, ale ne v režimu chytré automatiky. Ta totiž funguje podobně jako na telefonu a úpravy udělá za vás. Nemůžete ale přidat více kontrastu nebo barev. Pokud byste chtěli, musíte fotoaparát přepnout alespoň do režimu P, kde ovšem přijdete o inteligentní automatická nastavení.

V „péčku“ se tedy fotoaparát chová jako klasický automat, který nebere v potaz typ foceného subjektu nebo scény. Já vlastně nedokážu říct, jestli je to nevýhoda nebo ne. Co si ale představit dokážu je situace, kdy bude chtít běžný uživatel fotografovat v režimu chytré automatiky, a zároveň na fotku aplikovat nějaký filtr tak, jako to zná ze smartphonu – i tam je ale stejně lepší úpravy aplikovat až po vyfocení fotky. Na konec je kámen úrazu v tom, že mobily pořád dělají fotku na první pohled líbivější.

Tím jsme se dostali ke kvalitě objektivu a obrazu. Za mě absolutně bez výtek. Palcový snímač v tandemu s optikou ZEISS produkuje ostré fotografie plné detailů, dobrých barev a kontrastu. Nechybí dostatek dynamického rozsahu (obraz je detailní ve světlech i ve stínech) a více než slušné výsledky dostanete i při focení ve špatném světle. Hlavně rychlý formát JPEG používá překvapivě solidní algoritmy pro odšumování a bát se nemusíte ani citlivosti ISO3200. To jsou, s ohledem na velikost celého aparátu, skvělé výsledky.

Stejně spokojení budete i při natáčení videí. 4K video oversamplované z 5,5K rozlišení zachytí znatelně více detailů než předchozí generace a využívá i vylepšenou stabilizaci, která kombinuje stabilizaci objektivu se softwarovým dorovnáním obrazu. Funguje to výborně a opět zde nemám jedinou výtku. Stabilizátor objektivu je navíc ukázkově výkonný a i na ohnisku 200 mm umožní udržet časy jako 1/60 sekundy. To stejné ale nemohu říci o natáčení ve 1080p, které je „jen“ dobré. Raději větší kartu a 4K.

Čtěte také na blogu: „Jak fotit architekturu – Detaily a nové pohledy“

Závěrečné hodnocení

Sliboval jsem, že se vyhnu složité technice, no povedlo se mi to tak napůl. Je to asi i tím, že se Sony povedlo do extrémně malého těla doslova „nacpat“ funkce a technologie, které byste našli spíše v profesionálních přístrojích. V Sony RX100 VII je to hlavně systém ostření, který se může směle rovnat s fotoaparáty jako je Sony A7 IV nebo Canon EOS R6.

Těch pár zmiňovaných neduhů vlastně není nic hrozného. Mrzí mě jen dvě věci, MicroUSB konektor a to, že fotky ze „Super Auto“ režimu by mohly být trochu víc barevnější a zřetelnější tak, aby lépe hovořili k publiku využívající chytré telefony. Snapseed to jistí.

Sony RX100 VII tak mohu s klidným srdcem doporučit všem, kteří hledají tu nejlepší možnou kvalitu, rychlost a snadné ovládání v kapesním formátu. A komentář k ceně? Ano, je vysoká. Je ale třeba se zamyslet nad tím, že dostáváte palcový vrstvený stacked senzor v kombinaci s perfektním systémem ostření, navíc s univerzálním objektivem s optikou Zeiss. Nechybí hledáček, bohatá konektivita, možnost natáčet kvalitní 4K videa a takto bych mohl pokračovat. Vysoká cena tak najednou začne dávat smysl.

Bodové hodnocení: Sony RX100 VII

8.9

Obrazová kvalita/snímač

8.5/10

Ostření

10.0/10

Video

9.0/10

Konstrukce

9.0/10

Ergonomie a ovládání

8.5/10

Další výbava a funkce

9.0/10

Poměr cena/výkon

8.5/10

Potěšilo nás:

• Univerzální ostrý objektiv s dobrou světelností
• Inteligentní automatika
• Nejlepší ostření ve své kategorii
• Málo šumu s ohledem na velikost snímače
• Kapesní rozměry
• Rychlý hledáček s vysokým rozlišením
• Špičková kvalita 4K videí
• Vysoká kvalita zpracování

Zasloužilo by vylepšení:

• Kovové tělo dost klouže (grip imho nutnost)
• Nemožnost nastavit barevné filtry v režimu super auto
• Vynucená samospoušť v selfie režimu
• MicroUSB místo moderního USB-C
• Složité menu, které nevyužívá dotykové ovládání
• Detaily zvládne, makro ale ne

Sony RX100 VII v e-shopu