Trek okolo Manáslu s Olympusem

Nepál je hotovým rájem pro milovníky hor. Majestátní Himálaj protíná spousta trekových tras, které turistu zavedou mezi osmitisícové velikány. Jedním z nejpestřejších treků je určitě okruh okolo Manáslu, 150 km dlouhá trasa překonávající pětitisícové sedlo Larke La.

Velkou výhodou těch nejpopulárnějších treků v Nepálu je fakt, že vedou údolími s vesnicemi, kde se dá ubytovat a najíst. Ve spojení s kompaktní fototechnikou – třeba na cesty ideálním zoomem od Olympusu M.Zuiko Digital 12-100mm F4 PRO se tak tyto túry dají absolvovat opravdu docela nalehko. Naopak trochu komplikací je nutnost vyřízení nejrůznějších povolení a dalších formalit – například okruh kolem Manáslu je možné absolvovat jen s průvodcem. To na druhou stranu limituje počet turistů, kteří se zrovna sem vydají.Od rýžových políček

Cesta k Manáslu začíná ve vesnici Sotikhola v 600 m n. m., kde bujná zeleň a rýžová políčka s převalující se mlhou moc nenaznačují, že turista míří mezi horské velikány. Terasová pole, rozkvetlé vánoční hvězdy v podobě velkých keřů nebo impozantní visuté mosty překonávající řeku Buddhi Gandaki i její přítoky jsou ale dostatečně fotogenické.

Během dalších dnů se krajina proměňuje, čím dál častěji vykukují zasněžené špičky vysokých hor, mizí rýže a nahrazuje ji obilí. Hlavní barvou se namísto zelené stává žlutá – modřínových lesů, ke sklizni zralých polí. Přibývá i známek buddhismu: modlitebních praporků, čortenů a hlavně modlitebních praporků, jejichž pestré barvy se krásně vyjímají na fotkách.

Ve spolupráci s Olympus CZ/SK je připravena přednáška na téma „Trek okolo Manáslu“. Detaily k přednášce zde na odkazu. Zahájení 29. 4. 2020 v 17:00.

Manáslu na dohled

Poprvé Manáslu vidíme kousek před vesnicí Lho, kterou doplňuje klášter na skalnatém vrcholku. Z této strany má jeho vrchol typický tvar připomínající ocas ryby. Zajímavé je, že nižší skálu (která nedosahuje osmitisícové výšky) zdolali horolezci až třicet let po prvním výstupu na hlavní vrchol.

Okolo Manáslu i dalších vysokých hor se neustále převalují mraky, pro pěkné světlo je nutné přivstat si na východ, prakticky všechny západy jsou i v hlavní sezóně zamračené. Obloha se čistí obvykle v noci, a tak na případné hvězdné fotky je ideální vstát nějakou tu hodinku před úsvitem. Kombinace čisté oblohy, neexistujícího světelného smogu a světelného objektivu M.Zuiko Digital 17mm f1.2 PRO ukazuje, že nad Manáslu svítí snad miliony hvězd.

V horolezeckém království

Samotnou hlavní trekovou trasu, která vede údolím řeky Buddhi Gandaki až pod sedlo Larke La, doplňuje množství odboček, které lze jít jako výlety na lehko. A ty nejen kvůli nutné aklimatizaci stojí za to. Asi nejhezčí je výstup do základního tábora Manáslu z vesnice Samagaon. Ta je sama o sobě pěkná, s množstvím tradičních kamenných domů, starým klášterem a polohou pod vysokými horami.

Kousek za vesnicí leží jezero Birendra Tal, kam spadá ledopád ledovce z Manáslu. Z ubytování to sem trvá necelou hodinku, a tak by byl hřích nevydat se sem na východ slunce. Pozorovat (a fotit!) vrchol Manáslu, jak zahoří v prvních slunečních paprscích, které pak kloužou na okolní sedmitisícovky, ledovec, a nakonec i jezero a morénu je neuvěřitelný zážitek.

Při více než tisícimetrovém stoupání až do základního tábora se neustále otevírají nové a nové výhledy na obě strany údolí i pocukrované hory. Jen ve výšce 4 800 m n. m. se těžce dýchá i s malým batůžkem a lehkou fotobrašnou…Pětitisícová sedla

Z poslední vesnice v údolí Buddhi Gandaki – Samda – vede tradiční cesta do Tibetu, kudy i dnes putují karavany se zbožím a jídlem. Pro trekaře to je další možnost zajímavého výletu v rámci přípravy na přechod sedla Larke La (5106 m n. m.). Na něj se vyráží brzy ráno před svítáním, a tak většina lidí je nahoře jen chvíli po východu slunce, v ještě pěkném světle.

Sestup do Bimthangu je nekonečný, ale zpestřují jej pohledy na masiv Annapuren a také Manáslu, které se po čase objeví, tentokrát z druhé strany. Navazuje na něj protáhlý zaledněný hřeben sedmitisícového Severního Manáslu, který se zrcadlí v hladině bezejmenného ledovcového jezírka. Zrovna tady nám bohové hor (či focení?) poskytli jeden hezký západ. Sestup dolů už zabere jen pár dnů, zaledněné hory opět střídají hluboké lesy, mohutné stromy, vodopády padající v zeleni. S královstvím hor se definitivně loučíme.