Lednicko-valtický areál je už včerejší minulostí. Začínáme nový den, jsme plni optimismu a očekávání na naší další cestě za památkami UNESCO. Všichni jsme se dobře vyspinkali a jsme, jak jinak než dobře, naladění. Takže perfektní den je na spadnutí 🙂
Naše malé doporučení: jestli se chystáte cestovat v téhle oblasti a hledáte nocleh, doporučujeme vám ubytko v Hustopečích Wine Wellness hotel Amande. Kromě toho, že tam zrelaxujete, je tam nadmíru milý a ochotný personál a co víc – skvělé jídlo a vynikající víno 🙂
Tak a teď zpátky k našemu dnešnímu Road Tripu #unescoscewe. Od hotelu z Hustopeče jsme odjeli směr Brno po 9. hodině a za půl hoďky jsme zastavili přímo před Vilou Tugendhat. Před vilou již netrpělivě přešlapovala první skupina návštěvníků. První prohlídky začínají v 10, dříve se do areálu nedostanete.
Na první pohled od silnice není vlastně pro laiky, jako jsme my, celkem nic zajímavého. Říkáte si „hm…pěkná moderní vila“ až do doby, než si uvědomíte, že tahle super moderní stavba tady stojí už od roku 1930, kdy ji pro manžele Tugendhatovi projektoval nejvýznamější architekt té doby Ludwig Mies van der Rohe. Vila byla zapsána jako jediná památka moderní architektury v ČR na Seznam světového kulturního dědictví v roce 2001.
A protože jsme zase zaváhali a neměli na prohlídku interiéru vstupenky (jsou vyprodané měsíce dopředu), tak jsme mohli za 50 kaček vilu okukovat jen ze zahrady. Ale na druhou stranu první skupina začala prohlídku ve vile, a tak jsme byli v zahradě jako první a měli na focení naprostý klid.
Rozlehlá svažující se zahrada za svitu dopoledního slunce nás naprosto uchvátila. Uprostřed dominují obrovské vzrostlé platany, které chrání zahradu před prudkým sluncem a všude je přenádherně zelená tráva i přesto, že letošní teploty jsou extremně vysoké.
Až vila Tugendhat padne do vašeho cestovatelského itineráře, nezapomeňte si rezervovat vstupenky dóóóóst dopředu, jinak vám je vyfoukne japonský turista. V pokladně vily jsme dostali informaci, že jsou prohlídky vyprodané cca 3 – 4 měsíce dopředu. Ale stojí to za to, věřte nám!
My jsme zírali na vilu se spadlou bradou a obdivovali důmyslné zpracování všech detailů a technických prvků. Směli jsme alespoň obrovskými zasunovacími okny nahlédnout do interiéru, odkud se zrovna linula klavírní hudba.
Veškerý nábytek je tak nadčasový, že by se za něj nemusel stydět ani současný nejlepší interiérový designér. Ve vile jsou interiéry vabaveny replikami původního mobiliáře, originály některých kousků uvidíte v muzeu, které je v suterénu vily. Do muzea se dostanete i bez vstupenky na prohlídku.
A viděli jste zblízka naše pěkná trička? 🙂 (Foceno objektivem Sigma 85mm f/1.4 DG HSM Art)
Jestli rádi přemýšlíte o nemrtelnosti chrousta nebo hloubáte nad životem, tady najdete ve stínu staletého platanu to správné místo. Atmosféra vily a zahrady je okouzlující, magická, klidná, ale bohužel nepřenosná.
Prostě a jednoduše, je to fakt pecka! A to nepřeháníme 🙂
A i když se nám tady moc líbí, musíme zase o dům dál. Teď závodní rychlostí jedeme do Kroměříže, obdivovat zámek a jeho zahrady.
Tak na shledanou za hodinu v Kroměříži!
Přidat komentář